Jan Nepomuk Štikar
| Pater Jan Nepomuk Štikar, OFM | |
|---|---|
| Církev | římskokatolická |
| Zasvěcený život | |
| Institut | františkáni |
| Sliby | |
| doživotní | 1913 |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 1914 |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | František |
| Datum narození | 12. listopadu 1891 |
| Místo narození | Újezd, okres Žďár nad Sázavou |
| Datum úmrtí | 6. dubna 1960 |
| Místo úmrtí | Chomutov |
| Místo pohřbení | Praha, Vinohrady |
| Povolání | katolický kněz, hudební redaktor a publicista |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Nepomuk František Štikar (12. listopadu 1891[1] Újezd, okres Žďár nad Sázavou[2] – 6. dubna 1960 Chomutov) byl český římskokatolický kněz, františkánský intelektuál a vězeň komunistického režimu.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Od svých jedenácti let byl v péči svého strýce v Plzni, kde chodil do gymnázia a později jako františkán studoval teologii. Řeholní slib složil v roce 1913, na kněze byl vysvěcen roku 1914.[2] Nějaký čas působil v klášteře v Turnově, odkud vyjížděl do okolí na misie. Jedním z dokladů, jak taková misie vypadala je záznam z farní kroniky: „V římsko-katolické farnosti Újezd pod Troskami (kostel Sv. Jana Křtitele) proběhla 15. - 22. března 1925 sv. misie, kterou vedl P. Jan Štikar (řád sv. Františka, Turnov). Zpověď přijalo 273 kajícníků. Proběhla kázání, duchovní cvičení pro různé stavy. Celé působení misionáře je barvitě popsáno a některé prvky vystupují do popředí. Je to význam misijního kříže a široká zbožnost. I když na ukončení misie padal sníh, bylo zde mnoho lidí“.[2]
V letech 1929-1950 působil jako farář u Panny Marie Sněžné v Praze a angažoval se i v organizování duchovní hudby.[1] V té době byl redaktorem časopisu Cyril a předsedou Obecné Jednoty Cyrilské, která sdružovala chrámové sbory a zájemce o duchovní hudbu z celé republiky. Mezi jeho blízké přátele patřil i Josef Bohuslav Foerster a řada dalších významných hudebníků. Byl velmi dobrým varhaníkem a pracoval také na harmonizaci liturgických zpěvů a úzce spolupracoval na zkouškách s Cyrilskou Jednotou františkánského chrámu Panny Marie Sněžné. Na počátku 30. let 20. století zpřístupnil veřejnosti jakožto kvardián, knihovník a znalec hudby i historie místní františkánskou knihovnu pražských novoměstských františkánů.[2]
Po záboru klášterů v dubnu 1950 strávil několik měsíců v tzv. centralizovaných klášterech v Oseku a v Bohosudově. Po propuštění musel opustit Prahu a byl ustanoven administrátorem v Kadani, kde působil v letech 1950–1960. Kromě kadaňské farnosti spravoval excurrendo i okolní farnosti: 1. 6. 1950 – 1. 8. 1960 Prunéřov, 15. 9. 1953 – 1. 8. 1960 Radnice a 30. 1. 1956 – 1. 8. 1960 Tušimice. V roce 1952 byl v tajném kontaktu s českobudějovickým biskupem Josefem Hlouchem, který zde byl internován v bývalém františkánském klášteře.[1]
Jeho život zachytil ve svých vzpomínkách Kadaňské nocturno profesor Milan Slavický (editorem je historik Petr Hlaváček), který jej chápe jako významnou osobnost českého duchovního a kulturního života v Turnově, Praze i Kadani. O jeho významu svědčila i hojná účast lidí na jeho pohřbu 9. dubna 1960.[2] Pohřben je v Praze na Vinohradech.[1]
24. června 2013 byla Štikarovi na portálu děkanského kostela Povýšení svatého Kříže v Kadani odhalena pamětní deska. Za přítomnosti zástupců města a Konfederace politických vězňů ji požehnal P. Josef Čermák.[1]
