Přeskočit na obsah

Hermann Rützler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hermann Rützler
Narození20. června 1883
Mellau
Úmrtí6. června 1960 (ve věku 76 let)
Vídeň
Povoláníautomobilový závodník a fotograf
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Herrmann Rützler ve Steyru/3.0 na Targa Florio 1922

Hermann Rützler (20. června 1883, Mellau – 6. června 1960, Vídeň) byl rakouský fotograf a závodní jezdec.

Fotograf

[editovat | editovat zdroj]

Hermann Rützler byl jedním ze šesti dětí, jejichž matka zemřela, když mu bylo 14 let. Přestěhoval se ke svému otci, fotografovi, do Dornbirnu a stal se i fotografem. Brzy ho však uchvátila nově vznikající technologie automobilů a motocyklů. Jeho mladistvá vášeň na silnicích ho dostala do rozporu se zákonem za různé trestné činy. V roce 1908 se oženil, ale jeho žena zemřela několik dní po porodu. Ve stejném roce převzal otcův fotografický ateliér, ale několik požárů ho v roce 1910 nakrátko přestěhovalo do Lipska. Poté, co jeho ateliér zničil požár a on se při řadě příležitostí dostal do problémů s úřady, odjel v roce 1910 do Ruska, kde se znovu oženil.[1]

Závodník a podnikatel

[editovat | editovat zdroj]

Právě v Rusku poprvé závodil s autem a podílel se na založení závodů ruských, carských motorových vozidel. Jako Rakušan byl během první světové války internován, ale nakonec se mu podařilo uprchnout zpět do Rakouska. V Rusku se vypracoval na automobilového specialistu, který pěstoval úzké vztahy se šlechtou a carským ruským motorovým oddílem. Říjnová revoluce jeho pobyt v carské říši ukončila a Rützler se musel vrátit do Rakouska.

Vstoupil do Steyru a v letech 1920 až 1926 začal pro firmu soutěžit v různých závodech, včetně slavné Targa Florio. Od roku 1920 pracoval nejprve jako instruktor jízdy, později jako vedoucí řidičských zkoušek a jako závodní jezdec pro Österreichische Waffenfabriks AG, ze které se v roce 1923 stala společnost Steyr-Werke AG. V letech 1921 až 1925 slavil četná vítězství v národních a mezinárodních závodech automobilů do vrchu.

Hermann Rützler, Steyr, vítěz Zbraslav-Jíloviště 1923

V dubnu 1922 se poprvé vypravil jako závodní jezdec továrny Österreichische Waffenfabriks Gesellschaft Steyr na Sicílii k závodu Targa Florio. Startoval s třídě vozů do 2,0 l na čtyřválci Steyr 7/23 HP o zdvihovém objemu 1,8 l. Na okruhu u Palerma (Circuito Madonie, 432 km) zajel velmi dobře. Ve své třídě obsadil 3. místo a v celkovém pořadí dojel jako 15. Celkově zvítězil Giulio Masetti na Mercedesu 18/100 GP.[2] Prvního vítězství dosáhl na III. ročníku závodu do vrchu Gabelbach (Ilmenau), který se jel 2. července 1922. Závod do vrchu Schwabenberg (Svábhegy) u Pešti, uspořádaný v neděli 8. října 1922 královským maďarským automobilním klubem, na trati 5,077 km dlouhé s průměrným stoupáním 6% a s maximálním 15%, se těšil značné účasti automobilistů, najmě rakouských, a byl vlastně reprízou závodu na Semmeringu (tam ovšem vyhrál Franz Hörner, vítěz ze Zbraslavi v roce 1914). Závodní vozy vyhrál Rützler na Steyru v čase 4:14,2 min (rekord) před Franzem Hoernerem (Benz) a Sašou Kolowratem (Sascha-Daimler).[3]

V roce 1923 také vedl několik kol na Targa Florio, než jeho jízdu ukončila nehoda. 15. dubna po dvou kolech ze čtyř vedoucího Rützlera zasáhl ošemetný osud, porucha osy ho přiměla ke vzdání závodu. Skvělého úspěchu docílil 29. dubna 1923 na 7. ročníku závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště.[4] Zvítězil na Steyru v absolutním pořadí v čase 3:31,8 min před Čeňkem Junkem na Bugatti T30, který jel v kubatuře do 2,0 l. Závodu přihlíželo 60 000 diváků.[5] Populárním ho učinilo ceněné vítězství v průsmyku Klausen 29. července 1923 za volantem závodního Steyru VI. Závod do vrchu Klausen (Col de Klausen v kantonu Uri), jehož trať dlouhá 20,500 km vykazuje od startu k cíli výškový rozdíl 1273 m, byla v Evropě považována za jeden z nejobtížnějších a nejoblíbenějších závodů do vrchu vůbec.[6]

Autodrom Linas-Montlhéry, Grand Prix pro cestovní vozy (voiturette), Rützler na Steyru (18. července 1925)

