Hibernace

Hibernace (některé zdroje uvádějí též hybernace^[1]^[2]^[3]^{[pozn. 1]}), česky zimní spánek, je specifická reakce živočichů na zimní období. Hibernující živočich přečkává v klidovém stavu a při útlumu fyziologických procesů ve vhodném úkrytu, zvaném hibernakulum, nepříznivé zimní období. Klidový stav se projevuje především snížením tělesné teploty. Hibernace je známa např. u netopýrů, ježků, křečků, plchů nebo syslů.^[4]

S fyziologií hibernace úzce souvisí složení potravy, které bývá pro živočichy důležitější než její množství. S blížící se zimou shromažďují živočichové velké zásoby bílého tuku, který slouží jako uskladňovací tkáň. (Na rozdíl od hnědého tuku, který má funkci tepelné tkáně; hlavní funkcí hnědé tukové tkáně je transformovat energii z přijaté potravy na tepelnou energii.) Lipidy přijímané v potravě se ukládají do tukové tkáně, která mohutní. Později bývají lipidy využívány k pokrytí metabolických potřeb. Protože přibírání na hmotnosti vyžaduje čas, začínají živočichové ukládat tuk přibližně měsíc před začátkem hibernace.^[5]

V lékařství se termín používá i k označení stavu nízké teploty (podchlazení) pacienta, přičemž může jít jak o symptom, tak o cílený léčebný prostředek.^[6]

Kromě hibernace existuje i nepravý zimní spánek, při kterém zůstávají živočichové v úkrytu, ale jejich teplota se nesnižuje, a občas se probouzejí a vycházejí ven. Takto přečkávají zimu např. jezevci.

Patrně hibernovali i jeskynní předci člověka, kteří se ukládali k nepravému zimnímu spánku.^[7]

Letní spánek

V aridních oblastech se u živočichů vyskytuje též letní spánek (estivace).^[8] U rostlin je odpovídajícím stavem dormance, kdy v reakci na vnější podmínky dojde k utlumení růstu rostliny.

Poznámky

↑ Některé termíny odvozené z latiny existují jak ve tvaru s ypsilon, který vychází ze staré (archaické) latiny, tak ve tvaru s měkkým i, který vzešel z latiny klasické.

Odkazy

Reference

↑ ROTREKL, Vladimír. Úvod do kliniky acidobasických poruch. Brno: Okresní ústav národního zdraví Brno-venkov, 1971. 198 s. S. 125.
↑ PROVAZNÍK, Kamil. Manuál prevence v lékařské praxi. Praha: Fortuna, 1998. 622 s. ISBN 80-7071-080-2. S. 298.
↑ FREMUTH, František. Účinky záření a chemických látek na buňky a organismus: vysokoškolská učebnice pro přírodovědné fakulty. Praha: Státní pedagogické nakl., 1981. 269 s. S. 207.
↑ ZICHA, Ondřej. Hibernace [online]. Biolib.cz [cit. 2012-08-23]. Dostupné online.
↑ VAŠÍČKOVÁ, Martina. Klidové stavy živočichů. Brno 2007, s. 14, 16. Bakalářská práce. Ved. práce: RNDr. Martin Vácha, Ph.D. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav experimentální biologie, Oddělení fyziologie a imunologie živočichů.
↑ Zdravotnické noviny. 27. 2. 1987, roč. 36, čís. 8, s. 2. ISSN 0044-1996.
↑ BARTSIOKAS, Antonis and ARSUAGA, Juan-Luis. Hibernation in hominins from Atapuerca, Spain half a million years ago = Hibernation des hominidés d’Atapuerca, en Espagne, il y a un demi-million d’années. "L'Anthropologie." Volume 124, Issue 5, December 2020, 102797. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.anthro.2020.102797
↑ MAŇAS, Michal. Estivace [online]. Biolib.cz [cit. 2012-08-23]. Dostupné online.

Literatura

VAŠÍČKOVÁ, Martina. Klidové stavy živočichů. Brno 2007. 43 s. Bakalářská práce. Ved. práce RNDr. Martin Vácha, Ph.D. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav experimentální biologie, Oddělení fyziologie a imunologie živočichů. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/wq59n/Bakalarska_prace.pdf
ZUKALOVÁ, Kateřina. Metabolická odpověď buňky na hibernaci. Brno 2019. 49 s., 30 s. příl. Bakalářská práce. Ved. práce doc. Mgr. Lukáš Trantírek, Ph.D. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav biochemie. Dostupné také z: https://is.muni.cz/th/ijle0/Bakalarska_prace.pdf

Související články

Kryptobióza

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu hibernace na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Zimní spánek v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo hibernace ve Wikislovníku

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[latina-4] Některé termíny odvozené z latiny existují jak ve tvaru s ypsilon, který vychází ze staré (archaické) latiny, tak ve tvaru s měkkým i, který vzešel z latiny klasické.

[uvod1971-1] ROTREKL, Vladimír. Úvod do kliniky acidobasických poruch. Brno: Okresní ústav národního zdraví Brno-venkov, 1971. 198 s. S. 125.

[mp1998-2] PROVAZNÍK, Kamil. Manuál prevence v lékařské praxi. Praha: Fortuna, 1998. 622 s. ISBN 80-7071-080-2. S. 298.

[3] FREMUTH, František. Účinky záření a chemických látek na buňky a organismus: vysokoškolská učebnice pro přírodovědné fakulty. Praha: Státní pedagogické nakl., 1981. 269 s. S. 207.

[biolib-5] ZICHA, Ondřej. Hibernace [online]. Biolib.cz [cit. 2012-08-23]. Dostupné online.

[6] VAŠÍČKOVÁ, Martina. Klidové stavy živočichů. Brno 2007, s. 14, 16. Bakalářská práce. Ved. práce: RNDr. Martin Vácha, Ph.D. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav experimentální biologie, Oddělení fyziologie a imunologie živočichů.

[zn1987-7] Zdravotnické noviny. 27. 2. 1987, roč. 36, čís. 8, s. 2. ISSN 0044-1996.

[8] BARTSIOKAS, Antonis and ARSUAGA, Juan-Luis. Hibernation in hominins from Atapuerca, Spain half a million years ago = Hibernation des hominidés d’Atapuerca, en Espagne, il y a un demi-million d’années. "L'Anthropologie." Volume 124, Issue 5, December 2020, 102797. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.anthro.2020.102797

[9] MAŇAS, Michal. Estivace [online]. Biolib.cz [cit. 2012-08-23]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[pozn. 1]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]