Přeskočit na obsah

Kim Čong-un

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kim Čong-un je korejské jméno, v němž Kim je příjmení.

Šablona:Infobox Politik

Kim Čong-un (korejsky: 김정은; hanča: 金正雲; * 8. ledna 1983[1], Pchjongjang, Severní Korea) je faktickým vůdcem Severní Koreje. Je nemanželským, nejmladším synem Kim Čong-ila, bývalého nejvyššího představitele Korejské lidově demokratické republiky.[2] Otec jej podle jihokorejského tisku vybral za svého nástupce. Agentura AP 8. října 2010 s odkazem na náměstka předsedy stálého výboru Nejvyššího lidového shromáždění KLDR Jang Hjong-sopa oznámila, že se stane novým severokorejským vůdcem.[3]

Někteří analytici predikovali, že 28. září 2010 mu budou předány posty zaručující nástupnictví.[4][5] 27. září byl jmenován do hodnosti čtyřhvězdičkového generála bez zveřejnění dalších okolností. 28. září 2010 byl jmenován tajemníkem Ústřední vojenské komise Korejské strany práce a současně se stal i členem ústředního výboru strany. Tyto posty mu zajistily nástupnictví v nejvyšším vedení Severní Koreje po jeho zemřelém otci.

Mládí

Narodil se jako syn Kim Čong-ila a jeho milenky, bývalé tanečnice Ko Čong-hui, která v roce 2004 zemřela na rakovinu.[6] Je nejmladším ze tří bratrů.

V letech 19931998 studoval na mezinárodní škole v Bernu, ve Švýcarsku. Studia vykonal pod falešným jménem Chol Pak. Hovoří anglicky, francouzsky a německy. Po ukončení studií se vrátil zpět do Severní Koreje a nastoupil na studia na vojenské akademii.[6]

Politická kariéra

Po dostudování vojenské akademie zasedl od dubna 2009 v Komisi národní obrany, kde se měl seznámit s nástroji moci.[6] 10. června 2009 navštívil jako zvláštní vyslanec v utajení Čínu, kde jednal o potravinové pomoci pro Severní Koreu. V Severní Koreji začal být Kim Čong-un titulován jako vynikající soudruh.[7]

Během sjezdu Korejské strany práce v září 2010 byl jmenován místopředsedou Ústřední vojenské komise. Zároveň byl povýšen do hodnosti generála. V souvislosti s přípravou na nejvyšší státní funkce se objevily spekulace, že prodělal plastickou operaci, aby se podobal svému dědovi, Kim Ir-senovi.[8] Po smrti svého otce Kim Čong-ila 17. prosince 2011 se stal faktickým vůdcem Severní Koreje. V prosinci 2013 nechal popravit svého strýce Čang Song-tcheka, což ve světě vzbudilo negativní reakce.[9]

Osobní život

Jeho manželkou je od roku 2009 Ri Sol-ču, která se však po jeho boku začala objevovat až v červenci 2012. Pravděpodobně rovněž v roce 2012 Kimovi porodila dceru, Ču-e. Svět s tímto faktem seznámil bývalý americký basketbalista Dennis Rodman, který tak prozradil skutečnost, ke které se místní režim nevyjadřuje. Nikdy oficiálně nepotvrdil ani těhotenství Ri Sol-ču, rovněž datum narození dítěte není známo.[10]

Kim má však zřejmě ještě jednu nemanželskou dceru, která se narodila v roce 2010.[11]

Odkazy

Reference

  1. UMANCOVÁ, Barbora. Severní Korea má nového premiéra. Personální rošády posilují Kimova syna [online]. Economia a.s., 2010-6-7 [cit. 2010-09-13]. Dostupné online. 
  2. Kim Čong-un se zbavil své macechy, věděla prý příliš mnoho a žárlil na ni. iDNES.cz [online]. 2013-07-04. Dostupné online. 
  3. Potvrzeno: Kim Čong-un bude dalším vůdcem, ČT24, 8.10.2010
  4. Sources: Is North Korea's Kim poised to name his successor?, news.bbc.co.uk, 1. září 2010.
  5. www.bbc.co.uk/news/world-asia-pacific
  6. a b c Budoucí vládce KLDR studoval pod falešným jménem a měl rád Terminátora [online]. MAFRA a.s. [cit. 2010-10-06]. Dostupné online. 
  7. Nejmladší syn Kim Čong-ila se honosí titulem „vynikající soudruh“ [online]. Mafra a. s. [cit. 2010-10-06]. Dostupné online. 
  8. Nejmladší Kim zřejmě podstoupil plastiku, aby připomínal svého děda [online]. Mafra a. s. [cit. 2010-10-06]. Dostupné online. 
  9. Čína si zve na pohovor diktátora Kim Čong-una. Zatím jen přes média. Lidovky cz. [online]. 2013-12-14 [cit. 2013-12-15]. Dostupné online. 
  10. Kim Čong-un má dceru jménem Ču-e, prozradil basketbalista Rodman. iDNES.cz [online]. 2013-09-09. Dostupné online. 
  11. Kim Čong-un má nemanželskou dceru, tvrdí diplomatický zdroj z Pekingu. iDNES.cz [online]. 2013-05-16. Dostupné online. 

Externí odkazy