János Tornyai
| János Tornyai | |
|---|---|
_arck%C3%A9pe_r%C3%A9gi_%C3%BAjs%C3%A1gb%C3%B3l.jpg) | |
| Narození | 18. ledna 1869 Hódmezővásárhely |
| Úmrtí | 20. září 1936 (ve věku 67 let) Hódmezővásárhely |
| Alma mater | Julianova akademie (1894–1896) |
| Povolání | malíř |
| Ovlivněný | Mihály Munkácsy |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
János Tornyai (18. ledna 1869 Hódmezővásárhely – 20. září 1936 tamtéž) byl maďarský malíř.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z chudé domkářské rodiny. Studoval na budapešťské malířské akademii u Bertalana Székelyho a Károlyho Lotze a v letech 1894 až 1896 pokračoval na Julianově akademii v Paříži, pak cestoval po Německu a Itálii.[1] Na přelomu století se vrátil do rodného Hódmezővásárhely. Zajímal se o místní folklór, spolupracoval s etnografem Lajosem Kissem a s výtvarníkem Bélou Endrem založili školu tradičního hrnčířství.[2] Pobyt v rodném městě mu však také přinesl existenční potíže a časté konflikty s vedením radnice.
V Tornayiově tvorbě hrají značnou roli sociální a vlastenecké motivy, jeho malířským vzorem byl Mihály Munkácsy, temné odstíny i tragické náměty prozrazují také vliv expresionismu. Jeho nejuznávanějším obrazem je Dědictví, realisticky znázorňující spor o majetek v chudé vesnické rodině.[3] Spolu s Józsefem Kosztou patří k hlavním představitelům alföldské malířské školy, pro něž byla zdrojem inspirace krajina Velké dunajské nížiny. Oblíbil si vesnici Mártély, kde často pracoval v plenéru. Po první světové válce žil v Budapešti a Szentendre, intenzivně se podílel na uměleckém životě velkoměsta a vstoupil do výtvarné společnosti Munkácsyho cech. Tornyaiova pozdní tvorba je řazena k postnagybányskému stylu, vyznačuje se příklonem k lyrismu a výraznou barevností. Jeho dílo bylo oceněno zlatou medailí na Světové výstavě v Barceloně.[4]
Od roku 1951 nese muzeum v Hódmezővásárhely Tornyaiovo jméno. Při rekonstrukci umělcova budapešťského ateliéru v listopadu 1984 bylo pod podlahou nalezeno 718 jeho obrazů, které již odborníci pokládali za ztracené.[5]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Ponurý maďarský osud (1908) -
Pozdní podzim (1910) -
Dědictví (1920) -
Pohled na Szentendre (1933) -
Okno ateliéru (1934)
_Gloomy_Hungarian_Fate(1908).jpg)
_The_Legacy_(1920).jpg)
_View_at_Szentendre(1933).jpg)
_Window_of_the_Atelier(1934).jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Magyar életrajzi lexikon, [cit. 2023-10-23] Dostupné online
- ↑ Tornyai János. Képzőművészet Magyarországon, [cit. 2023-10-23] Dostupné online
- ↑ Tornyai János: Juss. Országos Széchenyi Könyivtár, [cit. 2023-10-23] Dostupné online
- ↑ Tornyai János festőművész Museum.hu, 2005-02-28 Dostupné online
- ↑ Egy Horánszky utcai lakás padlója alól kerültek elő Tornyai János festményei. Pestbuda.hu, 2023-09-21 Dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu János Tornyai na Wikimedia Commons - Hellenica World
- Kieselbach Gallery
