Jezuitská škola (Olomouc)
| Bývalá jezuitská škola | |
|---|---|
,_%C4%8D.p._284.JPG) | |
| Účel stavby | |
V současné době depozitář sbírek Vlastivědného muzea v Olomouci | |
| Základní informace | |
| Sloh | baroko |
| Výstavba | 1701-1708 |
| Poloha | |
| Adresa | Olomouc,  Česko |
| Ulice | Denisova 30 |
| Souřadnice | 49°35′44,29″ s. š., 17°15′20,75″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 13555/8-3552 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jezuitská škola byla postavena v letech 1701–1708 v rámci výstavby vysokoškolského areálu, který jezuité v Olomouci postupně budovali na přelomu 17. a 18. století. Budova v barokním stylu v sousedství kostela Panny Marie Sněžné je zapsána na seznamu chráněných kulturních památek České republiky.[1] Od roku 1959 je ve správě Vlastivědného muzea, které do ní umístilo muzejní sbírky a část odborných pracoven. Stálá expozice Příběh kamene v suterénu budovy představuje exponáty z oblasti geologie, archeologie a lapidária.[2][3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Základní kámen ke stavbě školy byl položen 11. května 1701.[2] Za autora projektu bývá tradičně považován Giovanni Pietro Tencalla. [4] Vedením stavby byl pověřen olomoucký stavitel Adam Glöckel a po jeho smrti ji v roce 1708 dokončil jeho syn Lukáš. Autorem kamenických prací, významně dotvářejících monumentální průčelí, byl olomoucký kameník Václav Render. Nástěnné malby, z nichž se dochovaly jen malé fragmenty v aule a divadelním sále, provedl Jan Kryštof Handke kolem roku 1735. [4]
Vyučování v nové škole bylo zahájeno v roce 1710. Po zrušení jezuitského řádu byla budova využívána od roku 1773 c. k. studijním fondem. V roce 1879 budovu převzala armáda. [2] Pod názvem Stará dělostřelecká kasárna, po vzniku Československa Husitská kasárna, fungovala až do roku 1959, kdy budovu získalo do své správy Vlastivědné muzeum v Olomouci jako depozitář pro své sbírky.[5]
V letech 2005– 2008 proběhla rozsáhlá oprava celého objektu za cca 120 mil. Kč. Značná část nákladů byla kryta příspěvkem z Fondů EHP a Norska.[3] V roce 2013 byla v klenutých prostorách přízemí otevřena expozice Příběh kamene. Návštěvníkům je přístupná v měsících květen–září.[6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Dvoutraktový, třípatrový objekt o čtyřech křídlech tvoří nároží Denisovy a Univerzitní ulice v bezprostřední blízkosti kostela Panny Marie Sněžné. Zadní dvoupatrové křídlo objektu, které je kolmo postaveno na hradby, vytváří na ploše pozemku dva dvory. Křídlo do Denisovy ulice má 5 okenních os a samostatný vstupní portál do prvního dvora s chodbou v patře, původně spojující školu s kůrem kostela Panny Marie Sněžné. K portálu lemovanému dvojicí toskánských sloupů vede schodiště, spojovací krček je ukončen štítem završeným šiškou. Průčelí je hladké se zachovaným kamenným ostěním oken. Křídlo do Univerzitní ulice je jednou zalomené, třípatrové o 9 okenních osách jednoduchých a dvou zdvojených, pod nimiž se nachází původní vstupy do suterénu objektu. Fasáda je členěná zdvojenými pilastry s volutovými hlavicemi, okna zdobena pískovcovými šambránami a nadokenními římsami. Na parapetech oken v 2. podlaží jsou osazeny kuželkové balustrády. [1] Střechy všech traktů jsou sedlové. Při celkové opravě počátkem 21. století fasáda získala původní modrobílou barvu. [3] Fasáda má podnož z režných kamenných kvádrů, zakončenou kordonovou římsou. V severozápadním nároží je klenutý průchod pro pěší, jehož stěny jsou využívány pro street artovou tvorbu (tzv. lomená galerie). Z Univerzitní ulice je v podnoži prolomeno několik sklepních oken a také vchod do expozice Příběh kamene.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b původní jezuitská škola - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c Budovy, v nichž sídlíme - Vlastivědné muzeum v Olomouci. www.vmo.cz [online]. [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c GRASS, Miroslav. Muzeum opravilo barokní depozitáře. Olomouc.eu, oficiální informační portál [online]. 2008-10-06 [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ a b SAMEK, Bohumil; DOLEJŠÍ, Kateřina. Umělecké památky Moravy a Slezska. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3122-8. S. 277-279.
- ↑ Malý seriál o olomouckých kasárnách. www.kcvvolomouc.cz [online]. KCVV Olomouc [cit. 2024-03-06]. Dostupné online.
- ↑ Příběh kamene – expozice geologie, archeologie a lapidária - Vlastivědné muzeum v Olomouci. www.vmo.cz [online]. [cit. 2024-03-06]. Dostupné online.