Jānis Sudrabkalns

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jānis Sudrabkalns
Narození 17.jul. / 29. května 1894greg.
Inčukalns
Úmrtí 4. září 1975 (ve věku 81 let)
Riga
Místo pohřbení Raiņa kapi
Povolání spisovatel, básník a politik
Národnost Lotyši
Žánr verš
Ocenění Stalinova cena
Řád Říjnové revoluce
Řád rudého praporu práce
Hrdina socialistické práce
Leninův řád
… více na Wikidatech
Politická příslušnost Komunistická strana Sovětského svazu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jānis Sudrabkalns (skutečným jménem Arvīds Peine, od roku 1925 užíval jména Arvīds Sudrabkalns (17. května 18944. září 1975) byl lotyšský básník. Za svou činnost získal čestný titul Lidového básníka Lotyšské SSR (1947). Akademik na lotyšské Akademii věd SSR (1973).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodiny majitele hospody Karla Peineho (vzděláním učitel) a jeho manželky Anny ve městě Inčukalns. [1] Roku 1902 se rodina přestěhovala do Jaunpiebalga. Po smrti otce Arvīds přerušil studium na gymnáziu a získával další znalosti prostřednictvím samostudia. Od svých deseti let psal básně, první báseň „Mežā ziemu“ pod pseudonymem Teodors Pērle byla publikována v roce 1909. Od roku 1913 žil s krátkými přestávkami v Rize.

Během první světové války, v roce 1915, byl Sudrabkalns mobilizován do armády. V březnu 1917 byl vyslán do novin „Brīvais strēlnieks“ (později „Latvju strēlnieks“). Začátkem roku 1918 byl Sudrabkalns demobilizován kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu a začal pracovat jako korektor v novinách „Līdums“, kde byla 4. května 1918 zvěřejněna jeho první humoristická báseň „Pavasara zaļais karogs“ pod pseudonymem Olivereto. Během této doby se mladý básník zamiloval do herečky Biruty Skujeniece.[2] V roce 1919 pracoval jako překladatel pro noviny Cīņa. První úspěch přišel rok poté, roku 1920 se sbírkou básní „Spārnotā Armāda“. Podepisoval se jako Olivereto, někdy jako Florestans. Pracoval v novinách Latvijas Sargs (1920), Latvijas Vēstnesis (1924–1925), Hallo (1927–1928), Pēdējā brīdī (1927–1930), Dienas Lapa (1933–1934), Jaunākās ziņas (1937–1940), publikoval mnoho článků o lotyšské, německé, anglické, ruské a italské literatuře, divadle a hudbě. Za své hlavní literární dílo považoval to, které vzniklo po roce 1925. V roce 1927 si změnil příjmení a později je ve svých dokumentech uváděn jako Arvīds Sudrabkalns, zatímco svá díla podepisoval jménem Jānis Sudrabkalns.

Od ledna 1942 do září 1944 žil v Moskvě. Na podzim roku 1944 se vrátil zpět do Lotyšska. V poválečných letech vykonával řadu veřejných funkcí – byl členem předsedy Lotyšského mírového výboru SSR (1951–1962), členem správní rady spisovatelské unie (1941–1975) atd.

Sudrabkalns psal hlavně o otázkách sociopolitického a kulturního života, podporoval také komunistické a ideologické smýšlení. Dodržování ideologické konjunktury zasahovalo do jeho volné tvůrčí aktivity. [2] Na konci svého života ho po léčbě na psychiatrii v Moskevské kremelské nemocnici trápily komplexy méněcennosti, trpěl představami, že je někým pronásledován. Oženil se s Ernou Strautovou 20. srpna 1975, ale již 4. září 1975 zemřel.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jānis Sudrabkalns na lotyšské Wikipedii.

  1. [1]Allažu luterāņu draudzes kristīto reģistrs. – 1894. gads – Nr.41.
  2. a b Dostupné online.