Justiniánský mor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Justiniánský mor
Období541750
Geografie
Země původuEgypt
Následky
Úmrtí25 000 000
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Justiniánský mor byla pandemie probíhající za vlády východořímského císaře Justiniána I., jejíž příčinou byl pravý mor.[1] Genetické analýzy prokázaly, že se jednalo o dýmějový mor.[2] Z prvních ohnisek v Etiopii[3] se roku 541 nákaza rychle rozšířila do Egypta, odkud se vinou právě probíhajícího byzantsko-perského konfliktu rapidně šířila po celém Středomoří a dál jak například do Mezopotámie, tak opačným směrem do Galie a Irska.[4] Roku 542 zasáhla pandemie Konstantinopol, kde zemřela vinou nákazy asi třetina obyvatelstva. Podstatně byla v této době zasažena zejména Malá Asie.

Průběh morové epidemie[editovat | editovat zdroj]

Podle tehdejších pramenů pandemie kulminovala mezi třetím a šestým měsícem od svého vzniku, poté začala postupně ustupovat, přestože na mnoha místech se nemoc udržela další tři roky. Poté nastal na delší dobu útlum, což způsobilo krátké hospodářské oživení a pravděpodobně umožnilo císaři Justiniánovi sponzorovat rozsáhlou expedici eunucha Narsa do Itálie, jež úspěšně pokořila tamější Ostrogóty. O osm let později se mor znova vrátil, aby se opakoval v intervalech zhruba kolem čtyř let, a to až do roku 622.[5]

Během následujících 50 let zahubily periodicky se opakující epidemie zhruba polovinu obyvatelstva v zemědělských oblastech a o něco menší počet v sušších krajích.[6] Novější výzkumy ale ukazují na značně nadhodnocené důsledky.[7][8]

Rozsáhlé epidemie moru pokračovaly opakovaně vždy jednou za generaci až zhruba do poloviny 8. století, kdy z dodnes nejasných důvodů přestaly.[9]

Důsledky morové epidemie[editovat | editovat zdroj]

Mor měl drastický dopad na ekonomiku, kulturu a společnost východořímské říše i dalších oblastí Evropy a Asie. Notná část měst se z této pohromy nikdy nevzpamatovala a zůstala neosídlena.[3] V případě byzantské vlády to vedlo k značnému útlumu příjmů, takže zatímco původně mohla říše sestavit armádu profesionálních vojáků čítající zhruba 25 000 až 30 000 mužů, později se jednalo o pouhých 10 000 mužů. Situace impéria byla o to těžší, že povětšinou nomádské kmeny usazené v blízkosti jejích hranic morem příliš zasaženy nebyly.

V takovém případě mohl kmen o síle 25 000 mužů bez problémů konkurovat hlavním složkám početně oslabené byzantské armády, k čemuž v následujících obdobích opakovaně docházelo a bylo jedním z faktorů, jež umožnily rozmach islámu ve středomořském regionu.[10] Na druhou stranu rozsáhlé vylidněné oblasti s úrodnou půdou připadly vládě, která je později mohla použít pro zavedení systému themat, v rámci nichž hospodařili na svých polích svobodní rolníci fungující zároveň jako vojáci.[11]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LITTLE, Lester K. Plague and the end of antiquity: the pandemic of 541-750. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. 340 s. ISBN 978-0-521-84639-4. 
  • RUSSELL, Josiah C. That Earlier Plague. Demography. 1968, roč. 5, čís. 1, s. 174–184. Dostupné online. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MIHULKA, Stanislav. Justiniánský mor byl doopravdy …mor. osel.cz [online]. 2013-05-31 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. 
  2. Justinianic Plague was nothing like flu and may have struck England before it reached Constantinople, new study suggests. phys.org [online]. 2021-11-19 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha: Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8. S. 74. Dále jen [Zástěrová]. 
  4. RUSSELL, Josiah C. That earlier plague. S. 178–189. Demography [online]. 1968-03-01. Roč. 5, čís. 1, s. 178–189. Dále jen [Russell]. Dostupné online. DOI 10.1007/BF03208570. (španělsky) 
  5. Russell, s. 179
  6. Russell, s. 181
  7. MORDECHAI, Lee; EISENBERG, Merle; NEWFIELD, Timothy P.; IZDEBSKI, Adam; KAY, Janet E.; POINAR, Hendrik. The Justinianic Plague: An inconsequential pandemic?. S. 25546–25554. Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 2019-12-17. Roč. 116, čís. 51, s. 25546–25554. Dostupné online. DOI 10.1073/pnas.1903797116. (anglicky) 
  8. New call to examine old narratives: Infectious disease modeling study casts doubt on the Justinianic Plague's impact. phys.org [online]. 2020-05-02 [cit. 2022-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. MCCORMICK, Michael. Toward A Molecular History of the Justinianic Pandemic. In: LITTLE, Lester K. Plague and the end of antiquity: the pandemic of 541-750. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. ISBN 978-0-521-84639-4. S. 292.
  10. Russell, s. 182
  11. Russell, s. 183

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]