Izotopy hliníku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Hliník (13Al) má 25 známých izotopů, od 19Al po 43Al, a čtyři známé jaderné izomery. V přírodě se vyskytují pouze 27Al (jediný stabilní izotop, téměř 100 % přírodního hliníku) a 26Al (ve stopových množstvích, t1/2 = 7,17×105 r). Ostatní izotopy mají poločas kratší než 7 minut, většinou pod 1 sekundu.[1] 26Al vzniká v zemské atmosféřeargonu tříštivou reakcí způsobenou protonykosmického záření. Izotopy hliníku nacházejí využití při datování mořských sedimentů, manganových konkrecí, ledovcového ledu a meteoritů.

Kosmogenní hliník-26 byl poprvé použit při studiu Měsíce a meteoritů. Úlomky meteoritů jsou po odtržení od původních těles vystaveny během průletu vesmírem intenzivnímu bombardování, přičemž dochází k významné tvorbě 26Al. Po dopadu na Zemi atmosféra zabraňuje dalšímu vzniku 26Al a jeho přeměna může být použita pro zjištění doby, před kterou meteorit dopadl. Výzkum meteoritů také ukázal, že v době utváření Sluneční soustavy byl tento izotop poměrně běžný.[2]

Seznam izotopů[editovat | editovat zdroj]

symbol
nuklidu
Z(p) N(n)  
hmotnost izotopu (u)
 
poločas přeměny[1] způsob(y)
přeměny[1]
produkt(y)
přeměny[3]
jaderný
spin[1]
reprezentativní
isotopové
složení
(molární zlomek)[1]
rozmezí přirozeného
výskytu
(molární zlomek)
excitační energie
19Al 13 6 19,021 8 <35 ns p 18Mg
20Al 13 7 20,019 4 <35 ns p 19Mg
21Al 13 8 21,028 04(32) <35 ns p 20Mg +5/2
22Al 11 20 22,019 52(10) 91,1(5) ms β+, p (55,00 %) 21Na +4
β+ (43,86 %) 22Mg
β+, 2p (1,10 %) 20Ne
β+, α (0,04 %) 18Ne
23Al 13 10 23,007 267(20) 470(30) ms β+ (99,54 %) 23Mg +5/2
β+, p (0,46 %) 22Na
23mAl ~0,35 s
24Al 13 11 23,999 938 9(30) 2,053(4) s β+ (99,96 %) 24Mg 4+
β+, α (0,04 %) 20Ne
β+, p (0,001 6 %) 23Na
24mAl 425,8 keV[1] 130(3) ms IT (82,5 %) 24Al 1
β+ (17,5 %) 24Mg
β+, α (0,03 %) 20Ne
25Al 13 12 24,990 428 1(5) 7,183(12) s β+ 25Mg +5/2
26Al[4] 13 13 25,986 891 69(6) 7,183(12)×105 r β+ 26Mg +5 Stopy[5]
26mAl 228,3 keV[1] 6,3460(8) s β+ 26Mg 0
27Al 13 14 26,981 538 63(12) Stabilní +5/2 1,000
28Al 13 15 27,981 910 31(14) 2,245(2) min β 28Si +3
29Al 13 16 28,980 445 0(13) 6,56(6) min β 29Si +5/2
30Al 13 17 29,982 960(15) 3,62(6) s β 30Si +3
31Al 13 18 30,983 947(22) 644(25) ms β (98,4 %) 31Si +5/2
β, n (1,6 %) 30Si
32Al 13 19 31,988 12(9) 31,9(8) ms β (99,3 %) 32Si +1
β, n (0,7%) 31Si
32mAl 955,7(4) keV 200(20) ns
4
33Al 13 20 32,990 84(8) 41,7(2) ms β (91,5 %) 33Si +5/2
β, n (8,5 %) 32Si
34Al 13 21 33,996 85(12) 56,3(6) ms β 34Si -4
35Al 13 22 34,999 86(19) 37,6(14) ms β (62 %) 35Si +5/2
β, n (38 %) 34Si
36Al 13 23 36,006 21(23) 94(37) ms β (69 %) 36Si
β, n (31 %) 35Si
37Al 13 24 37,010 68(36) 10,7(13) ms β 37Si +3/2
38Al 13 25 38,017 23(78) 7,6(6) ms β, n (84 %) 37Si
β (16 %) 38Si
39Al 13 26 39,022 97(158) 7,6(16) ms β, n (97 %) 38Si
β (3 %) 39Si
40Al 13 27 40,031 45(75) 10 ms [>260 ns]
41Al 13 28 41,038 33(86) 2# ms [>260 ns] +3/2
42Al 13 29 42,046 89(97) 1 ms
43Al 13 30

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isotopes of aluminium na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g http://www.nndc.bnl.gov/chart/
  2. R. T. Dodd. Thunderstones and Shooting Stars. [s.l.]: [s.n.] ISBN 0-674-89137-6. S. 89–90. (anglicky) 
  3. Stabilní izotopy tučně
  4. Používá se k datování meteoritů a událostí v rané historii Sluneční soustavy
  5. Kosmogenní