Hliník-26

Hliník-26 (²⁶Al) je radioizotop hliníku, který se s poločasem 717 000 let mění částečně beta plus přeměnou, částečně záchytem elektronu na hořčík-26. V malých množstvích se tvoří při srážkách jader argonu s protony v kosmickém záření.

Kromě beta plus záření vyzařuje také záření gama a rentgenové záření. Rentgenové záření je vydáváno excitovanými atomovými slupkami ²⁶Mg po záchytu elektronu, který zpravidla zanechá volné místo v některé z nižších podslupek.

Jelikož je tento izotop radioaktivní, měl by být uchováván pod alespoň pěticentimetrovou vrstvou olova a při jeho přepravě, užití a skladování by měly být používány speciální nástroje. Kontakt s ²⁶Al může vyústit v radioaktivní zamoření.

Datování meteoritů

Hliník-26 může být využit ke zjišťování pozemského stáří meteoritů. Po oddělení z původního tělesa je úlomek bombardován kosmickým zářením, přičemž se v něm vytvoří ²⁶Al. Po dopadu na Zemi tvorba tohoto izotopu skončí, což znamená, že podle množství ²⁶Al lze spočítat dobu, která uplynula od dopadu meteoritu.

Výskyt v mezihvězdné hmotě

Rozdělení ²⁶Al v Mléčné dráze

Roku 1984 bylo pomocí družice HEAO-3 pozorováno gama záření o energii 1809 keV vycházející ze středu Galaxie.

Největší množství ²⁶Al vzniká v supernovách, které vypouští velké množství hmoty do mezihvězdného prostředí.

Historie

Před rokem 1954 bylo jako poločas přeměny ²⁶Al udáváno 6,3 sekundy. Poté, co bylo zjištěno, že by to měl být poločas jaderného izomeru, byl základní stav připraven bombardováním ²⁶Mg a ²⁵Mg jádry deuteria v cyklotronu na Pittsburské univerzitě. Poločas přeměny byl nejdříve odhadnut na 10⁶ let.

Meteorit Allende, který spadl v roce 1969, obsahoval inkluze s vysokým obsahem vápníku a hliníku, což jsou velmi žáruvzdorné materiály a předpokládá se, že vznikly kondenzací z horké pramlhoviny, následně bylo zjištěno, že v nich obsažený kyslík má asi o 5 % vyšší zastoupení než je obvyklé, zatímco poměr ¹⁷O/¹⁸O byl stejný jako na Zemi. Také byl v těchto tělesech zjištěn velmi nízký poměr ⁸⁷Sr/⁸⁶Sr, což ukazuje na to, že jsou o několik milionů let starší než dříve analyzovaná meteoritická hmota a v tomto druhu materiálu by měl být hledán ²⁶Al. ²⁶Al se v současnosti nachází ve sluneční soustavě pouze ve velmi malých množstvích jako výsledek působení kosmického záření na nestíněné materiály.

Skutečnost, že ²⁶Al přítomný v mezihvězdném prostoru je hlavním zdrojem záření gama, nebyla známa, dokud nebyl vyvinut astronomický pozorovací program vysokých energií. Družice HEAO-3 s chlazenými germaniovými detektory umožnila přímou detekci gama záření o energii 1,808 MeV z centrálních částí Galaxie.

Tvorba ²⁶Al v nestíněných materiálech se využívá k určení doby vystavení kosmickému záření. Jeho množství jsou mnohem nižší než na počátku sluneční soustavy.

Odkazy

Související články

• Izotopy hliníku

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hliník-26 na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aluminium-26 na anglické Wikipedii.

Autoritní data	GND: 4377536-6

Portály: Chemie | Fyzika