Jaderná elektrárna Karáčí
Jaderná elektrárna Karáčí (urdsky کراچی نیوکلیئر پاور پلانٹ) je jedna ze dvou jaderných elektráren v Pákistánu. Nachází se na břehu Arabského moře u Paradise Pointu, poblíž města Karáčí. Celkový hrubý výkon elektrárny činí
| Jaderná elektrárna Karáčí | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Pákistán |
| Umístění | Karáčí, Paradise Point |
| Stav | v provozu |
| Začátek výstavby | 1. srpna 1966 |
| Zprovoznění | 7. prosince 1972 |
| Vlastník | Pakistan Atomic Energy Commission |
| Jaderná elektrárna | |
| Reaktory v provozu | 2 × 1100 MW |
| Plánované reaktory | 2 × 1100 MW |
| Odstavené reaktory | 1 × 125 MW |
| Typ reaktorů | CANDU-137 Hualong One |
| Palivo | Uran 235U |
| Elektrická energie | |
| Celkový výkon | 2200 MW |
| Plánovaný výkon | 4400 MW |
| Souřadnice | 24°50′42″ s. š., 66°47′16″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie a technické informace[editovat | editovat zdroj]
Počátky[editovat | editovat zdroj]
4. června 1956 Rada pro atomovou energii Pákistánu se sídlem v Karáčí oznámila, že se rozhodla postavit výzkumný reaktor v západním Pákistánu a jadernou elektrárnu ve východním Pákistánu, dnešním Bangladéši. Od roku 1959 se počítalo s integrací jaderných elektráren do energetické sítě okresu Karáčí v provincii Sindh.
V roce 1963 bylo místo specifikováno ve vzdálenosti 24 kilometrů západně od města Karáčí.
Jaderná elektrárna byla společně navržena inženýry Pákistánské komise pro atomovou energii a kanadské General Electric, aby se odlišila od indických jaderných výzkumných reaktorů, jako jsou reaktory CIRUS a Dhruva, které využívají také technologii CANDU.[1] Rozhodovacím faktorem, který byl vzat v úvahu při prodeji technologie CANDU Pákistánu Kanadou, bylo udržení rovnováhy vztahů mezi Indií a Pákistánem.[2] V roce 1966 zahájila výstavbu společnost Montreal Engineering Co., která výstavbu dokončila v roce 1971. Jaderná elektrárna dosáhla kritičnosti 1. srpna 1971 a hrubého nominálního výkonu 125 MW dosáhla 2. října 1972.[3]
Dne 28. listopadu 1972 prezident Zulfikár Alí Bhutto slavnostně otevřel jadernou elektrárnu v Karáčí, když byla připojena k rozvodné síti společnosti K-Electric.[4]
Zpočátku Kanada prostřednictvím svého dodavatele GE Canada dodávala těžkou vodu a přírodní uran, ale chtěla přestat financovat provoz jaderné elektrárny po roce 1974, kdy Indie detonovala jadernou bombu, jejíž štěpný materiál byl vyroben v reaktoru CIRUS, který Kanada dodala. V roce 1975 začala GE Canada účtovat Pákistánu $27/lb těžké vody, což bylo pro Pákistán v té době drahé.[1]
Vzhledem k tomu, že Pákistán odmítl podepsat Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, GE Canada zastavila prodej dovážených náhradních dílů, přírodního uranu, těžké vody a technické podpory pro jadernou elektrárnu, což vyvolalo obavy z výpadků proudu v Pákistánu v roce 1976.[3] S odjezdem kanadských techniků ze země bylo město vystaveno otevřeným radioaktivním materiálům, přičemž se odhadovalo, že jaderná elektrárna bude muset být z finančních a materiálních důvodů odstavena.[1] Navzdory kanadské skepsi dokázala Pákistánská komise pro atomovou energii pracovat na výrobě těžké vody za nižší cenu než při jejím nákupu z Kanady a díky ukončení poskytování náhradních dílů i soběstačnost na jejich výrobě.[1]
Mnoho náhradních dílů a strojních součástí bylo navrženo a vyrobeno lokálně, což udržovalo jadernou elektrárnu v provozu – cenné zkušenosti byly také sdíleny s čínskými úředníky při navrhování bezpečnostních protokolů reaktoru a nakonec pomohly s výstavbou jaderné elektrárny Čašma v letech 1993 až 2000.[1]
Po intenzivních jednáních a ve spolupráci s MAAE v květnu 1990 byla kanadská politika vůči jaderné elektrárně Karáčí revidována, což jí umožnilo poskytovat pomoc pro bezpečný provoz KANUPP.
V letech 2015 a 2016 projevila Čína velký zájem o rozšíření jaderné elektrárny a podepsala dohodu o dodávce dvou jaderných elektráren Hualong One se zahájením komerčního provozu plánovaným na rok 2021 a 2022.[5][6] Reaktorové bloky budou mít projektovanou životnost 60 let a budou představovat přibližně 10 % celkové výrobní kapacity země.[5] K 31. prosinci 2017 vyrobila jaderná elektrárna Karáčí 14,2 miliardy kWh elektřiny a fungovala bez jakékoli poruchy zásobována tisíci palivovými články vyrobenými v Pákistánu.[7]
První blok[editovat | editovat zdroj]
Prvním reaktorem v Karáčí byl jeden těžkovodní reaktor (PHWR) typu CANDU s celkovou hrubou kapacitou výroby energie 137 MW. Původně byl známý jako „KANUPP“, později v roce 2010 překlasifikován na K1, který používal vodou chlazený moderátor těžkou vodu a jako palivo mu sloužil přírodní uran. KANUPP byl známý jako jeden z nejstarších reaktorů, který používal k výrobě energie systém PHWR typu CANDU. Fungoval mezi léty 1971 až 2021, kdy byl vyřazen.[3]
V letech 1970 až 1990 fungoval první blok s průměrným koeficientem ročního využití pouze 55,9 %. [3] Kanadští technici navrhli životnost elektrárny na přibližně 30 let, takže v roce 2002 měl být již reaktor odstavený. Úřad pro jaderný dozor v Pákistánu, vlastník jaderné elektrárny, prodloužil její životnost provozu do roku 2012 (později až do roku 2021). Až do konce životnosti vyráběla elektrárna elektřinu s průměrným koeficientem ročního využití 55,7 %.
