Hiranjagarbha
Hiranjagarbha (v dévanágarí हिरण्यगर्भ, „zlaté vejce“)[pozn. 1] je v hinduismu prvotní hybatel a zdroj veškerého stvoření, spojovaný se Sluncem a prvotními vodami, v kterém je celé stvoření zároveň obsaženo. Často je ztotožňováno s různými božstvy, která jsou chápána jako stvořitelé a vládci vesmíru – např. v Rgvédu (kde je poprvé zmiňováno), s Pradžápatim, v pozdějších textech s Brahmou, ale také s Višnuem a Šivou. Motiv kosmického vejce, z kterého je stvořen svět, se objevuje v mnoha světových mytologiích. [1][2][3]
Podle Šatapatha brahmány existovaly na počátku jen Ápah („Vody“), které toužily po plození, a tak zahořely žárem (tapas) a daly vzniknout zlatému vejci. To rok plulo na Vodách, než z něj vznikl Pradžápati, který stvořil svět. Podle Čhándógjópanišady se počáteční To stalo vejcem, které po roce prasklo a rozdělilo se na dvě poloviny. Ze stříbrné vznikl pozemský svět, ze zlaté svět nebeský. Z blány bílku pak vznikly hory, z blány žloutku mlha a oblaka, ze žilek řeky, z tekutiny moře a také Áditjové včetně Súrji („Slunce“).[2] Podle Mrgéndra-ágamy je skořápka vejce hranicí Vesmíru, která se nachází za temným oceánem garbhoda.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ DALAL, Roshen. Hinduism: An Alphabetical Guide. [s.l.]: Penguin India, 2010. Dostupné online. ISBN 978-0143414216. [Kapitola Hiranyagarbha].
- 1 2 ZBAVITEL, Dušan; MERHAUTOVÁ, Eliška; FILIPSKÝ, Jan; KŘÍŽKOVÁ, Hana. Bohové s lotosovýma očima. Praha: Vyšehrad, 1986. S. 32–35, 42.
- ↑ TVRDÁ, Pavlína. Analýza motivů kosmického vejce a rozpadu obra ve stvořitelských mýtech. Praha, 2015. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Oldřich Král. Dostupné online.
- ↑ SIVACHARYAR, Sabharathnam. Žasneme nad velkolepostí hory Méru [online]. Hinduism Today [cit. 2021-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-14.