Jovan Dezort

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jovan Dezort
Jovan Dezort,portrét od Jaroslava Kňapa,2012.jpg
Narození 27. listopadu 1934 (83 let)
Brno
Ocenění Osobnost české fotografie (2014)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Děti s vánočním kaprem, 1974

Jovan Dezort (27. listopadu 1934 v Brně) je český novinářský fotograf a výtvarník. Je členem Syndikátu novinářů ČR, Asociace profesionálních fotografů ČR a Czech Travel Press.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 27. listopadu 1934 v Brně, dětství prožil v Židlochovicích. Je vystudovaný fotograf na SPŠG v Praze, vedený profesorem Bohumilem Šťastným v praxi snímání a zpracování obrazu, o historii a teorii fotografie se poučil u profesora Rudolfa Skopce.

Absolvoval v roce 1957 a od té doby zůstal v oboru dlouhých 52 let. Jeho souputníci kolegové na škole byli například Erich Einhorn, zpravodajec Skalski a mnozí jiní, kteří našli uplatnění v tisku, v reportáži, reklamě, dokumentaci i ve filmu. Odborné vedení Střední průmyslové školy grafické v Hellichově ulici poskytovalo speciální školení pro kameramany Československého státního filmu, kteří tu hledali základy fotografické teorie, optiky, laboratorních postupů. V té době totiž byl základ fotografie v chemických a fyzikálních reakcích zpracování světlocitlivého materiálu přirozeně v černobílé senzitometrické škále. Fotografie se považovala za techniku a její funkce okamžitého zobrazení jí byla spíše vytýkána jako mechanická činnost, bez podílu tvořivé myšlenky.

Jovan Dezort měl náročnou průpravu z laboratoře i praxe v Archeologickém ústavu Akademie věd v Brně a odbornost profesionálního fotoreportéra získal potom v Československé tiskové kanceláři v Praze. Agenturní fotografie se zacílenou informační a dokumentární fotografií vyžadovala pohotovost, kázeň, znalost žánru i čitelnost obrazového sdělení. To si Dezort osvojil mimo redakci v kontaktu se známými osobnostmi Karlem Hájkem, vedoucím fotooddělení Klubu fotoreportérů Jiřím Rubličem a mladšími členy Klubu.

Československá fotografie proti jiným disciplinám má velké kulturní i organizační zázemí. V 60. letech tu byly čtyři organizace, v nichž různým způsobem byla rozvíjena odborná činnost. Tři profesní Svazy – výtvarný, žurnalistický, komunální a jeden amatérský, který byl ovšem nejvíce ohrožen ideologicky. Fotokluby existovaly při výrobních závodech. Tradice před první i druhou světovou válkou však amatérským klubům zachovala vlastní tvář. Dokladem aktivity i úrovně české fotografie jsou dobové časopisy, ročenky, portfolia a konečně knihy, z nichž Plickova Praha dosáhla v roce 1939 už milionového nákladu.

Jovan Dezort, kromě školy a praxe v odborných ústavech získal ve svých 26 letech mimořádné uznání při hodnocení týdenní produkce v Klubu fotoreportérů ČTK. Totiž grand Associated Press. Zařadil se mezi profesionální evropské fotožurnalisty a po odchodu z ČTK plnil svými reportážemi a dokumenty stránky ilustrovaných časopisů - Světa v obrazech, Mladého světa, Vlasty a jeho fotografie se objevovaly i v zahraničním tisku – Life, Camera, Herald Tribune ad. Setkal se s osobnostmi naší i světové fotografie. Například s královským reportérem Lordem Snowdonem, šéfredaktorem Vladimírem Rýparem, reprezentanty zahraničních svazů a tiskových agentur. Ostatně z jeho fotografií sami poznáte, s kterými mistry byl v úzkém kontaktu. Například Josefem Sudkem, Karlem Plickou, Leošem Neborem, Miroslavem Huckem, Stanislavem Terebou, Emilem Fafkem, Emilem Pardubským, Erichem Tylínkem, Erichem Einhornem a dalšími. Jubilantova výstava dává nahlédnout šířku Dezortova záběru představení československé kultury a společenského života vůbec v období 45 let. Třebaže výběr několika obrazů nemůže ukázat všechny úhly pohledů, žánry a témata, přece proniká jeho osobitý způsob pojetí moderního výrazového dokumentu či reportáže. U Jovana Dezorta není dokument či report žánrem, ale metodou, která sice zobrazuje aktuální předmětnou skutečnost, ale hledá její fotogenii, náladu, jedinečnost objektu i chvíle, viz portréty Josefa Sudka, Květy Fialové, Jiřiny Šejbalové. Výrazy malířů, spisovatelů, hudebníků, herců. Ještě více se mu podařilo vystihnout tváře a činnosti obyčejných lidí v jejich prostředí.

