Přeskočit na obsah

Jošimi Jokojama

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jošimi Jokojama
Narození24. června 1975 (49 let) nebo 1975 (48–49 let)
Kagošima
JaponskoJaponsko Japonsko
Alma materUniverzita Waseda
Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě Slezské univerzity v Opavě
Povolánífotografka a překladatelka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jošimi Jokojama je japonské jméno, v němž Jokojama je rodové jméno.
Jošimi Jokojama: Divadlo Praha, 2007, z cyklu Tokio – Praha. Autorka své snímky výtvarně ozvláštňuje pohybovou neostrostí.
Jošimi Jokojama: Ústí nad Labem, 2007, z cyklu Tokio – Praha. Některé fotografie se vyznačují ostrými kontrasty černé a bílé bez širší tonální škály.
Jošimi Jokojama: Podbaba, 2007, z cyklu Tokio – Praha. Zde například Jokojama na fotografii zvýraznila hrubé zrno.

Jošimi Jokojama (横山 佳美, Jokojama Jošimi, * 24. června 1975, Kagošima)[1] je japonská fotografka působící střídavě v Tokiu a v Praze.[2][3] Ve své tvorbě se zaměřuje především na černobílý subjektivní dokument.[3] Pracuje také jako tlumočnice pro japonské firmy a koordinátorka pro časopisy a televizi.[4] Za sebou má celou řadu samostatných i společných výstav.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Vystudovala anglickou literaturu na univerzitě Waseda, kde získala titul B. A. V devadesátých letech začínala ve volné fotografické skupině Ch11'S (Channel Elevens), což byla volná fotografická skupina zaměřená na dospívající a dvacetiletou mládež aktivní v nočních klubech v Shibuya, Aoyama a Nishi-Azabu. Bylo to bouřlivé japonské období 90. let, kde lákadlem pro teenagery byly akce, večírky, koncerty, debaty a aktivity s různými tématy, které autorka označuje jako „surfování“ a improvizovaný tanec.[4]

Od roku 1998 fotografovala pro módní časopisy v Tokiu. V roce 2005, tedy 16 let po skončení komunismu, přicestovala do Prahy se záměrem potkat se s Josefem Koudelkou. Ve srovnání s životem v Tokiu vnímala autorka českou atmosféru a scenérie podobnou takzvaným „východoevropským zemím“, které v Japonsku neznala. Vnímala stále zvláštní pozůstatky komunismu ze scenérie obchodů, bytových komplexů, byrokratického přístupu, způsobu myšlení, chování, ale i oblečení lidí.[4]

Začala studovat fotografii na katedře fotografie pražské FAMU. Po prvním roce přešla na Institut tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě,[5] který dokončila v roce 2010 s bakalářským titulem.

Tokio je moje milované teritorium. Praha je moje nejoblíbenější město. Pro mě ale není důležité ukázat, která fotografie je z toho či onoho města. Důležité je, abych v těch mých důležitých městech mohla objevovat fragmenty jedné společné reality.

Jošimi Jokojama

Po třinácti letech pobytu v Čechách, asi roku 2017 vnímá autorka, jak se ulice a aktivity lidí změnily natolik, že si to těžko dokázala představit. Umělkyně pociťuje dobrou ekonomiku podpořenou přílivem zahraničního kapitálu, nízkou míru nezaměstnanosti ve srovnání se zeměmi EU, i v sousedních velkých městech ve Vídni a Berlíně. Vnímá jak mladší generace, která revoluci nezažila, již ve světě začala pracovat a přispívá ke šťastné a světlé atmosféře celého města. Avšak změna má pro fotografku, která se věnuje pouliční fotografii hlavně v Tokiu a Praze již více než 20 let, také stinné stránky. Vnímá, jak z města mizí řezník oblečený v pruhovaných řeznických kalhotách, jak se malé osvědčené místní kavárny proměňují na Starbucks, jak se design starých českých tramvají mění na Porsche.[4]

Spolu se svým manželem Petrem Horčičkou žijí v Praze a mají jednoho syna. Fascinuje jí také folklór a jižní Morava, kam se ráda vrací.[3]

Podle Vladimíra Birguse by se autorčin styl mohl srovnat s tvorbou vybraných japonských umělců, jako byli například Daidó Morijama, Ikkó Narahara nebo Šómei Tómacu. Mezi Američany by to mohli být představitelé Newyorské školy fotografie jako William Klein či Robert Frank. Z českých autorů se dá najít podobnost s Josefem Koudelkou, Viktorem Kolářem, Danielem Šperlem nebo Václavem Podestátem, a to hlavně v cyklech, kde v konfrontacích různých motivů umělkyně hledá vizuální symboly.[6]

Zachytit rozhodující okamžik vypjatého děje městské scenérie tak, aby byl zobecňujícím momentem více než útržkem paměťového záznamu, znamená hodně fotografovat a ještě více třídit. V éře digitální fotografie se to může jevit snadno dosažitelné, Yoshimi Yokoyama však zůstává věrná... snaze nevytvářet povrchně efektní fotografie. Pro ni není příliš důležité, zda některý záběr vznikl v Praze a jiný zase v Tokiu. ...zajímají ji především zobecňující okamžiky, které vypovídají hlavně o jejím subjektivním pohledu na současný život a mezilidské vztahy a které prozrazují leccos i o ní samotné. Do svých fotografií, které z jednotlivých záběrů postupně skládají široký celek, promítá sama sebe, okolnímu světu se snaží obrazy vyprávět o vlastních pochybnostech, radostech i citech.

