Přeskočit na obsah

Ida Maly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ida Maly
Autoportrét, 1917
Autoportrét, 1917
Rodné jménoIda Franciska Sofia Maly
Narození22. října 1894
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. února 1941 (ve věku 46 let)
Hartheim
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Alma materKunstgewerbeschule Vídeň
Povolánímalířka, grafička, herečka
RodičeFranz Maly
Sidonie, rozená Schiff
DětiElga Maly
PříbuzníPaula Maly, sestra
Hnutíexpresionismus
Významná dílaportréty
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ida Maly, křtěná Ida Franziska Sofia Maly (22. října 1894 Vídeň, † 20. února 1941, usmrcovací zařízení Hertheim, Horní Rakousko) byla rakouská malířka a grafička, zavražděná v programu „nacistické eutanazie“.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Ida Maly se narodila ve Vídni, ale vyrůstala ve Štýrském Hradci jako třetí dcera c. a k. okresního nadlesního Franze Malého a jeho manželky, modistky Sofie, rozené Tetauerové. Jednou z jejích sester byla pozdější malířka Paula Maly (1891-1974). Sestry prožily dětství a mládí v liberálním prostředí střední třídy, otevřené uměleckým zájmům. Ida Maly po absolutriu nižšího gymnázia navštěvovala v letech 1910-1912 státní uměleckou školu ve Štýrském Hradci (Landeskunstschule Graz), odkud přešla na léta 1912-1914 na Uměleckoprůmyslovou školu do Vídně (Kunstgewerbeschule), k prof. Oskaru Strnadovi a Franzi Čižkovi. V letech 1916-1918 pracovala v továrně v Sankt Pölten.[1]

Společně se sestrou Paulou absolvovala kursy typografie v Rudolfa von Larische, lekce dějin umění u Eduarda Leischinga a chemie u Emmericha Selcha.[2]

V Mnichově žila v letech 1918–1925, pohybovala se v okruhu levicově orientované bohémy, mj. vdovy po dramatikovi a spisovateli Franku Wedekindovi Tilly Wedekind a její sestry, herečky Marthy Newes. Měla široké profesní zaměření. Živila se jako malířka, herečka. Dojížděla také do Berlína a do Drážďan, kde kopírovala obrazy starých mistrů v Alte Pinakothek v Mnichově a v galerii v Drážďanech (například Rubensovu Ledu s labutí)[3]. Retušovala fotografie a zhotovovala umělecké knižní vazby. a Paříže. V roce 1921 porodila nemanželskou dceru Elgu Maly (1921̠–1989), jejíž výchova ji časově omezovala v práci, a proto ji v roce 1923 svěřila pěstounům do Štýrského Hradce.

Tvorba z dvacátých let svědčí o všestranně talentované, emancipované a sebevědomé umělkyni, přetížené rozmanitou prací. Tvůrčí tempo posléze nevydržela, onemocněla a vrátila se do Štýrského Hradce. propukla u ní schizofrenie a v roce 1928 byla přijata do psychiatrické léčebny Feldhof ve Štýrském Hradci. Po připojení Rakouska k nacistickému Německu v roce 1938 byla i zde v letech 1940–1945 zavedena tzv. „Akce T4“ hromadného vyvražďování nemocných. Ida Maly byla převezena do nacistického usmrcovacího zařízení na zámku Hartheim u Alkovenu u Lince v Horním Rakousku. Idina matka byla 11. února 1941 informována předtištěným formulářem dopisu, že Ida byla na základě ministerských nařízení umístěna v zemském zařízení (Landesanstalt Hartheim), kde nejsou z důvodů souvisejících s obranou Říše povoleny návštěvy, ani se neposkytují telefonické informace a že změny stavu pacientky budou okamžitě oznámeny. Ve skutečnosti byla Ida Maly otrávena plynem v den příjezdu nebo následující den. Stejně jako všichni zavraždění v Hartheimu bylo její tělo zlikvidováno spálením. Příbuzní pak obvykle dostávali fiktivní lékařské záznamy se zavádějícími informacemi o přirozených příčinách smrti a falešné, ale oficiální úmrtní listy. Příbuzným byly často ještě účtovány fiktivní náklady za léčení. Dostali také urnu s popelem, který nepatřil jejich příbuznému, protože spalování bylo hromadné.[4]

Dílo Idy Malé je typické pro rakouskou a německou meziválečnou avantgardu žen - umělkyň. Vychází z expresionismu, futurismu, art deca a dalších podnětů a postupně nachází vlastní vyjadřovací polohu. Výjimečná byla její technická všestrannost. Tvořila moderní olejomalby, stejně jako kopie starých mistrů, portréty, postavy, zátiší, akvarely, kresby, grafické listy i umělecké knižní vazby. Výtvarnice Ida Maly i její dílo byly přes půl století zcela zapomenuty. Do povědomí se dostalo až v roce 2005 díky výstavě v Nové galerii ve Štýrském Hradci.[5] a u příležitosti 80. výročí její smrti v roce 2021. Teprve tehdy byla shromážděna díla pro soubornou výstavu v Linci, „... která sleduje životní cestu Idy Maly a ukazuje, jak se pohybovala mezi styly a našla svůj individuální umělecký jazyk.“[6]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ida Maly na německé Wikipedii.

  1. ÖBL/Österreichisches Biographisches Lexikon ab 1815
  2. Hemma Schmutz–Anna Lehninger, Ida Maly: Zwischen den Stilen, Lentos 2021, stran 128. ISBN 978-3-7319-1137-1
  3. ÖBL
  4. Brigitte Kepplinger: Die Tötungsanstalt Hartheim 1940–1945.. www.antifa-info.at [online]. [cit. 2024-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-06. 
  5. HOLLER, Günther (editor). Ida Maly : (1894 - 1941) ; eine Außenseiterin der Moderne. Graz: Neue Galerie Graz am Landesmuseum Joanneum., 2005. ISBN 978-3-902241-10-8. 
  6. Katalog výstavy

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HOLLER, Günther (editor). Ida Maly : (1894 - 1941) ; eine Außenseiterin der Moderne. Graz: Neue Galerie Graz am Landesmuseum Joanneum., 2005. ISBN 978-3-902241-10-8. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]