V agentuře později pracoval v oddělení „feature“, což je označení pro výstižný aktuální, původní literární příspěvek, formovaný do kratičkého příběhu. Tedy s vnucenou či skutečnou fabulí, která blíže ukazuje a navozuje charakter jednání, jeho očekávaný vývoj, nebo osvětluje blíže situace (My dva a pes, Dědkové na lavičce v parku, Čekání u telefonní budky, refýž, Tajné pohledy apod. Nejde o pouhý popis, ale interpretaci situace a tím i její důležitost. Byl si vědom i síly zobrazeného objektu ve spojení s časem, dobou. Například Vietnamská válka s datem nepotřebuje popis. Obraz mluví sám za sebe. Obecně známé se změní v kritický apel s osobním postojem.

Z jeho zahraničních reportáží (Bulharsko, Čína, Francie, Itálie, Jugoslávie, Rumunsko, Anglie, právě dokumenty z vietnamské války v Indočíně (1964 – 75) burcovaly svým kritickým a humanistickým pojetím.

Jovan Dezort má ve svém archivu i řadu úsměvných unikátních záběrů dětí z celého světa. Šel tak ve šlépějích velkých dokumentaristů Davida Seymoura, Wernera Bischofa, Williama Eugena Smitha (Malý Číňánek v uniformě na Velké čínské zdi). Zajímavé jsou jeho barevné práce ze 70. let, kdy vedl laboratoř pro barevnou reklamu v REFO a stal se specialistou na ateliérovou studiovou fotografii. Je autorem teoretických statí o barvě ve fotografii. Z ocenění, která získal, je významná Zlatá pečeť v Haagu 1970, hlavní cena MNO Prahy 1973, prémiové ceny soutěží v Praze, Moskvě v roce 1977 a další.

Svou fotografickou profesi přenesl Jovan Dezort i do soukromého rodinného života. Jako jeden z mála reportérů má živou kolekci obrázků z domova. Oblast tvorby, která bývá skrytá, je pozoruhodná právě tím, že příběhy jsou řazené v čase. Nejsou to jen pouhé záznamy, ale prožitky. Vlastně moderní žánr, který by stál za vystavení.

Říká se, že fotografie v sobě uzavírá svět (Roland Barthes) jiným způsobem než malířské zpodobení. A také je blíže současnému životu. Jovan Dezort své dokumenty prožívá. Drží se téze, že myšlenka dává objektivní pravdě subjektivní smysl. A to je vlastně už umělecká reflexe autora. Protiklad reálu a fantazie vytváří novou jednotu. Poznání je vytváření nových významů a to je tvorba. Jovan Dezort této tvorbě věnoval kus života a nyní o tom vydává svědectví a ukazuje, že je svůj.

