Inundační most v Postoloprtech

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
inundační most v Postoloprtech
Základní údaje
StátČeskoČesko Česko
KomunikaceHusova
PřesOhře
Souřadnice
Mapa
Map
Další data
Kód památky42668/5-1350 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Inundační most v Postoloprtech je silniční přemostění zátopového území a řeky Ohře na katastrálním území Postoloprty a Skupice u Postoloprt. Jde o soustavu čtyř mostů v celkové délce přes 800 m. Celek byl zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek ČR.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Most byl postaven na důležité císařské silnici tzv. lipské vedoucí z Prahy přes SlanýLounyChomutov do Lipska, která byla budována v letech 1753–1757. Vedla přes širokou zátopovou oblast obou břehů řeky Ohře. V roce 1845 byla zahájena stavba inundačních mostů v kombinaci s náspy a řetězového mostu přes Ohři. Stavba mostů, která byla financována státem, byla dokončena v roce 1853.[2] Řetězový most byl nahrazen v letech 1908–1909 betonovým mostem. V letech 1995–1996 proběhla oprava mostů. Hlavní dopravní cesta byla v osmdesátých letech 20. století přesunuta na silnici I/7 – nově vybudovaný obchvat Postoloprt a místo ní je málo frekventovaná silnice III. třídy (Husova ulice).[3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

První most[editovat | editovat zdroj]

Na levém břehu řeky Ohře od Pospoloprt byl postaven kamenný most z lomového kamene s devíti segmenty. Osm pilířů je postaveno z opracovaných kvádrů, mají zaoblené nárožníky, které jsou ukončeny římsou na níž je kulová výseč.[5]

Druhý most[editovat | editovat zdroj]

Přes řeku Ohři vedl dřevěný most, který byl nahrazen řetězovým mostem. V letech 1908–1909 byl dosluhující a vlivem zvyšující se zátěže dopravy opotřebovaný most byl nahrazen betonovým mostem. Je tvořen třemi segmentovými betonovými oblouky, které nasedají na dva mírně kónické pilíře z kvádrů a dvě příbřežní opěry. Krajní oblouky mají rozpětí 28,1 m, střední má rozpětí 31,4 m, tloušťka klenby je 700 mm. Čela oblouků jsou zdobena geometrickým dekorem. Celý most je 102 m dlouhý. Autorem návrhu je Ing. Karel Herzán (1869–1940). U pravobřežní opěry se nachází objekt lehkého opevnění.[6][3][2]

Třetí most[editovat | editovat zdroj]

Inundační most se nachází na pravobřežní straně Ohře a je řešen obdobně jako most první. Pět mostních oblouků nasedá na čtyři zděné pilíře. Mostní parapety jsou zděné s zaobleným zakončením.[7]

Čtvrtý most[editovat | editovat zdroj]

Inundační most pokračuje za třetím inundačním mostem, má osm pilířů a devět oblouků. Konstrukční řešení je obdobné jako u prvního mostu. Mostní parapety jsou zděné, zakončené čtvercovými betonovými deskami.[8] Třetí a čtvrtý most byl pokrytý betonovým torketem.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2020-01-06]. Identifikátor záznamu 154874 : inundační most; most. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Industriální topografie : Ústecký kraj; průmyslová architektura a technické stavby. 1. vyd. Praha: ČVUT, Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury, 2011. 364 s. Dostupné online. ISBN 978-80-01-04833-7, ISBN 80-01-04833-0. OCLC 772631576 S. 286, 287. 
  3. a b ENCYKLOPEDIE MOSTŮ -- POSTOLOPRTY. libri.cz [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-13. 
  4. GRISA, Ivan. Silniční most, Postoloprty. www.hrady.cz [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. 
  5. část I.. Památkový katalog [online]. [cit. 2020-01-07]. Dostupné online. 
  6. část II.. Památkový katalog [online]. [cit. 2020-01-07]. Dostupné online. 
  7. část III.. Památkový katalog [online]. [cit. 2020-01-07]. Dostupné online. 
  8. část IV.. Památkový katalog [online]. [cit. 2020-01-07]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JOSEF, Dušan. Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1999. 471 s. ISBN 80-85983-74-5
  • HLUŠIČKOVÁ, Hana a kol. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III.díl -- P-S. Praha: Libri. 2003. 618 s. ISBN 80-7277-045-4

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]