Jednadvacet
Jednadvacet (také oko bere, oko, jedenadvacet aj.) je známá karetní hra. Jde o českou modifikaci francouzské karetní hry vingt-et-un (v anglickém prostředí známo jako pontoon), z níž se vyvinuly také hry blackjack a baccarat.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Hra se začala hrát po roce 1700 ve Francii a pod různými názvy a variantami se postupně rozšířila do celého světa. Hlavní její varianta je známá v kasinech celého světa pod názvem Black Jack. O její španělské variantě se pod názvem ventiuna zmiňuje už Miguel de Cervantes y Saavedra v povídce Rohánek a Střihánek ze sbírky Příkladné novely.
Hlavním rozdílem mezi různými variantami je (krom použitého typu karet) počítání hodnot. Například v angloamerickém blackjacku (a také v původní vingt-et-un) mají například číselné karty svou nominální hodnotu, král, královna a junek hodnotu 10 a eso zároveň hodnotu 1 a 11, podle toho, která je právě výhodnější.
Podle věstníků zakázaných hazardních her byla rozšířena i v Čechách v druhé půli 18. století. V jednom z těchto věstníků z roku 1788 je uvedena pod názvem Oko nebo Gespenst. Hra je u nás dodnes populární.[1]
Popis hry
[editovat | editovat zdroj]Hraje se s mariášovými kartami a oproti blackjacku a baccaratu se liší v podstatě jen v počítání bodových hodnot. Jde o poměrně jednoduchou a rychlou karetní hru, a i proto byla a je poměrně oblíbená. Jednadvacet patří mezi tradiční české hry, hraje se často dodnes. Zejména v dřívějších dobách se velmi často hrála o peníze a byla jednou z nejoblíbenějších hazardních her v českém prostředí.
Hru může hrát v podstatě libovolný počet hráčů, jeden z nich je bankéř a rozdává – tato pozice se při hře většinou střídá podle dohodnutých pravidel (např. pokud se při hře vyskytne oko, stává se hráč, který ho měl, bankéřem, a podobně). Na začátku rozdá bankéř každému hráči i sobě dvě karty. Hráči kromě bankéře si karty prohlédnou a pokud chtějí, žádají ho o další, přičemž uzavírají s bankéřem výši sázky.[2] V okamžiku, kdy už žádný hráč nechce další karty, odkryje své karty bankéř a rovněž si, pokud chce, přibírá karty. Poté všichni hráči odkryjí své karty a srovnají své součty bodových hodnot.
Cílem hry je dosáhnout kombinace karet s co nejvyšším součtem bodových hodnot – hráč, který má nejvyšší součet bodových hodnot vyhrává. Zároveň však souhrnná bodová hodnota karet v ruce hráče nesmí překročit číslo 21. Pokud tuto hodnotu překročí, hráč ohlásí, že je trop (z francouzského trop – příliš), či česky přes[3] a automaticky prohrává. Pokud bodová hodnota v ruce hráče bude přesně 21, jde o takzvané oko.
Hodnota karet
[editovat | editovat zdroj]Bodové hodnoty karet jsou tyto: karty 7–10 si své hodnoty ponechávají, svršek a spodek mají hodnotu 1, král hodnotu 2 a eso hodnotu 11 nebo 10. Hráč, který má oko, získává od bankéře trojnásobek vsázky bez ohledu na karty ostatních hráčů.[2] Speciálním případem je situace, kdy dostane hráč na samém začátku hry dvě esa; ta mají v takovém případě dohromady hodnotu 21 – této kombinaci se říká také „fojer“.[4]
Hrají se též varianty s odlišným počítáním karet: spodek, svršek a král za jeden až tři body.
„Šantal“ – červená/srdcová sedma se počítá v různých variantách hry za 7, 10, 11 nebo 1, 7, 10, 11 podle toho jak se hráči hodí. Když se karta snímá/otáčí a hraje hráč s bankéřem na stejnou kartu platí pouze za hodnoty 10, 11.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SVOBODA, Tomáš. Oficiální pravidla karetních her. Praha 1: Eminent, 2002. ISBN 80-7281-116-9. Kapitola Skupina Oko, s. 252.
- ↑ a b ZAPLETAL, Miloš. Velká encyklopedie her – Hry v klubovně. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Hry s kartami, s. 359.
- ↑ Pravidla karetních her, str.253
- ↑ http://www.chovani.eu/karetni-hry/c253