Ženatý je od roku 1967, jeho manželka Mgr. Věnceslava Dezortová pracuje jako redaktorka a spisovatelka. Společně mají dvě děti - dvojčata Moniku a Romana (1970). V letech 1953 až 1957 studoval obor fotografie na Střední průmyslové škole grafické v Hellichově ulici v Praze, pak absolvoval vojenskou službu a v letech 1960 – 1975 působil jako redaktor a fotoreportér ČTK. V období 1975 - 1981 pracoval jako fotoreportér časopisu Vlasta a v letech 1981 – 1983 jako fotoreportér časopisu Svět práce. Od roku 1984 působí jako samostatný fotograf.[1]

Fotografická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Fotografoval v Číně, SSSR, Egyptě, Thajsku nebo ve Vietnamu. Velké světové události a státníci ho příliš nelákají. Raději se prochází vedlejšími uličkami velkoměst, fascinuje ho třeba jedna tvář v bezejmenném davu, stará žebračka, nebo smějící se dítě. Jako agenturní fotoreportér vyhledává protiklady a pozadí, zprostředkovává stav věcí a situací v komplexnosti. Geniálně portrétoval významné osobnosti z celého světa, například dirigenta Herberta von Karajana. Avšak více než známé osobnosti ho oslovily tváře z anonymního davu, například chlapec, který se snaží porozumět smyslu sochy v muzeu nebo půvabná žena ze severního Vietnamu, která hledá pomoc při bombovém útoku. V severním Vietnamu zažil roku 1968 dobu nejhorších leteckých náletů na Hanoj. Přesto ani jeho drastické a brutální záběry z tohoto válkou ohroženého města nepřinášejí povrchní agitaci. Zobrazují život dětí, vyrůstajících ve válce, pro něž jsou vražedné události každodenní realitou. Hledají ochranu v krytech a hrobech a přesto mají chuť a čas ke hrám. Právě nevtíravost jeho vietnamských reportáží konfrontuje pozorovatele s brutální realitou a nesmyslností války vůbec. Je to svědectví toho, jak Jovan Dezort dokáže prostřednictvím jedné konkrétní události přinést univerzální poselství. Pokud fotografoval válku, tak angažovaně, nikoli agitátorsky a svými snímky z Vietnamu zobecňoval nesmyslnost války. Dokumentoval například, jak bombardování v Hanoji v roce 1968 je pro mladou Vietnamku, děti v krytech nebo v poškozeném kostele děsivou skutečností, která je součástí jejich každodenního života.[2]

Okruh své reportážní činnosti rozšířil na užitou, módní a reklamní fotografii. Charakteristickým rysem jeho snímků vždy byla přirozenost a bezprostřednost při zachycování života lidí, což mu vyneslo řadu cen a uznání v domácích i mezinárodních soutěžích. Získal například Zlatou pečeť na prestižním World Press Photo (Haag, 1970) a cenu v mezinárodní soutěži Puls planety (1970). Mimořádným úspěchem byla Hlavní cena v celosvětové soutěži MON Mír Vietnamu (1973) za soubor fotografií pořízených v této zemi v době války. K jeho zálibám patří fotografování kulturních událostí a osobností. V ČTK začal pravidelně fotografovat mj. festival Pražské jaro (zachytil průběh 25 ročníků) a jazzové festivaly. Pro Československý rozhlas zdokumentoval 30 ročníků mezinárodní soutěže mladých hudebníků Concertino Praga. Ve svém archivu má mnoho slavných osobností z různých oblastí.

Podílel se fotograficky na mnoha kalendářích, propagačních materiálech knihách, např. Věnceslavy Dezortové: Za dveřmi domova (Petrklíč), Šlo jim o život (Mladá fronta), Karel Hála – Mistr swingu, Václav Hybš – Legenda populární hudby (obojí Brána).

Stále(rok 2012) publikuje v novinách a časopisech.

