Hilarius Litoměřický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hilarius Litoměřický
Narození15. století
Litoměřice
Úmrtí31. prosince 1468
České Budějovice
Povoláníspisovatel a katolický kněz
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hilarius Litoměřický (1420? Litoměřice31. prosinec 1468 České Budějovice) byl český katolický kazatel a kněz.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Litoměřicích. V roce 1446 se stal bakalářem a roku 1451 mistrem na teologické fakultě Univerzity Karlovy. Poté v letech 1451–1454 pobýval v Padově, kde přešel od utrakvismu ke katolictví. V Itálii se stal doktorem církevního práva, patrně na univerzitě v Bologni.[1]

Z Padovy přivezl do Čech své opisy některých děl Ramona Llulla (1234–1316), čímž uvedl lullismus do českého prostředí.[2] Po návratu byl jmenován kanovníkem u Všech svatých, okolo roku 1460 pak v katedrále sv. Vita. V roce 1461 byl zvolen děkanem pražské kapituly a papežem jmenován administrátorem pražského arcibiskupství.

Velmi silně se po návratu z Itálie rovněž zapojil do soudobých náboženských a politických sporů, vystupoval jak proti svému dřívějšímu učiteli Janu Rokycanovi, tak proti Jednotě bratrské. Polemizoval s ním Rokycana nebo Martin Lupáč. Brojil též proti králi Jiřímu z Poděbrad, zejména po vyhlášení papežovy klatby v roce 1466. V roce 1467 Hilarius odešel s celou kapitulou do Plzně, aby demonstroval, že již nerespektuje krále Jiřího.[3] Úzce též spolupracoval s Panskou jednotou, která se proti Jiříkovi zformovala. V letě 1467 ji reprezentoval na říšském sněmu v Norimberku. Argumentoval zde, že se v Čechách nejedná o odboj poddaných proti králi, ale že jde o zápas o víru, který čeští katoličtí šlechtici svádějí z rozkazu papežova. Když se pak v prosinci zástupci Panské jednoty sjeli do Vratislavi, vypravili odtud posly do Říma, mezi nimiž byl i Hilarius jako jeden z hlavních vyjednávačů. V Římě zůstal až do dubna 1468. Vrátil se do Čech v doprovodu papežského legáta Vavřince Rovarelly. Ten ho pak poslal s listy k uherskému králi Matyáši do ležení v Třebíči. Poté se Hilarius vrátil do Plzně, kde brzy na to zemřel. Údajně byl otráven. Pohřben byl v katedrále sv. Bartoloměje, před velikým oltářem.[1]

Latinsky napsal dílo Hystoria Civitatis Plznensis, neboli kroniku města Plzně z Kázání na Nový svátek z roku 1466. V jednom ze svých kázání v roce 1467 označil hradiště u Bukovce za předchůdce města. Je to jedna z nejstarší zmínek o archeologických památkách v Čechách.[3] Spis byl sepsán na 31 pergamenových listech. Vydán byl roku 1821 Josefem Vojtěchem Sedláčkem v díle Paměti plzeňské. Psal ovšem i česky.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Traktát proti přijímání podobojí (1465)
  • Contra perfidam aliquorum Bohemorum (1485)
  • Tractatus catholicus triumphalis (1485)
  • Disputací s Rokycanou (1775)
  • Traktát k panu Janovi z Rozenberka (1898)
  • Traktát o nejsvětějším přijímání lidu obecného pod obojí způsobou (1905)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Vlastenský slovník historický/Hilarius – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2020-12-06]. Dostupné online. 
  2. Hilarius z Litoměřic. www.phil.muni.cz [online]. [cit. 2020-12-06]. Dostupné online. 
  3. a b SKLENÁŘ, Karel; SKLENÁŘOVÁ, Zuzana. Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Redakce Hana Petrová. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-253-8. S. 218. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]