Ivan Karatčenja
| Ph.D. Ivan Michajlavič Karatčenja | |
|---|---|
| 1. výkonný tajemník Společenství nezávislých států | |
| Ve funkci: 14. května 1994 – 29. dubna 1998 | |
| Předchůdce | funkce vznikla; Alexandr Nikolajevič Šochin (jako předseda Koordinačního a poradního výboru SNS) |
| Nástupce | Boris Berezovskij |
| Ve funkci: 4. března 1999 – 2. dubna 1999 | |
| Předchůdce | Boris Berezovskij |
| Nástupce | Jurij Jarov |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Komunistická strana Sovětského svazu |
| Narození | 13. srpna 1948 (75 let)   Tal', Lubanský okres, Minská oblast, Běloruská sovětská socialistická republika, Sovětský svaz |
| Alma mater | Běloruská zemědělská akademie, Vysoká stranická škola |
| Profese | agronom |
| Ocenění |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ivan Michajlavič Karatčenja (bělorusky Іван Міхайлавіч Каратчэня, rusky Иван Михайлович Коротченя, Ivan Michajlovič Korotčenja; * 13. srpna 1948, Tal', Lubanský okres, Minská oblast) je běloruský a ruský politik, akademický ekonom, doktor ekonomických věd a profesor.
Mládí[editovat | editovat zdroj]
V roce 1967 absolvoval Krasnoberežnou zemědělskou školu, v roce 1975 Běloruskou zemědělskou akademii a v roce 1986 Vyšší stranickou školu. Doktor ekonomie (1994), téma disertační práce: "Vznik a podmínky rozvoje integrační hospodářské unie členských států SNS". Doktor ekonomie (1996), téma disertační práce: "Strategie a perspektivy hospodářské unie SNS".
V letech 1969-1975 pracoval jako hlavní agronom a zástupce předsedy kolchozu Běloruského vojenského okruhu v Lubanském okrese, v letech 1975-1976 byl náčelníkem okresní zemědělské stanice a hlavním agronomem a místopředsedou kolchozu "Běloruský vojenský okruh" v Lubanském okrese. V letech 1976-1990 byl vedoucím zemědělského oddělení, prvním místopředsedou okresního výkonného výboru v Uzdenu, prvním tajemníkem městského stranického výboru ve Vileice. Byl také poslancem Nejvyššího sovětu Běloruska (1990-1992).
15. března 1992 byl Karatčenja spatřen na setkání zločineckých bossů v jedné z minských restaurací. Podle běloruského ministerstva vnitra a listu Kommersant byla restaurace toho dne pronajata představitelům zločineckého podsvětí a náhodný člověk se setkání "zlodějů zákona" nemohl zúčastnit.[1]
Později byl předseda Komise pro propagaci, masmédia a lidská práva; poslanec Nejvyššího sovětu Běloruské republiky (1995-1996) a poslanec Sněmovny reprezentantů Národního shromáždění Běloruské republiky (1996-2000).
Práce v SNS a po odchodu do důchodu[editovat | editovat zdroj]
V lednu 1992 byl rozhodnutím Rady hlav států a předsedů vlád SNS jmenován koordinátorem pracovní skupiny Rady SNS. V letech 1993-1998 byl výkonným tajemníkem SNS. Zasloužil se o vytvoření struktur pracovních orgánů tehdy nového politického útvaru Společenství nezávislých států. První náměstek výkonného tajemníka SNS v letech 1998-1999. Od roku 2000 vyučoval v Moskvě.
V lednu 2007 se Karatčenja, který již odešel z velké politiky, náhle připomněl exkluzivním rozhovorem pro agenturu Interfax, v němž kritizoval postoj ruského prezidenta Putina k palivovému a energetickému partnerství s Běloruskem, obvinil Kreml z obchodního a hospodářského konfliktu mezi Ruskem a Běloruskem a označil politiku oficiálních ruských orgánů za chybnou a destruktivní.[2]
Od té doby se Karatčenja ve federálním tisku neobjevil.
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Hospodářská unie suverénních států: strategie a taktika ustavení/I. M. Karatčenja. Petrohrad: Vydavatelství Petrohradské univerzity ekonomie a financí. - 1995. (rusky)
- Společenství nezávislých států: Portrét na pozadí změn (sestavil A. Belko a kol.). Hlavní redaktor I. M. Karatčenja. - Minsk: 1996 (rusky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Lidoví poslanci Běloruské republiky. Dvacáté shromáždění. Minsk, 1992; Parlament - Národní shromáždění Běloruské republiky. Mn., 1997; (bělorusky)
- Kdo je kdo v Běloruské republice. Minsk. 1999. С.145-146. (bělorusky)
- Letopisy Běloruské státní zemědělské akademie (1836-2000). Vydání 3., přepracované a doplněné. V. M. Livšic. Gorki. 2000. s. 96. (bělorusky)
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Řád přátelství (28. července 1998, Rusko) - za významný přínos k přátelství a spolupráci mezi národy[3]- Medaile "5 solagii Kuvvahoi Musallahi Chumhuria Tádžikistán" (Tádžikistán)[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Коротченя, Иван Михайлович na ruské Wikipedii.
- ↑ Ъ-Газета - Скандал в парламенте Беларуси. www.kommersant.ru [online]. [cit. 2023-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-07-06. (rusky)
- ↑ И.Коротченя разочарован позицией Кремля в отношении Беларуси | Эксклюзив на interfax.by. www.interfax.by [online]. [cit. 2023-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-11.
- ↑ Указ Президента Российской Федерации от 28 июля 1998 года № 906 «О награждении орденом Дружбы Коротчени И.М.». kremlin.ru [online]. [cit. 2023-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-28.
- ↑ Электронная энциклопедия. www.slounik.org [online]. [cit. 2023-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-01-09.
