Jazdkart III.
| Jazdkart III. | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 624 Stachr |
| Úmrtí | 652 (ve věku 27–28 let) Merv |
| Potomci | Peroz III, Bahram VII a Šarbánú |
| Otec | Šáhrijar |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jazdkart III. (?624 – 651, Merv) též známý pod jménem Jazdagird III. Poslední panovník sasánovské Persie vládnoucí v letech 632–651. Byl vnukem posledního velkého vladaře Husrava II. Jeho vláda se překrývá s obdobím arabské expanze.[1]
Vláda[editovat | editovat zdroj]
Jazdkart III. se pravděpodobně narodil kolem roku 624 v době vlády svého děda Husrava II., který po mnoho let vedl válku s Byzantskou říší. Tyto boje přinesly nakonec Persii porážku a rozsáhlé zpustošení jejích provincií. Navíc po pádu Husrava II. roku 628 nastala v Persii na několik let anarchie a na trůně se vystřídalo několik králů a královen. Za tohoto chaosu se roku 632 Jazdkart III. ujal vlády, jak zmiňují prameny bylo mu osm let.[2]
V letech 632–633 byl zlomen poslední odpor opozice v sasánovské říši a Jazdakartovi se podařilo upevnit svou moc. V této době se na mezopotámských hranicích říše objevili Arabové, kteří po smrti Mohameda zahájili svou expanzi na sever proti Byzanci a Persii.[3]
Boj s Araby[editovat | editovat zdroj]
Arabové vpadli do Mezopotámie roku 633 pod vedením Chálida ibn al-Valída. Tento vojevůdce využil doznívající perské anarchie a podařilo se mu dobýt města Hiru a Oballu v jižní Mezopotámii. Peršané pod vedením vojevůdce Mihrana však přešli do protiútoku a roku 634 porazili Araby v bitvě u mostu (jednalo se o pontonový most přes Eufrat).[4] Arabové poté zastavili pronásledující perskou armádu až bitvou u Buwajbu jižně od Kúfy roku 635.
Roku 636 zvítězili Arabové v bitvě u Jarmúku proti Byzanci, a to jim umožnilo uvolnit potřebné síly pro boj se Sasánovci. Roku 637 vpadlo do Mezopotámie nové arabské vojsko pod vedením Sa'd ibn Abi Vakkáse, které se s Peršany utkalo v třídenní bitvě u Kadísíje, kde zvítězilo. Arabové poté obsadili hlavní město říše Ktésifón.[5] Jazdkart se poté stáhl z Mezopotámie do perské vysočiny a Arabům přenechal celou Mezopotámii.
Jazdkart se však odmítal vzdát a nadále organizoval ozbrojený odpor a chystal protiútok. Arabští útočníci proto přesvědčili chalífu Umara, aby v dobývání Persie pokračoval. Proto došlo roku 640 k dalšímu rozvinutí útoku a Jazdkart utrpěl další porážky u Ram Hormuz a poté u Nehávandu roku 641.[5] Porážka u Nehávandu znamenala konec organizovaného vojenského odporu sasánovské Persie. Proto se někdy uvádí jako konec vlády Jazdkarta III. rok 642.
Závěr vlády a smrt posledního sasánovce[editovat | editovat zdroj]
Po porážkách z let 640–641 uprchl Jazdkart do východních provincií Perské říše Médie a Balchu a žádal odtud své sousedy o pomoc v boji s Araby. Dokonce vyslal posly i k čínskému císaři.[5] Arabové však dočasně své útoky zastavili a konsolidovali dobytá území. Jazdkart byl pak roku 651 zabit vlastními lidmi nedaleko Mervu v Chorásánu.[6]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ F. Tauer, Svět Islámu, Praha 1984. s. 37.
- ↑ M, Axworthy, Dějiny Íránu, Praha 2009. s. 58.
- ↑ F. Tauer, Svět. s. 37n.
- ↑ M, Axworthy, Dějiny. s. 63.
- ↑ a b c R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. Praha 1996. s. 245–247.
- ↑ F. Tauer, Svět. s. 41.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- AXWORTHY, M.: Dějiny Íránu. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2009. 319 s. ISBN 978-80-7106-994-2.
- DUPUY, R. E., DUPUY, T. N.: Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. 1. vyd. Praha: Forma, 1996. 667 s. ISBN 8072130005.
- TAUER, Felix: Svět islámu. Praha, Vyšehrad, 1984.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jazdkart III. na Wikimedia Commons