Dne 1. srpna 2021 byla kanadská jednotka K1 zastavena a vyřazena z provozu. K síti byl reaktor připojen téměř 50 let.
Druhý a třetí blok[editovat | editovat zdroj]
V roce 2015 se o jadernou elektrárnu v Karáčí začali zajímat čínští dodavatelé, nakonec pákistánská administrativa a čínská vláda podepsaly dohodu o výstavbě dvou reaktorových bloků Hualong One za miliardu USD. Dohromady dva reaktory o hrubém výkonu 1100 MW.[8][9][10]
Oba bloky jsou tlakovodní a pocházejí od společnosti China National Nuclear corporation.[1] Dne 26. listopadu 2013 premiér Naváz Šaríf oznámil, že v Pákistánu budou postaveny dva nové bloky z Číny, dva Hualong One. Stavba KANUPP-2 začala 20. srpna 2015 a stavba KANUPP-3 byla zahájena 31. května 2016. První blok byl uveden do komerčního provozu 21. května 2021 a druhý následoval 18. dubna 2022.[11][12]
Čtvrtý a pátý blok[editovat | editovat zdroj]
Pákistánská komise pro jadernou energii prohlásila, že v Karáčí počítá s výstavbou dalších dvou bloků o výkonu 1400 MW.[13]
Informace o reaktorech[editovat | editovat zdroj]
| Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení
výstavby |
Připojení k síti | Uvedení do provozu | Uzavření | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Čistý | Hrubý | ||||||
| Karáčí-1[14] | CANDU-137 | 90 MW | 125 MW | 1. 8. 1966 | 18. 10. 1971 | 7. 12. 1972 | 1. 8. 2021[15] |
| Karáčí-2[16] | Hualong One | 1017 MW | 1100 MW | 20. 8. 2015 | 18. 3. 2021 | 21. 5. 2021 | |
| Karáčí-3[17] | Hualong One | 1017 MW | 1100 MW | 31. 5. 2016 | 4. 3. 2022 | 18. 4. 2022 | |
| Karáčí-4 | Hualong One | 1017 MW | 1100 MW | ||||
| Karáčí-5 | Hualong One | 1017 MW | 1100 MW | ||||
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karachi Nuclear Power Complex na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f SHABBIR, Usman. Remembering Unsung Heroes: Munir Ahmad Khan [online]. 5 July 2004 [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PIGOTT, Peter. Canada in Afghanistan: The War So Far. Toronto, Ont.: Dundurn, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-4597-1239-3. S. 227. (anglicky)
- ↑ a b c d HUSSAIN, S.B. Karachi Nuclear Power Plant -- A Review of Performance, Problems, and Upgrades [online]. Karachi, Sind. Pakistan: IAEA publications, 1996 [cit. 2020-08-15]. S. 17. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Prime minister Zulfikar Ali Bhutto with Abdus Salam and Munir Ahmad Khan. Pakistan – PAEC Chairman & Z.A Bhutto inauguration of KANUPP nuclear plant. Karachi, Sindh Province, Pakistan: Pakistan Atomic Energy Commission and Pakistan Military Consortium (PMC)., 1971. Dostupné online.
- ↑ a b Karachi Nuclear Power Plant (KANUPP) Expansion, Pakistan [online]. Power Technology [cit. 2020-08-15]. Dostupné online.
- ↑ Hot tests completed at Pakistani Hualong One. www.world-nuclear-news.org. World Nuclear News, 7 September 2020. Dostupné online [cit. 8 September 2020].
- ↑ PRIS – Reactor Details [online]. [cit. 2020-08-15]. Dostupné online.
- ↑ Govt to kick off work on 1,100MW nuclear power plant – The Express Tribune [online]. 7 June 2013 [cit. 2016-10-26]. Dostupné online.
- ↑ Pakistan to start work on Chinese-aided nuclear power plant [online]. [cit. 2023-01-08]. Dostupné online.
- ↑ The Nuclear Shadow over Karachi [online]. 17 March 2014 [cit. 2016-10-26]. Dostupné online.
- ↑ Pressure vessel in place at Karachi 2. www.world-nuclear-news.org. World Nuclear News, 11 October 2017. Dostupné online [cit. 21 November 2017].
- ↑ Hot tests completed at Pakistani Hualong One. www.world-nuclear-news.org. World Nuclear News, 7 September 2020. Dostupné online [cit. 8 September 2020].
- ↑ Expansion in nuclear power generation hits snags [online]. 31 January 2023. Dostupné online.
- ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-02-25]. Dostupné online.
- ↑ PRIS - Reactor Details [online]. [cit. 2021-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-02.
- ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-02-25]. Dostupné online.
- ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-02-25]. Dostupné online.