O týden později (5. srpna) zopakoval své loňské vítězství na Gabelbachu u Ilmenau v Durynsku (4. ročník). Podařilo se mu zvítězit na Semmeringu 16. září a na III. ročníku Ecce Homo ve Šternberku 23. září 1923 také exceloval. Opět zvítězil v absolutním pořadí a navíc vytvořil nový rekord trati. Jel se závodním vozem Steyr VI Sport a dosáhl času 05:54,8 min.[7] Zopakoval si i vítězství u Budapešti (Svabhegy) 7. října.[8]

Naposledy se vypravil na Sicílii k závodu 27. dubna 1924. To startoval na šestiválcovém Steyru 17/100 HP o zdvihovém objemu 4,5 l. Klasický závod Targa Florio (4 kola po 108 km = 432 km) byl prodloužen o jedno kolo do verze Coppa Florio (540 km). Ze 41 přihlášených se na startu objevilo 37 vozů. V Targa Florio obsadil 7. místo a v Coppa Florio si o místo polepšil a dojel jako 6. Obě varianty závodů vyhrál Christian Werner na Mercedesu TF 1924 před Giuliem Masettim na voze Alfa Romeo RLTF 24, Pietrem Bordinem na Fiatu 803/403A s/c a Giuseppem Camparim (Alfa Romeo RLTF 24). Bordino Coppa Florio nedokončil pro havárii v 5. kole.[9]

Začátkem sezony v roce 1925 se Steyrem dne 17. května se vítězně zúčastnil 10. ročníku závodu do vrchu Riesberg u Štýrského Hradce.[10] V červenci 1925 startoval ve Velké ceně ACF (Automobile Club de France) turistických automobilů se Steyrem v kategorii do 5 l zdvihového objemu na okruhu Linas-Montlhéry, 24 kilometrů jihozápadně od Paříže. V tomto závodě se ale neumístil, ujel 61 kol z 84. V tomto závodě startoval na stejné značce vozu Oldřich Ferdinand Kinský, ten ujel o 3 kola více, ale stejně jako Rützler závod nedokončil.[11]

Po ukončení závodní činnosti Rützler v roce 1927 podnik Steyr opustil a ve Vídni si založil vlastní opravnu motorových vozidel. Spolupracoval s Dr. Porschem, který se k nim připojil v roce 1929. V roce 1931 si Rützler otevřel vlastní autoservis na adrese Webgasse 41 ve Vídni. V roce 1939 se opět rozvedl, ale vzápětí se potřetí oženil. O rok později se jeho podnikání přestěhovalo na vídeňskou Schanzstrasse 29-31 a na konci desetiletí spoluzaložil společnost Elektro-Diesel, kterou v roce 1953 opustil. Svou společnost přesto vedl do vysokého věku a zemřel ve Vídni 6. června 1960. Pohřben byl nedaleko Vídně v Perchtoldsdorfu.[1]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hermann Rützler na německé Wikipedii.

  1. 1 2 SNELLMAN, Leif. Hermann Rützler [online]. Leif Snellman, 2025-08-13 [cit. 2026-03-04]. Dostupné online.
  2. ↑ ETZRODT, Hans. TARGA FLORIO [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2024-08-31 [cit. 2026-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
  3. ↑ Závod do vrchu Schwabenberg u Pešti. Auto. 1922-10, roč. 4, čís. 10, s. 505. Dostupné online.
  4. ↑ VII. Zbraslav-Jíloviště. Národní listy. 1923-04-30, roč. 63, čís. 117, s. 3–4. Dostupné online.
  5. ↑ KALVA, Jaroslav. Zbraslav-Jíloviště. Auto. Květen 1923, roč. 5, čís. 5, s. 323–329. Dostupné online.
  6. ↑ Závod do vrchu Klausen. Auto. 1923-08, roč. 5, čís. 8, s. 544. Dostupné online.
  7. ↑ KALVA, Jar. III. Ecce homo. Auto. 1923-09, roč. 5, čís. 9, s. 556–557. Dostupné online.
  8. ↑ ETZRODT, Hans. HILL CLIMB WINNERS 1897-1949, Part 2 (1915-1923) [online]. Hans Etzrodt, Leif Snellman, 2026-01-25 [cit. 2026-03-04]. Dostupné online.
  9. ↑ ETZRODT, Hans. Targa Florio a Coppa Florio [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2026-02-23 [cit. 2026-03-04]. Dostupné online. (anglicky)
  10. ↑ ETZRODT, Hans. HILL CLIMB WINNERS 1897-1949, Part 3 (1924-1926) [online]. Hans Etzrodt, Leif Snellman, 2026-01-25 [cit. 2026-03-17]. Dostupné online.
  11. ↑ Grand Prix de Tourisme de A.C.F. [online]. racingsportscars.com [cit. 2026-03-17]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Martin Pfundner: Austro Daimler und Steyr. Rivalen bis zur Fusion. Die frühen Jahre des Ferdinand Porsche. Böhlau, Wien 2007. ISBN 978-3-205-77639-0

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hermann_Rützler&oldid=25760630“