Heterózní efekt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Heterózní efekt či heterozní efekt je jev nastávající při křížení dvou různých plemen, linií či odrůd, kdy výsledná užitkovost potomstva nelze odhadnout podle užitkovosti rodičů.[1] To proto, že efekt vzniká působením neaditivních genů malého účinku.[1] Proto se také nejvíc projevuje ve znacích, které mají nízkou dědivost,[2] jako je životaschopnost, odolnost proti nemocem, intenzita růstu a zvláště plodnost.[3][2][1]

Heterózní efekt je projevem biologického vlastnosti zvané heteróza nebo heteroze. Obvykle se vysvětluje heterozygotností hybridů a je stavěna do protikladu k inbrední depresi, kde naopak dochází ke zvyšování homozygotnosti.[1]

Výpočet[editovat | editovat zdroj]

Projevem heterózního efektu je situace, kdy potomstvo v některých znacích dosahuje jiných hodnot, než je průměr obou rodičů nebo rodičovských populací. Obvykle se myslí dosažení vyšších hodnot, ale efekt může být i negativní.[4]

Heterózní efekt je možné vyjádřit v procentech po výpočtu, ve kterém figuruje průměrná hodnota daného znaku v populaci rodičů P a průměrná hodnota daného znaku populace potomků F1. Heterózní efekt H je pak:

Použití heterózního efektu v plemenitbě zvířat[editovat | editovat zdroj]

Heterózního efektu se využívá především v chovu prasat, drůbeže, králíků či ovcí. Existuje několik metod plemenitby, jejímž cílem je zvýšení užitkovost potomstva použitím heteroze.

Plemenitba se selekcí na kombinační návaznost[editovat | editovat zdroj]

Při plemenitbě se selekcí na kombinační návaznost se rodičovské populace testují zkušebním pářením a vybírají se tak, aby jejich potomstvo vykazovalo co nejvyšší heterózní efekt.

Rodičovskými populacemi mohou být inbrední linie, které se testují na vzájemnou kombinovatelnost. Finální užitkový hybrid bývá dvou nebo čtyřliniový a linie jsou vybrané tak, aby výsledné zvíře bylo nositelem co největšího heterózního efektu. Tento způsob se používá k produkci vysokoužitkových nosných hybridů kura domácího.

U prasat se častěji rodičovské populace dělí na linie mateřské a otcovské, s odlišnými selekčními kritérii a využití heterózního efektu ke zvýšení plodnosti u matek jatečných selat a ke zvýšení intenzity růstu jatečných prasat.

Selekci na co nejvyšší heterózní efekt u testované rodičovské populace je možné provádět dvěma způsoby: U rekurentní selekce se jedná o opakované testovací křížení s nešlechtěnou kontrolní populací. Reciproká rekurentní selekce využívá šlechtění dvou rodičovských populací s opakovaným testováním úrovně heterózního efektu u kříženců těchto dvou rodičů a do dalšího chovu se vybírají jedinci, jejichž potomci vykázali největší heterózní efekt.

Plemenitba bez selekce na kombinační návaznost[editovat | editovat zdroj]

Použití plemenitby bez selekce na kombinační návaznost je mnohem jednodušší. Potomstvo vzniklé křížením geneticky odlišných populaci či plemen se obvykle nepoužívá k dalšímu chovu. Tento způsob plemenitby se používá především při chovu zvířat na maso a nazývá se také užitkové křížení.

Užitkové křížení může být dvojplemenné, kdy jsou všichni kříženci určeni k jatečnému zpracování, nebo trojplemenné, při kterém se F1 kříženky samičího pohlaví připustí plemeníkem třetího plemene a teprve jejich potomstvo je poraženo na jatkách. Při kontinuitním užitkovém křížení se kříženky používají k dalšímu chovu stále a připařují se čistokrevnými plemeníky dvou, tří nebo více plemen, které se střídají.

Mezi užitkové křížení se řadí také tvorba některých mezidruhových kříženců, jako jsou kříženci kachny domácí a kachny pižmové.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d MAJZLÍK, Ivan; HOFMANOVÁ, Barbora; VOSTRÝ, Luboš. Základy obecné zootechniky. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská Univerzita, 2012. 193 s. Kapitola 10.3.3 Metody šlechtění se selekcí na kombinační návaznost. (česky) 
  2. a b ŠILER, Rudolf; FIEDLER, Jaromír; SUCHÁNEK, Petr. Genetika drobných zvířat. 1. vyd. Zlín: Tigris s.r.o., 2012. 220 s. ISBN 9788086062518. Kapitola Kvantitativní znaky, s. 83. (česky) 
  3. ŠILER, Rudolf; FIEDLER, Jaromír. ABC genetiky drobných zvířat. 3. vyd. Praha: Brázda s.r.o., 2015. 206 s. ISBN 978-80-209-0413-3. Kapitola Kvantitativní znaky, s. 74. (česky) 
  4. JURAJDA, Vladimír. Veterinární lexikon ptáků. 1. vyd. Brno: Noviko s.r.o., 2010. 487 s. ISBN 978-80-86542-23-2. S. 129. (česky)