Hiroko Nagataová
| Hiroko Nagataová | |
|---|---|
| Narození | 8. února 1945 Tokio  Japonsko |
| Úmrtí | 5. února 2011 (ve věku 65 let) Tokio Japonsko |
| Příčina úmrtí | rakovina mozku |
| Alma mater | Univerzita Keió |
| Povolání | farmaceutka a politická aktivistka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Hiroko Nagataová (永田 洋子 Nagata Hiroko; 8. února 1945 Tokio – 5. února 2011 Tokio)[1], někdy mylně označována jako Jóko Nagataová, byla japonská levicová radikálka, která byla usvědčena z vraždy a odsouzena k trestu smrti v Japonsku. Hiroko byla odsouzena za vraždu členů Spojené Rudé armády, během velké čistky v prefektuře Gunma, která se odehrála v Japonsku v únoru 1972.
Tato čistka proběhla během druhého týdne v únoru 1972. Během čistky, Hiroko Nagataová řídila zabíjení 14 členů skupiny, kteří byli brutálně umláceni k smrti, nebo ponecháni napospas mrazivým podmínkám. Zabit byl i muž, jenž nebyl členem Spojené rudé armády. Nagataová byla zatčena 16. února 1972 a následně 18. června 1982 odsouzena k trestu smrti. V té době, japonské soudy neurčovaly přesné datum vykonání rozsudku smrti, a proto strávila ve věznici téměř 40 let. Zatímco čekala na popravu, zemřela na rakovinu mozku dne 5. února 2011 v Tokijské vazební věznici.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Tokiu. Po absolvování střední školy Čofu Gakuen, nastoupila na vysokou farmaceutickou školu Kjóricu (zanikla v roce 2008 a byla sloučena vKeio univerzitu). Tam se přidala k levicově orientovaným politikům a stala se místopředsedkyní. Měla cholerickou povahu, zvlášť když se jednalo o politické záležitosti. Také jí byla diagnostikována Graves-Basedowova nemoc, což je autoimunitní onemocnění štítné žlázy. Byla popisována jako fyzicky nepřitažlivá a to mělo nejspíš za důsledek její neobyčejně tvrdý a striktní přístup ke svým kolegyním.[2]
Incident[editovat | editovat zdroj]
Studentské nepokoje levicových stran v roce 1960 gradovaly a stávaly se násilnějšími. Mezi těmito studenty byli i členové Spojené rudé armády. Započal řetězec událostí, kdy levicové studentské skupiny páchaly trestné činy jako napadení, ublížení na zdraví, a dokonce vraždění příslušníků donucovacích orgánu a široké veřejnosti. Na to policie reagovala, a proto v roce 1971 a 1972, kdy pochytala a uvěznila většinu členů Spojené rudé armády. Policii však několik skupin uniklo a mezi nimi byla i základní skupina radikálů, včetně Hiroko Nagataové. Tato skupina se proto v zimě téhož roku stáhla do hor v prefektuře Gunma.[3] Zde se však o pár týdnů později v únoru 1972 odehrála krvavá čistka ve vlastních řadách vedená právě Hiroko Nagataovou.