Vladimír Birgus, prosinec 2011, Czech Center Tokio, Japonsko

Instalace výstavy Tokio – Praha v Českém centru v Tokiu, 2011
  • Podle zdroje:[7]

Samostatné výstavy

[editovat | editovat zdroj]
  • 2000, (Berlin), Nikon Salon, Šindžuku, Tokio
  • 2000, (Berlin), Nikon Salon, Ósaka, Japonsko
  • 2006, PIG;Q, MUDDUM, Praha
  • 2006, Tokio – Praha, Kino AERO, Praha
  • Říjen 2008, Study for Attention, Kavárna Klatovy
  • Únor 2009, Study for Attention, Kino Kotva, České Budějovice
  • Březen 2009, Study for Attention, Galerie Trhové Soviny
  • Červen 2011, Tokio – Praha, Divadlo Oskara Nedbala Tábor
  • Září 2011, Tokio – Praha, Galerie 7, Ostrava
  • Listopad 2011, Study For Attention, ProLaika Galerie Restaurace, Bratislava, Slovensko
  • Prosinec 2011, Tokio – Praha, Czech Center Tokio, Japonsko
  • Červen 2013, Tokio – Praha, festival photographyOFF, Nové Město nad Metují
  • Srpen 2013, Tokio – Praha, Galerie Žlutá ponorka, Znojmo
  • Duben 2016, Praha – Monologue, Galerie gallery bauhaus, Tokio, Japonsko
  • Září 2016, Praha – Monologue, Galerie Zephyrus, Takamatsu, Japonsko

Společné výstavy

[editovat | editovat zdroj]
  • 1998, Šašin-kazoku, Tokio, Japonsko
  • Červenec 2000, PIG;Q, Ben's cafe, Shinjyuku, Tokio, Japonsko
  • Říjen 2007, Tokio-divadlo (Tokyo – theater) s Jindřichem Štreitem, Slezské divadlo, Opava
  • Listopad 2007, Noci na nádraží (Night in the station) s Danielem Šperlem, Hlavní nádraží Praha
  • Březen 2008, One day in the Czech Republic, Galerie MÁNES Praha
  • Říjen 2009, Conversation in a gallery in Café Loft 577, Zlín
  • Červenec 2010, Conversation in a gallery, Pod kamennou žábou, České Budějovice
  • Únor 2012, Daniel Šperl a Jošimi Jokojama: Japan, Leica Gallery Prague[8]
  • Květen 2012, Město (City), festival OFF Station, nádraží Plzeň-Jih
  • Květen 2013, Intimate, Family, Home, festival OFF Station, nádraží Plzeň-Jih
  • Duben 2017, LIFE, gallery bauhaus, Tokyo, Japonsko
  • Duben 2018, LIFE II, gallery bauhaus, Tokyo, Japonsko

Filmy a hudba

[editovat | editovat zdroj]

Jošimi Jokojama se podílela na vzniku několika filmů, v roce 2019 to byl snímek Mitsu, který režíroval Mark Ther. Vydala také hudební CD.

  • Mitsu, 2019[9]
  • Folklorika – Bretaňskému malíři Moarchu „Miškovi“ Eveno a japonské fotografce Yoshimi „Yokki“ Yokoyama učarovala tradiční kultura Moravského Slovácka natolik, že se rozhodli usadit v České republice, aby byli v neustálém kontaktu se zdrojem své inspirace [10]

Vydala hudební CD.[11]

  1. JAPAN. Leica Gallery Prague [online]. [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Výstava fotografií Yoshimi Yokoyama - Tokio. tokyo.czechcentres.cz [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-09. 
  3. a b c ČERNÁ, Zuzana. Japonská fotografka ukázala Tokio i Prahu. Hodonínský deník. 2014-03-24. Dostupné online [cit. 2020-11-02]. 
  4. a b c d プラハの写真家族 by 横山佳美 | FUTURE HOUSE lab. [online]. [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (japonsky) 
  5. JAPONSKO VE FOTOGRAFII. Leica Gallery Prague [online]. [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. 
  6. Vladimír Birgus, text k výstavě Tokio – Praha, Czech Center Tokio, Japonsko, prosinec 2011
  7. PHOTOGRAPHY, Yoshimi Yokoyama-Commercial. Exhibition. Tumblr [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (japonsky) 
  8. JAPAN. Leica Gallery Prague [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. THER, Mark. Mitsu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. IMDb ID: tt10334058 event-location: Czech Republic. 
  10. ČT. Folklorika Rebelové proti všednosti [online]. ČT [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. 
  11. Všechny naše desky končí pozitivně, říká hudebník a producent Pavel Richter. Reflex.cz [online]. [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Jošimi Jokojama na Wikimedia Commons
  • https://www.youtube.com/watch?v=86mtSbkkoCk
  • YOSHIMI YOKOYAMA PHOTOGRAPHY. www.yoshimiyokoyama.com [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  • PHOTOGRAPHY, Yoshimi Yokoyama-Commercial. Yoshimi Yokoyama - Commercial photography. yoshimiyokoyama.tumblr.com [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (japonsky) 
  • プラハの写真家族 by 横山佳美 | FUTURE HOUSE lab. [online]. [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (japonsky) 
  • Yoshimi Yokoyama. Discogs [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • 横山, 佳美. 新しいチェコ・古いチェコ 愛しのプラハへ 最新版. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Publikace, průvodce o ČR. Všechny texty a fotografie: Jošimi Jokojama.