Hjalmar Söderberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hjalmar Söderberg
Hjalmar Söderberg.jpg
Narození 2. července 1869
Stockholm
Úmrtí 14. října 1941 (ve věku 72 let)
Kodaň
Alma mater Uppsalská univerzita
Ocenění Velká cena Devíti (1934)
Manžel(ka) Märta Söderberg
Děti Tom Söderberg
Mikael Söderberg
Betty Söderberg
Dora Söderberg
Web www.soderbergsallskapet.se
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hjalmar Söderberg (2. červenec 1869, Stockholm14. říjen 1941, Kodaň) byl švédský spisovatel, dramatik a literární kritik. Psal zejména romány, které bývají označovány za psychologické, pesimistické, melancholické a zosobňující deziluzi konce 19. století. Většinou se odehrávají v jeho rodném Stockholmu.[1] Filozoficky vycházel ze Schopenhauera, Nietzscheho, Darwina a Freuda.[2] Jeho literárními vzory byly Anatole France a Herman Bang. Odmítal náboženství a metafyziku, bojoval za racionalismus. Na náboženství často přímo útočil. Důležitou roli v jeho dílech hrají sny a sexualita.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Od dvaceti let se živil jako novinář v deníku Svenska Dagbladet. Roku 1917 se z rodného Stockholmu natrvalo přestěhoval do dánské Kodaně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho první román vyšel roku 1895 pod názvem Förvillelser (Na scestí). Pojednává o moderním městském tulákovi – flanérovi. Jde o hrdinu bez cíle a vnitřně prázdného. Kniha vyvolala skandál kvůli erotickým scénám.

Roku 1898 vydal knihu povídek Historietter (Drobné historky). Ta byla (jako i jeho další sbírky povídek) prodchnuta více ironií a humorem, oproti jeho románům.

Román Martin Birks ungdom (Mládí Martina Bircka) z roku 1901 bývá někdy označován za autobiografický. Hlavní hrdina hodně analyzuje své dětství a rány, které tehdy utržila jeho duše. V dospělosti je postavou, která je natolik přemýšlivá a reflektující, že se nikdy neodhodlá k žádnému činu a stojí vlastně mimo život.

Velmi podobnou postavou je i lékař Glas z románu Doktor Glas, jež vyšel roku 1905 (česky roku 2000). I on utíká před skutečným životem do svých snů. Glas se však nechce se svou pasivitou smířit a rozhodne se, že musí udělat nějaký konkrétní čin, a tak zavraždí muže, který týrá svou ženu. Tato žena je Glasovou pacientkou. Ten si však pozvolna uvědomuje, že muže zabil proto, že se do své pacientky zamiloval a věřil, že i ona miluje jeho. Když se však posléze ukáže, že žena Glase nemiluje, začíná lékař střízlivět ze svých sebeklamů a trpí pocity viny. Tento román bývá označován za jeden z nejvýznamnějších severských románů vůbec. Ve Švédsku se dodnes užívá pojem "glasovská otázka" pro dilema, zda člověk smí brát spravedlnost do vlastních rukou.

Rok po Doktoru Glasovi publikoval i své nejoceňovanější drama Gertrud. Má podobné téma jako román Den allvarsamma leken (Vážná hra, česky vyšel roku 1948 pod názvem Hry se životem) z roku 1912. V prvním případě ženská hrdinka, ve druhém mužský hrdina mají nedosažitelný ideál absolutní lásky, kterému reální lidé, jež potkávají, nejsou schopni dostát.

V závěru života autor téměř přestal psát beletrii a v sérii esejů útočil na náboženství a diktátory své doby, zejména Stalina, Hitlera a Mussoliniho.[3]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Förvillelser (1895)
  • Historietter (1898)
  • Martin Bircks ungdom (1901)
  • Främlingarne (1903)
  • Doktor Glas (1905)
  • Gertrud (1906)
  • Det mörknar över vägen (1907)
  • Valda sidor (1908)
  • Hjärtats oro (1909)
  • Den allvarsamma leken (1912)
  • Aftonstjärnan (1912)
  • Den talangfulla draken (1913)
  • Jahves eld (1918)
  • Ödestimmen (1922)
  • Jesus Barabbas. Ur löjtnant Jägerstams memoarer (1928)
  • Resan till Rom (1929)
  • Den förvandlade Messias (1932)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=88794&s_lang=2&title=S%F6derberg
  2. http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/prekladova-beletrie/doktor-glas-103
  3. a b Kadečková, Helena, Humpál, Martin, Parente-Čapková, Viola: Moderní skandinávské literatury 1870–2000, Praha, Karolinum 2006.