Josef Vincenc Novák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Vincenc Novák
Josef Vincenc Novák
Josef Vincenc Novák
Narození 17. března 1842
Sobotka
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 10. června 1918 (ve věku 76 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov [1]
Děti
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční záznam o narození a křtu Josefa Vincence Nováka (matrika N 1837-1842 Sobotka, SOA Zámrsk)

Josef Vincenc Novák (17. březen 1842, Sobotka10. červen 1918, Praha)[2] byl český průmyslník, vlastník pivovaru a spolumajitel strojírenského závodu ing. Richarda Jahna. Proslavil se jako mecenáš a sběratel umění.

Mecenáš, sběratel a památkář[editovat | editovat zdroj]

Josef Vincenc Novák byl významným mecenášem umění (např. Městské muzeum) a byl členem Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy, kde zastupoval Městské muzeum.[3] Architekt Antonín Wiehl, se kterým Novák spolupracoval v Městském muzeu) a v Komisi pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy, pro Nováka navrhl rodinný dům v Praze 1, Na Florenci 1020/11, který byl postaven v letech 1896 – 1897. Novorenesanční řadový dvoupatrový dům měl 7 os. Přízemí bylo zdobeno bosáží, v obou patrech rustika v omítce, nad okapní římsou balustrová atika. Fasáda byla zčásti vyzdobena prvky italské provenience, zčásti českými renesančními motivy ve stylu královského letohrádku.[4] V prvém patře měl Novák soukromou obrazárnu. Dům byl v roce 1983 odstraněn při výstavbě komplexu budov Rudého práva.

Obrazárna[editovat | editovat zdroj]

Jádro sbírky zakoupil v 80. letech 19. století z domácích zdrojů, především ze sbírek rytíře Daubka, hraběte Desfourse z Horních Beřkovic, knížete Rohana na Sychrově nebo hraběte Wallise v Praze. Nizozemskou malbu nakupoval také v uměleckých obchodech v Paříži či Amsterdamu. Před stavbou vlastního domu do roku 1897 bydlel ve Wiehlově domě čp. 1682/II. Již tehdy byla jeho obrazárna přístupná veřejnosti. V současnosti je větší část jeho akvizic nizozemské barokní malby ve sbírkách Národní galerie v Praze, ale i ve sbírce kláštera v Oseku u Duchcova[5].

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se s Vilemínou Kaplanovou z Kolína (* 1849), měli pět dětí, z nichž dvě zemřely v dětském věku. Prvorozený syn se jmenoval Václav. Nejúspěšnější byl druhorozený syn Ladislav, právník, politik a spisovatel. Třetí syn Josef Vincenc (* 1875), pozdější majitel parostrojního pivovaru ve Vršovicích, se vyučil sládkem, aby mohl pokračovat v pivovarnickém byznysu.[6].

Pamětní deska na rodném domě J. V. Nováka v Sobotce

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. hrob průmyslníka Josefa Vincence Nováka na Vyšehradském hřbitově v Praze
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých VYŠ Z7, s. 290. Dostupné online.
  3. HERMAN,, František. Dějiny "Komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek" král. hlav. města Prahy. In HERAIN, Jan, et al. Zprávy komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy.. první. vyd. Svazek prvý. Praha : Tiskem "Politiky" závodu tiskařského a vydavatelského: nákladem vlastním, 1904. S. 46 - 57. (česky) 
  4. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 26. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  5. Lubomír Slavíček, Chvála sběratelství, katalog výstavy, NG Praha 1993, s. 90
  6. AhMP, Pobytová přihláška pražského magistrátu:[1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]