Odstartoval ji předseda Cuneo Mori a již zmiňovaná Hiroko Nagataová. Během čistky, Nagataová řídila zabíjení 14 členů skupiny. Osm členů bylo umláceno k smrti. Nečlen Spojené rudé armády, který byl přítomen během čistky, byl také posléze zabit. Další čtyři členy přivázali ke stromům a nechali je napospas krutým, mrazivým podmínkám. Nagataová se zaměřovala hlavně na členy, kteří nesplňovali její očekávání a podle jejího názoru „se moc zajímali o vztahy se ženami a nebyli dostatečně zapáleni pro revoluci“. Někteří byli obviňováni z pokusu o útěk. Jeden byl například zabit, protože požádal o toaletní papír, zatímco ležel ve spacáku, Nagataová tento akt považovala za sexuální harašení.[4]
Dne 16. února byli Mori a Nagataová spolu s dalšími šesti členy Spojené rudé armády zatčeni v nedaleké vesnici. Pěti dalším členům ozbrojených palnými zbraněmi se podařilo uniknout, kteří pěšky zamířili směrem do Karuizawy a následně se usídlit v horské chatě, což vedla k dalšímu incidentu zvaném Asama-Sansó incident.[5]
Následky[editovat | editovat zdroj]
Hiroko Nagataová byla odsouzena k smrti dne 18. června 1982, Okresním soudem v Tokiu. Rozsudek byl pozdržen celkem dvakrát. Poprvé dne 26. září 1986 a podruhé dne 19. února 1993. Nagataová zažádala o opakování soudního řízení. To však bylo 28. listopadu 2006 zamítnuto.[6]
Během doby strávené ve vězení napsala několik knih, které přilákaly pozornost podpůrné skupiny. Její přívrženci nahlásili, že má nádor na mozku, který nebyl léčen několik let.[6] Roku 1984 podstoupila operaci. Roku 2006 zkolabovala kvůli atrofii mozku, načež byla převezena do vězeňské nemocnice v Hačiodži. Do Tokijské vazební věznice se vrátila v roce 2007, kde však byla nenávratně připoutaná na lůžko.[7] Dne 11. září 2008 bylo odhaleno, že Nagataová upadla do kritického stavu kvůli nádoru.[8] Zemřela 5. února 2011.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hiroko Nagata na anglické Wikipedii.
- ↑ "Condemned '70s radical Nagata dies", The Japan Times, 7 February 2011
- ↑ Schreiber, p. 201.
- ↑ Nakamura, "'We did not leave anything positive,' says ex-radical", Schreiber, p. 198-201.
- ↑ Schilling, "The final days of revolutionary struggle in Japan", Nakamura, "'We did not leave anything positive,' says ex-radical", Kyodo, "Wanted radical Kunio Bando was in Philippines in 2000: sources", Kyodo, "Court dismisses death-row inmates' translation appeals", Schreiber, p. 201.
- ↑ Schilling, "The final days of revolutionary struggle in Japan", Nakamura, "'We did not leave anything positive,' says ex-radical", Kyodo, "Wanted radical Kunio Bando was in Philippines in 2000: sources", Kyodo, "Court dismisses death-row inmates' translation appeals", Schreiber, p. 201–202.
- ↑ a b Kyodo, "Court dismisses death-row inmates' translation appeals", Schreiber, p. 217.
- ↑ a b Kyodo News, "Condemned '70s radical Nagata dies", Japan Times, 7 February 2011, p. 2.
- ↑ Archivovaná kopie [online]. Sankei Shimbun, 2008-10-11 [cit. 2008-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne October 19, 2008. (Japanese)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SCHREIBER, Mark. Shocking Crimes of Postwar Japan. [s.l.]: Tuttle Publishing, 1996. ISBN 4-900737-34-8.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- JAPAN TIMES. Death-row convict wins libel case [online]. Japan Times, October 31, 1997 [cit. 2008-04-25]. Dostupné online.
- KYODO NEWS. Court dismisses death-row inmates' translation appeals [online]. May 26, 1998 [cit. 2006-07-09]. Dostupné online.
- NAKAMURA, Akemi. 'We did not leave anything positive,' says ex-radical [online]. Japan Times, March 20, 2008 [cit. 2008-04-25]. Dostupné online.
- NHK. Asama-Sanso Incident [online]. NHK [cit. 2006-07-09]. Dostupné online.
- PULVERS, Roger. Mammon and myopia: Japan's governing '70s legacy [online]. February 11, 2007 [cit. 2008-04-25]. Dostupné online.
- SCHILLING, Mark. The final days of revolutionary struggle in Japan [online]. March 20, 2008 [cit. 2008-04-25]. Dostupné online.
