Kastnerův proces

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Budova jeruzalémského distriktního soudu, kde se Kastnerův proces konal

Jako Kastnerův proces se označuje izraelský soudní proces z 50. let 20. století, ve kterém byl novinář Malki'el Gruenwald souzen pro urážku na cti poté, co nařkl Rudolfa Kastnerakolaboracenacisty během druhé světové války. Gruenwaldovu právnímu zástupci se však nakonec podařilo proces obrátit vůči Kastnerovi (proto Kastnerův proces). Slyšení probíhala od ledna do října roku 1954 u jeruzalémského distriktního soudu a předsedajícím soudcem byl Binjamin Halevy. Rozsudek byl vynesen 22. června 1955 a soud dal za pravdu Gruenwaldovi, který dostal pouze symbolickou pokutu. Kastner však podle soudu jednáním s nacisty mimo jiné „zaprodal svoji duši ďáblu“ a byl nepřímo vinen smrtí maďarských Židů. Generální prokurátor se proti rozsudku odvolal k Nejvyššímu soudu, který rozhodnutí soudu nižší instance v lednu 1958 zrušil.

Proces[editovat | editovat zdroj]

Gruenwald (v popředí uprostřed) po odchodu ze soudní síně během procesu

Obžalovaný, Malki'el Gruenwald (1881–1958), hoteliér a amatérský novinář, který přišel o 52 příbuzných ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau, obvinil Rudolfa Kastnera (1906–1957), maďarského právníka, novináře a toho času izraelského státního úředníka, z kolaborace s nacisty během holocaustu. Kastnerovi se ještě za války v Budapešti podařilo jménem Pomocného a záchranného výboru domluvit s Adolfem Eichmannem (1906–1962) bezpečný odchod do Švýcarska (šlo o tzv. Kastnerův vlak) pro téměř 1700 maďarských Židů výměnou za peníze, zlato a diamanty. Gruenwald jej obvinil v srpnu 1952 v pamfletu Dopis přátelům z mizrachi, který vydával vlastním nákladem.[1]

Kastner v 50. letech v rozhlasu Kol Jisra'el

Jelikož byl Kastner vysoce postavený státní úředník, podal generální prokurátor Chajim Kohen na Gruenwalda žalobu pro urážku na cti, které se měl dopustit vůči Kastnerovi. V následném soudním procesu bylo předvoláno 59 svědků, včetně Kastnera. Gruenwalda zastupoval Šmu'el Tamir (1923–1987), bývalý velitel Irgunu, který celý proces obrátil proti Kastnerovi a vládnoucí straně Mapaj, která byla vládnoucí stranou i během druhé světové války, respektive jejím aktivitám s cílem pomoci evropským Židům.[1] Jedna z klíčových otázek byla, zdali Kastner ve skutečnosti kolaboroval s Eichmannem a plukovníkem SS Kurtem Becherem (1909–1995) v rámci svých snah o zajištění bezpečného odchodu 1684 maďarských Židů do Švýcarska v červenci 1944.[1]

Gruenwald a Tamir obvinili Kastnera, že nevaroval maďarské židovstvo, že jejich přesídlování, jak nacisté nazývali židovské deportace, jsou ve skutečnosti deportacemi do plynových komor ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau v okupovaném Polsku. Tvrdili, že Kastner měl povědomí o plynových komorách přinejmenším od konce dubna 1944, když obdržel kopii Vrbovy a Wentzlerovy zprávy, ale že opomenul varovat židovskou komunitu o skutečné povaze deportací. Podle nich bylo jeho motivem zajištění bezpečného odchodu pro pár vybraných lidí, mezi nimiž byla i jeho rodina a přátelé.[2] Právě nevarováním maďarského židovstva podle nich ve skutečnosti pomohl SS vyhnout se šíření paniky mezi Židy, která by zpomalila deportace. Předsedající soudce Binjamin Halevy rozhodl v Gruenwaldův prospěch a obvinil Kastnera, že „zaprodal svou duši ďáblu“.[1] Kastnerovi bylo po vynesení rozsudku několikrát vyhrožováno smrtí a nakonec na něj byl v březnu 1957 před jeho domem v Tel Avivu spáchán atentát, na jehož následky o dvanáct dní později zemřel.[3] Kastnera postřelil Ze'ev Eckstein, napojený na někdejší příslušníky radikální předstátní organizace Lechi.[4]

Odvolání[editovat | editovat zdroj]

Většina rozhodnutí jeruzalémského distriktního soudu byla zrušena izraelským Nejvyšším soudem v lednu 1958. Pět soudců, ve složení předsedy Jicchaka Olšana, Šimona Agranata, Moše Silberga, Šneura Zalmana Chešina a Davida Gojtejna, potvrdilo odvolání generálního prokurátora proti rozhodnutí, že byl Kastner nepřímo vinen ze smrti maďarských Židů. Soudce Chešin v souvislosti s tím napsal: „Na základě rozsáhlých a rozličných důkazů, které byly během slyšení shromážděny, je snadné popsat Kastnera jako černějšího než je černá barva a vložit mu tak na čelo Kainovo znamení, ale je rovněž možné jej popsat jako čistšího než padlý sníh a vnímat jej jako ‚spravedlivého naší generace‘. Muže, který sám sebe vystavil smrtelnému nebezpečí, aby zachránil ostatní“.[1]

Čtyři soudci, s disentujícím Silbergem, rovněž potvrdili odvolání v otázce kolaborace. Podle Ašera Maoze se Silberg ztotožnil s Halevyho závěry a tvrdil, že Kastner „vědomě a ve zlé víře plnil přání (…) nacistů, čímž jim usnadnil práci na totální zkáze“. Všech pět soudců odmítlo odvolání související s obviněním z nápomoci Kurtu Becherovi uniknout po válce potrestání tím, že mu napsal doporučující dopis.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kastner trial na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f MAOZ, Asher. Historical Adjudication: Courts of Law, Commissions of Inquiry, and 'Historical Truth'. Law and History Review. 2000, roč. 18, čís. 3. (anglicky) 
  2. LINN, Ruth. Escaping Auschwitz. A Culture of Forgetting. Ithaca : Cornell University Press, 2004. 154 s. Dostupné online. ISBN 0801441307. S. 41. (anglicky) 
  3. WEITZ, Yechiam. The Holocaust on Trial: The Impact of the Kasztner and Eichmann Trials on Israeli Society. Israel Studies. 1996, roč. 1, čís. 2, s. 5–7. Dostupné online. (anglicky) 
  4. The Kastner Affair (1957) [online]. Šabak, [cit. 2012-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]