Hořický pašijový film

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
The Horitz Passion Play
Hořický pašijový film
Země USA Spojené státy americké
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Délka 50 m
Žánr mystérium
Námět Josef Johann Amann
Režie Walter W. Freeman
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role Jordan Wiltschko,
Anna Wenziegerová
Produkce Marc Klaw, Abraham Erlanger
Kamera Charles Webster
Výroba a distribuce
Premiéra 22. listopad 1897
Studia Klaw & Erlanger
The Horitz Passion Play
Hořický pašijový film
na IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hořický pašijový film, v originále The Passion Play nebo The Horitz Passion Play byl vůbec první hraný film natočený v Čechách a na území dnešní České republiky. Jednalo se o hodinový záznam monumentálních pašijových her v Hořicích na Šumavě v přepracované verzi Josefa Amannna pořízený americkou produkcí v roce 1897. Premiéra proběhla ještě téhož roku ve Filadelfii a o rok později v New Yorku.

Hořický pašijový film je nejenom prvním filmovým záznamem vytvořeným na území České republiky, ale zároveň i prvním hodnotnou filmovou adaptací divadelního představení a pravděpodobně i prvním mezinárodním koprodukčním podnikem mezi filmaři a divadelníky na světě.

Záznam je dnes považován za ztracený.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Od počátku 19. století se v Hořicích na Šumavě formovala tradice pořádání pašijových představení, ovšem až s příchodem českokrumlovského gymnazijního učitele Josefa Johanna Amanna došlo k přepracování celé koncepce, přičemž cílem bylo pozvednout hořické pašije na roveň jiných velkých náboženských mystérií. Podařilo se získat podporu nejenom místního obyvatelstva, ale i šumavských kulturních spolků. 25. června 1893 tak byla otevřena nová velká divadelní budova s propracovanými kulisami schopná pojmout na 2 000 diváků a se scénou pro 300 herců.

Účast na Hořických pašijových hrách se v 90. letech 19. století pohybovala okolo 80 000 návštěvníků, přičemž v obecenstvu bývala pravidelně přítomna jak knížecí schwarzenberská rodina, zvlášť osobou knížete Jana Nepomuka II., tak dokonce i rodina císařská. Obrovský úspěch a celková velkolepost Hořických pašijí přilákal již v roce 1896 amerického zástupce bratří Lumièrů Charlese Smitha Hurda, který hry v Hořicích zhlédl a domluvil s místními herci realizaci filmu v průběhu dalšího roku. Hurd projekt následně nabídl dvěma americkým producentům Marcu Klawovi a Abrahamu Erlangerovi, kteří sestavili koncept a zajistili filmový štáb. Do jeho čela byl postaven Walter Freeman.

Na jaře roku 1897 tak na Šumavu dorazili američtí filmaři a na základě předchozí dohody vytvořili filmový záznam her za účelem prezentovat tuto jedinečnou a specificky evropskou podívanou americkým divákům.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Ve filmu figurují výhradně místní herci, kteří biblické postavy běžně ztvárňovali. Krista v dané době hrál Johann Wiltschko starší a Marii Anna Wenziegerová.

Obsah filmu a projekce[editovat | editovat zdroj]

S ohledem na značnou délku Hořických pašijových her (přes 3 hodiny) byl původní materiál zkrácen na 50 minut, přičemž konečný záznam obsahoval základních 12 obrazů s nejikoničtějšími výjevy ze života Krista.

Premiéra filmu proběhla 22. listopadu v Akademii hudby ve Filadelfii. Finální projekce ve Spojených státech byly doprovázeny živou varhanní hudbou a později i pěveckými vystoupeními a přednáškami a celková délka prezentace se pohybovala okolo 90 minut.

Kritika přijala film velmi dobře. Přes nedostatky jak technické, tak i herecké, zdůrazňovala autenticitu záznamu, přičemž zvláště vyzdvihovala zapálení hořických herců. Film sklidil největší úspěch především v amerických náboženských kruzích a premiér se účastnili i nejvyšší církevní představitelé.

Z Filadelfie se projekce přesunula do Bostonu a nakonec do New Yorku, kde proběhla premiéra 14. března 1898.

Osud záznamu[editovat | editovat zdroj]

Přes značný úspěch projekcí a celkový význam je dnes tento vůbec první filmový záznam pořízený na území České republiky považován za ztracený. Zřejmě se nedochoval nejen samotný filmový materiál, ale ani doprovodné negativy.

Filmoví historikové však předpokládají, že původní materiál přesto existuje a je dnes součástí soukromých sbírek.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • The Ancient World in Silent Cinema, Cambridge 2013, dostupné online
  • Musser Charles, The Emergence of Cinema: The American Screen to 1907, svazek I., dostupné online
  • Reinhartz Adele, Bible and Cinema: An Introduction, dostupné online
  • Tibbets John, The American Theatrical Film: Stages in Development, dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]