Dne 9. března 2015 se stal Osobností české fotografie za rok 2014. Cenu mu udělila Asociace profesionálních fotografů ČR. Nominováno bylo 12 kandidátů, ze kterých vybírala desetičlenná odborná porota v čele s fotografem Jiřím Všetečkou. U Jovana Dezorta byl vyzdvižen počin retrospektivní výstavy na Staroměstské radnici v roce 2014. Obdobné ocenění se udílí od roku 2003.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Seznam samostatných výstav:

  • 1970 – Vietnam v boji za svobodu, Praha
  • 1970 – Concertino Praga, Jindřichův Hradec
  • 1973 – Život ve Vietnamu, Praha
  • 1973 – Concertino Praga, Jindřichův Hradec
  • 1976 – Concertino Praga, Jindřichův Hradec
  • 1978 – 10 let Jihočeského festivalu Concertino Praga ve fotografiích Jovana Dezorta, Jindřichův Hradec
  • 1984 – Concertino Praga ve fotografiích Jovana Dezorta, České Budějovice
  • 1985 – Dvacet let Concertina Praga, Praha
  • 1988 – Concertino Praga, České Budějovice
  • 2001 – Fotografie z konce století (osobnosti, reportáže), chodba Mánesu, Praha
  • 2006 – Letmá setkání (české osobnosti současnosti), Luxor, Praha
  • 2006 – 40 let Concertina Praga, Jindřichův Hradec
  • 2007 – Celebrity, Komorní galerie Josefa Sudka, Praha
  • 2008 – Osobnosti, Ovocný bar, Praha
  • 2009 – Život kolem nás, Galerie PRE, Praha
  • 2009 – Praha ve víru času, Skopje, Makedonie
  • 2009 – Hudební osobnosti, kostel sv. Šimona a Judy, Praha
  • 2011 – Zmizelé Židlochovice (1945 – 1995), Židlochovice
  • 2012 – Praha a lidé před 50 lety, Staroměstská radnice, Praha
  • 2013 – Praha v zimě před 50 lety, Galerie Evy Jandejskové, Praha
  • 2013 – Praha a lidé před 50 lety II., Husova knihovna, Praha
  • 2013 - Koloběh života - Minulé století, Praha, Galerie U Zlatého kohouta
  • 2014 - Co odnesl čas (1954 - 2014), Staroměstská radnice, Praha
  • 2015 - Československo 50. a 60. let, Orbis Centrum (Czech Tourism),Praha
  • 2015 - Fotoreportéři z archivu fotografa J.Dezorta,Syndikát novinářů,Praha
  • 2015 - Jovan Dezort: Doma v Židlochovicích, Galerie Orlovna, Židlochovice
  • 2015 - 70 let festivalu Pražské jaro - snímky Jovana Dezorta a Zdeňka Chrapka, Rudolfinum, Praha
  • 2016 - Co odnesl čas a snímky z historie Jihočeského festivalu Concertino Praga, Muzeum fotografie a moderních obrazových médií, Jindřichův Hradec
  • 2016 - Praha minulého století, Novotného lávka 5 v 1. patře ČSVTS, Praha
  • 2018 - Praha a osobnosti 20. století, Novotného lávka 5 v 1. patře ČSVTS, Praha - do 31. 5. 2018 (prodlouženo do 15. 9. 2018)

Dále se účastnil mnoha společných výstav, například:

  • 2013 - Svět Josefa Sudka, Praha, Strahovský klášter
  • 2015 - Češi ve Vietnamu - Vietnam v Čechách, FF UK, Praha
  • 4. - 30. 8. 2018 - Sovětská invaze - srpen 1968, Staroměstská radnice, Praha

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Uveden pod heslem Jovan Dezort v encyklopediích:

  • Kdo je kdo - osobnosti české současnosti (Agentura Kdo je kdo)
  • Encyklopedie českých a slovenských fotografů (ASCO Praha)
  • Who is…? (v České republice) (Hübners Who is Who)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zahajovací řeč prof. Ludvíka Barana k výstavě fotografií Jovana Dezorta Život kolem nás v galerii PRE v Praze 10 dne 12. ledna 2009
  2. Volkward E. Strauss, Německý časopis Bild der Zeit 12/1971, str. 120 - 125

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]