Hrncová přilba

Freska s výjevem z díla *Iwein* Hartmanna von Aue, zřejmě zachycuje starší typ uzavřené přilby

Hrncová přilba (německy Topfhelm) byl ochranný prvek zbroje hlavy jízdního a pěšího evropského těžkooděnce na konci 12. až 13. století. Byla vyvinuta za účelem účinné ochrany celé hlavy, kterou starší přilby (železné klobouky, konické, cylindrické otevřené přilby a přilby s pevným hledím) nedokázaly spolehlivě poskytnout. Na počátku 14. století došlo k vytvoření nové vývojové fáze, někdy nazývaná zvláštním výrazem kbelcová přilba. Odlišovaly jednak vrcholy, hrncová má rovný vrchol a kbelcová zaoblený, který lépe odolává úderům zbraní. Novější kbelcová přilba byla zřejmě ještě větší (sahala snad až k ramenům, v každém případě znesnadňovala pohyb hlavy), starší hrncová je lehčí, nedosedala na ramena a umožňovala nositeli otáčet hlavou.

Historie

Hrncové přilbě předcházela takzvaná přilba s pevným hledím. Tyto přilby se poprvé objevují v posledních desetiletích 12. století a nebyly příliš rozdílné proti těm z předchozího období (cylindrické, konické…). Měly ale jedno vylepšení, že obličej nositele chránil plech (pevné hledí) sahající přibližně k jeho bradě, s průduchy a průzory, umístěný na místo nosníku. Zadní a částečně boční část přilby kryje hlavu pouze do výše uší. Od tohoto druhu přilby to není příliš daleko k úplně uzavřeným hrncovým přilbám. Úplně uzavřené přilby se ojediněle objevují na konci 12. století, ale ne v hojných počtech, např. na pečeti anglického krále Richarda Lví srdce můžeme vidět těžkého jezdce s tehdy moderní uzavřenou hrncovou přilbou na hlavě. Přilby s pevným hledím a novější hrncové přilby spolu koexistovaly celou první polovinu 13. století, kolem poloviny 13. století začínají převládat už hrncové. Na konci 13. a začátku 14. století. již jsou hrncové přilby nahrazeny kbelcovými.

Popis přilby

Konstrukce

Přilba měla přibližně tvar válce snýtovaného z několika plátů vzájemně na sebe o tloušťce 2 až 5 mm, stěny byly kolmé nebo na sebe různě navazovaly pod různými úhly, vrch byl vždy plochý. Na přední straně přilby se nacházely průduchy a průzory, přední část helmy byla také někdy vyztužena kovovým pásem připevněným nýty. Pás vedl od čela mezi očima po špičku brady, někdy měl tvaru kříže s příčným ramenem ve výši očí, kde obepínal a zesiloval obrubu průzoru přilby. Přilba mohla vážit i 5 kg a byla často vykována z nekvalitního obyčejného železa.

Povrchová úprava

Vinou nepříliš nevyspělého kovářství a platnéřství 12. a 13. století bylo kvalitní zpracování povrchu hrncové přilby po výrobě spíše záležitostí vyšší šlechty a královské rodiny a ani u nich nebylo zpracování vždy perfektní a zcela čisté. Proto byl povrch většiny tehdejších přileb překryt barvou a malbou, ta mohla také různými způsoby korespondovat s erbem nositele přilby. Dále mohly být přilby pozlaceny nebo plátované bronzem, nejčastěji ale byly zlaceny pouze vyztužovací pásy na přední straně přilby. Celkově tyto úpravy povrchu nebyly prováděny pouze z důvodu vzhledu, ale také kvůli ochraně přilby před korozí.

Klenot

Jelikož hrncová přilba pokrývala celou hlavu svého vlastníka, bylo velmi obtížné až nemožné rozeznat jeho identitu na bitevním poli a to ať od jeho spolubojovníků a možná i nepřátel. Proto se začaly používat takzvané klenoty, které kromě varkočů, namalovaných štítů pomáhaly k jeho rozeznání a reprezentaci. Nacházeli se vždy na vršku hrncové přilby, většinou měly podobu heraldické figury například zvířete, křídla, rohů atd. Klenotem mohla být i kožená nebo slabá dřevěná deska na které byl namalován stejný motiv jako na štítě, tj. znak a heraldika majitele. Klenoty byl vyráběny z různorodých materiálů dřeva, kovu, kůže, nebo i z opravdových rohů či parohů, klobouků, biskupské mitry. Později se klenoty dostávají i s přilbami do šlechtických znaků a heraldiky. Nejstarší takový klenot na rané hrncové přilbě je historicky doložen na pečeti Richarda Lví srdce. V Čechách je takováto výzdoba přileb prokazatelně doložena už v polovině 13. století, podle pečetí české šlechty.

Přikryvadla

Přikryvadla byly jakési obdélníkové či různě vykrajované pokrývky helmy kryjící helmu shora a spadající na rytířova záda. Měly vždy barvu heraldiky rytíře.

Odkazy

Literatura

Petr Klučina: Zbroj a zbraně 6. a 17. století. Nakladatelství Paseka Praha – Litomyšl 2004, s. 199-207.
Petr Klučina, Pavel Pevný: Ottova encyklopedie zbroj. Ottovo nakladatelství Praha 2012

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu hrncová přilba na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.