Japonské pohádky
Japonské pohádky jsou povídky pocházející ze Země vycházejícího slunce. Vznikat začaly již v 8. století, kdy byly vykládány šamany. Sepsané pohádky se čtou stejně jako manga knihy, tedy zprava doleva.
Obecná charakteristika japonských pohádek[editovat | editovat zdroj]
Oproti evropským pohádkám se velice liší, jsou mnohem méně drastické a násilné. Člověka chápou jako přirozenou součást přírody, jejich hrdiny jsou často zvířata. Každý z příběhu obsahuje morální ponaučení ze zkušeností mnoha generací lidského pokolení. Typickým rysem těchto pohádek je to, že se hlavní hrdina setkává s nějakým nadpřirozenem, např. mluvící zvířata (tanuki) nebo hrátky, pomoc či láska bohů. Odhalují čtenáři informace o japonské historii a stylu života. Jsou ovlivněny šintoismem a buddhismem.
Rozdělení[editovat | editovat zdroj]
Japonské pohádky jsou často rozděleny do několika částí[1]
- mukašibanaši - příběhy z dávné minulosti, jsou naučné s náboženskými prvky mohou mít i prvky fantazie s nadpřirozenem.[2](Momotaro)
- namidabanaši - smutné příběhy (vrabec s rozstřiženým jazýčkem)[3]
- obakebanaši - stašidelné příběhy (duch sakury) [4]
- ongaešibanaši - příběhy splácení laskavosti (strom na rozcestí)[5]
- tončibanaši - vtipné příběhy
- waraibanaši - humorné příbehy
- jokubaribanaši - příběhy o chamtivosti
Strašidelné příběhy[editovat | editovat zdroj]
Dle Japonců je Japonsko jedním z míst, kde se straší nejvíc. Japonci věřili tomu, že Japonsko je ostrov, který je smíchaný s nadpřirozenou silou. Půda nabitá magickou energií a lidské bytosti, které ji společně sdílí. Lidé se obávají duchů jurei, ale také je ctí.[6]
Démoni[editovat | editovat zdroj]
- kijohime - hadí žena
- juki-onna - sněžná žena
- jamauba- horští ogři
- tengu- horští goblini
- kučisake-onna - žena s rozřízlou pusou, která se stala městskou legendou (1979)[7]
Hlavní hrdina[editovat | editovat zdroj]
Hlavní hrdinové jsou dobří, spravedliví, hodní, vždy působící jako vzor správného chování. Důraz je zde kladen na lásku a úctu k rodičům. Pak jsou zde příklady chamtivosti, např. závistivý soused je kvůli této špatné vlastnosti potrestán.
Děj[editovat | editovat zdroj]
Děj u nich většinou nezačíná slovem kdysi bylo nebylo, ale je u nich určené období a místo. Hlavní hrdinové obvykle pocházejí z chudých poměrů a jsou postihnuti nepříznivým osudem. Setkávají se s nadpřirozenem, které je často zkouší. Když uspějí, bývají odměněni, ale tato odměna se může obrátit v jejich neprospěch, viz Stříbrný jeřáb.[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ www.newworldencyclopedia.org [online]. www.newworldencyclopedia.org [cit. 2016-02-22]. Dostupné online.
- ↑ www.jpf.org.au [online]. www.jpf.org.au [cit. 2016-02-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
- ↑ HLOUCHA, Joe. Pohádky japonských dětí. V Hodkovičkách 2/20 147 00 Praha. vyd. Praha: PRAGMA, 2015. 86 s. ISBN 978-80-7349-440-7. S. 85–86.
- ↑ www.sarudama.com [online]. www.sarudama.com [cit. 2016-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-11.
- ↑ ZLATA, Černá; NOVÁK, Miroslav. Japonské pohádky. 2.. vyd. Havlíčkův brod: Petrkov, 2008. 194 s. ISBN 978-80-904061-1-7. S. 62–67.
- ↑ 百物語怪談会 Hyakumonogatari Kaidankai [online]. [cit. 2016-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Mental Floss [online]. Mental Floss [cit. 2016-02-22]. Dostupné online.
- ↑ HLOUCHA, Joe. Pohádky slunného východu. Praha: Pragma, 2015. 62 s. ISBN 978-80-7349-443-8. S. 19–24.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu japonská pohádka na Wikimedia Commons - starověké japonské příběhy (anglicky)
- klasická japonská literatura (anglicky)
- mytologie (anglicky)
