Přeskočit na obsah

Jindřich Vágner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich Vágner
Osobní údaje
Datum narození19. září 1943 (81 let)
Místo narozeníStrakonice Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
StátČeskoslovensko
Výška186 cm
Hmotnost82 kg (závodní)
Sportovní údaje
KlubSokol Fezko Strakonice (1949-1952)
DSO Sokol Strakonice Fezko (1953-56)
TJ Tatran České Budějovice Koh-i-noor (1957-59)
TJ Lokomotiva Hradec Králové (1959-61)
ASD Dukla Praha (1961-68)
TrenéřiMiloslav Hoch (zač.)
Josef Potužník (Tatran)
Miroslav Kapras (Lok.)
Evžen Týma (Lok.)
Andelín Hliňák (Dukla)
Josef Olešovský (Dukla)
Pavel Pazdírek (Dukla)
Zdeněk Jelínek (repr. OH1964)
Disciplínaplavání
Pref. plavecký stylkraul, motýlek
Účast na LOH1964
Údaje v infoboxu aktuální k roku 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Vágner (Wágner[1]) (19. září 1943 Strakonice) je bývalý československý sportovní plavec, účastník olympijských her v roce 1964.

Sportovní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Je rodákem ze Strankonic. V dětství byl všestranně sportovně nadaný. Otec ho odmala bral na strakonickou plovárnu na Podskalí na řece Otavě. Plavat se naučil ve svých 6 letech pod dohledem pozdějšího plaveckého univerzitního pedagoga Miloslava Hocha. Ve 14 letech šel studovat do Volyně stavební průmyslovku a jednou týdně dojížděl vlakem do Českých Budějovic na tréninky závodní plavání k trenéru Josefu Potužníkovi. V Budějovicích však stále čekali na krytý bazén a v zimě byla příprava možná pouze v malém bazénku. Od třetího ročníku tak přestoupil na stavební průmyslovku do Hradce Králové, kde měl k tréninku lepší podmínky. V plaveckém oddíle při TJ Lokomotiva Hradec Králové se připravoval pod vedením trenéra Kaprase.[2]

V roce 1961 poprvé překonal československý rekord na 100 m volný způsob časem 57,7 s a jako úřadující mistr republiky na podzim narukoval do sportovní roty při armádním plaveckém oddíle ASD Dukla Praha. V Dukle již rok působil jeho bývalý oddílový kolega z Lokomotivy Petr Lohnický, se kterým byl často srovnáván. Po příchodu do Dukly byl zařazen do tréninkové skupiny Andělína Hliňáka k Lohnickému.

V roce 1962 startoval na mistrovství Evropy ve východoněmeckém Lipsku na své nejsilnější trati 100 m volný způsob. Svojí rozplavbu vyhrál, ale v semifinále se výrazně nezlepšil a na postup do finále mu čas 57,4 s nestačil. Semifinálový závod plaval společně s Lohnickým. Trenér Hliňák odpozoroval, že s ním psychicky nezvládá vzájemnou rivalitu[3]: "Plave-li Vágner sám, docílí téměř vždy dobrý výsledek a překonává rekordy. Jakmile si na startovní blok stoupne Lohnický jeho výkonnost prudce klesá." Tento poznatek vedl k jeho přeřazení před olympijskou sezonou 1964 z tréninkové skupiny Hliňáka do skupiny Josefa Olevšovského k Pavlu Pazdírkovi.[4]

V roce 1964 stanovil plavecký svaz velmi ostrý limit 55,5 s (lepší československého rekordu) pro olympijské hry v Tokio na jeho hlavní trať 100 m volným způsobem.[5] Přípravu měl náročnou a s trenérem Olešovským nejvíc řešili otázku kyslíkového dluhu – plavat převážně bez nadechování nebo dýchat pravidelně? Nakonec zvolili druhý způsob dýchat pravidelně na každé čtvrté tempo.[6] 9. srpna na závodech v Bratislavě splnil limit pro start na olympijských hrách novým československým rekordem 55,3 s.[7] Na řijnové olympijské hry v Tokiu udržel formu a rozplavbu na 100 m volný způsob vyhrál časem 55,5 s. Při kotoulové obrátce si však způsobil menší výron v kotníku, navíc ho během závodu trápily, pravděpodobně z nervozity, zažívací potíže. V semifinále začal první padásátku rychleji než v rozplavbách, ale netrefil včas kotoulovou obrátku a ztratil dle svých slov dvě desetiny vteřiny.[8] V cíli vyrovnal svůj čas z rozplaveb a nepostoupil mezi nejlepších osm plavců do finále.

V únoru 1965 na závodech v Brémách jako první Čechoslovák překonal hranici 55 sekund na 100 m volný způsob časem 54,6 s – avšak pouze v 25 m bazénu.[9] Od letní sezony začala jeho výkonnost stagnovat.

V roce 1966 nesplnil nominační kritéria pro start na mistrovství Evropy v nizozemském Utrechtu. Pod novým mladším trenérem Dukly Pavlem Pazdírkem proto upřel pozornost k plaveckému stylu motýlekMezinárodní olympijský výbor totiž nově schválil od olympijských her 1968 rozšíření počtu plaveckých disciplín o sprinty na 100 m ve všech olympijských plaveckých stylech.

V roce 1967 na srpnových závodech v Žilině jako první československý plavec zaplaval 100 m motýlek pod 60 s časem 59,8 s.[10] Jeho přípravu na olympijské hry v Mexiku v roce 1968 však narušila vážná dopravní nehoda.[11] Začátkem srpna na mistrovství republiky skončil na 100 m motýlek až druhý v podprůměrném čase 1:02,8.[12]

Jeho další sportovní kariéru ovlivnily události ze srpna 1968. S manželkou z Československa emigroval. Usadil se v Austrálii, kde podnikal v oblasti sportovního oblečení. Po roce 1989 se pravidelně vrací do Česka. Z Austrálie dováží místní a novozélandská vína.[13]

  1. v dobovém tisku uváděn často s W na začátku přijméní
  2. Zápisník č. 5. 1965-3-6, s. 59. 
  3. Československý sport. 1963-8-22, s. 3. 
  4. Československý sport. 1964-7-31, s. 3. 
  5. Československý sport. 1964-8-6, s. 3. 
  6. Stadion č. 19. 1964-5-8, s. 3. 
  7. Československý sport. 1964-8-11, s. 8. 
  8. Československý sport. 1964-10-23, s. 2. 
  9. Československý sport. 1965-2-22, s. 2. 
  10. Československý sport. 1967-8-4, s. 1. 
  11. Československý sport. 1968-4-19, s. 6. 
  12. Československý sport. 1968-8-5, s. 4. 
  13. https://www.strakonak.cz/dokumenty/zpravodaj/ZPST1605.pdf

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]