Ida Maly
| Ida Maly | |
|---|---|
 Autoportrét, 1917 | |
| Rodné jméno | Ida Franciska Sofia Maly |
| Narození | 22. října 1894 Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 20. února 1941 (ve věku 46 let) Hartheim  Německá říše |
| Alma mater | Kunstgewerbeschule Vídeň |
| Povolání | malířka, grafička, herečka |
| Rodiče | Franz Maly Sidonie, rozená Schiff |
| Děti | Elga Maly |
| Příbuzní | Paula Maly, sestra |
| Hnutí | expresionismus |
| Významná díla | portréty |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ida Maly, křtěná Ida Franziska Sofia Maly (22. října 1894 Vídeň, † 20. února 1941, usmrcovací zařízení Hertheim, Horní Rakousko) byla rakouská malířka a grafička, zavražděná v programu „nacistické eutanazie“.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Ida Maly se narodila ve Vídni, ale vyrůstala ve Štýrském Hradci jako třetí dcera c. a k. okresního nadlesního Franze Malého a jeho manželky, modistky Sofie, rozené Tetauerové. Jednou z jejích sester byla pozdější malířka Paula Maly (1891-1974). Sestry prožily dětství a mládí v liberálním prostředí střední třídy, otevřené uměleckým zájmům. Ida Maly po absolutriu nižšího gymnázia navštěvovala v letech 1910-1912 státní uměleckou školu ve Štýrském Hradci (Landeskunstschule Graz), odkud přešla na léta 1912-1914 na Uměleckoprůmyslovou školu do Vídně (Kunstgewerbeschule), k prof. Oskaru Strnadovi a Franzi Čižkovi. V letech 1916-1918 pracovala v továrně v Sankt Pölten.[1]
Společně se sestrou Paulou absolvovala kursy typografie v Rudolfa von Larische, lekce dějin umění u Eduarda Leischinga a chemie u Emmericha Selcha.[2]
V Mnichově žila v letech 1918–1925, pohybovala se v okruhu levicově orientované bohémy, mj. vdovy po dramatikovi a spisovateli Franku Wedekindovi Tilly Wedekind a její sestry, herečky Marthy Newes. Měla široké profesní zaměření. Živila se jako malířka, herečka. Dojížděla také do Berlína a do Drážďan, kde kopírovala obrazy starých mistrů v Alte Pinakothek v Mnichově a v galerii v Drážďanech (například Rubensovu Ledu s labutí)[3]. Retušovala fotografie a zhotovovala umělecké knižní vazby. a Paříže. V roce 1921 porodila nemanželskou dceru Elgu Maly (1921̠–1989), jejíž výchova ji časově omezovala v práci, a proto ji v roce 1923 svěřila pěstounům do Štýrského Hradce.
Tvorba z dvacátých let svědčí o všestranně talentované, emancipované a sebevědomé umělkyni, přetížené rozmanitou prací. Tvůrčí tempo posléze nevydržela, onemocněla a vrátila se do Štýrského Hradce. propukla u ní schizofrenie a v roce 1928 byla přijata do psychiatrické léčebny Feldhof ve Štýrském Hradci. Po připojení Rakouska k nacistickému Německu v roce 1938 byla i zde v letech 1940–1945 zavedena tzv. „Akce T4“ hromadného vyvražďování nemocných. Ida Maly byla převezena do nacistického usmrcovacího zařízení na zámku Hartheim u Alkovenu u Lince v Horním Rakousku. Idina matka byla 11. února 1941 informována předtištěným formulářem dopisu, že Ida byla na základě ministerských nařízení umístěna v zemském zařízení (Landesanstalt Hartheim), kde nejsou z důvodů souvisejících s obranou Říše povoleny návštěvy, ani se neposkytují telefonické informace a že změny stavu pacientky budou okamžitě oznámeny. Ve skutečnosti byla Ida Maly otrávena plynem v den příjezdu nebo následující den. Stejně jako všichni zavraždění v Hartheimu bylo její tělo zlikvidováno spálením. Příbuzní pak obvykle dostávali fiktivní lékařské záznamy se zavádějícími informacemi o přirozených příčinách smrti a falešné, ale oficiální úmrtní listy. Příbuzným byly často ještě účtovány fiktivní náklady za léčení. Dostali také urnu s popelem, který nepatřil jejich příbuznému, protože spalování bylo hromadné.[4]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Dílo Idy Malé je typické pro rakouskou a německou meziválečnou avantgardu žen - umělkyň. Vychází z expresionismu, futurismu, art deca a dalších podnětů a postupně nachází vlastní vyjadřovací polohu. Výjimečná byla její technická všestrannost. Tvořila moderní olejomalby, stejně jako kopie starých mistrů, portréty, postavy, zátiší, akvarely, kresby, grafické listy i umělecké knižní vazby. Výtvarnice Ida Maly i její dílo byly přes půl století zcela zapomenuty. Do povědomí se dostalo až v roce 2005 díky výstavě v Nové galerii ve Štýrském Hradci.[5] a u příležitosti 80. výročí její smrti v roce 2021. Teprve tehdy byla shromážděna díla pro soubornou výstavu v Linci, „... která sleduje životní cestu Idy Maly a ukazuje, jak se pohybovala mezi styly a našla svůj individuální umělecký jazyk.“[6]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Akt s květinami (1919) -
krajina v Dachau (1922) -
Žena nebo muž s kravatou (1928–1930) -
Autoportrét Temné předtuchy (1928) -
Ženská hlava (1931) -
Podobní (1931) -
Krajinná kompozice (1931)
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ida Maly na německé Wikipedii.
- ↑ [ÖBL/Österreichisches Biographisches Lexikon ab 1815
- ↑ Hemma Schmutz–Anna Lehninger, Ida Maly: Zwischen den Stilen, Lentos 2021, stran 128. ISBN 978-3-7319-1137-1
- ↑ ÖBL
- ↑ Brigitte Kepplinger: Die Tötungsanstalt Hartheim 1940–1945.. www.antifa-info.at [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-06.
- ↑ HOLLER, Günther (editor). Ida Maly : (1894 - 1941) ; eine Außenseiterin der Moderne. Graz: Neue Galerie Graz am Landesmuseum Joanneum., 2005. ISBN 978-3-902241-10-8.
- ↑ Katalog výstavy
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HOLLER, Günther (editor). Ida Maly : (1894 - 1941) ; eine Außenseiterin der Moderne. Graz: Neue Galerie Graz am Landesmuseum Joanneum., 2005. ISBN 978-3-902241-10-8.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ida Maly na Wikimedia Commons - ÖBL Österreichisches Biographisches Lexikon ab 1815, 2. vydání- online
