Hans Prinzhorn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hans Prinzhorn
Narození 8. června 1886
Hemer
Úmrtí 14. června 1933 (ve věku 47 let)
Mnichov
Místo odpočinku Waldfriedhof v Mnichově
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Prinzhorn (* 6. června 1886 Hemer14. června 1933 Mnichov) byl německý psychiatr a historik umění.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hans Prinzhorn studoval historii umění a filosofii na univerzitách v Tübingen, Mnichově a Lipsku, kde roku 1908 získal doktorát za práci o Gottfriedu Semperovi (Gottfried Sempersästhetische Grundanschauungen). V letech 1909-1913 se zdokonaloval ve zpěvu v Lipsku, Berlíně a Londýně, aby se mohl stát profesionálním zpěvákem. Od roku 1913 studoval medicínu a psychiatrii ve Freiburgu a Štrasburku a za první světové války sloužil v lazaretu jako vojenský chirurg. Roku 1919 promoval na Univerzitě v Heidelbergu prací Umělecká tvorba choromyslných (Das bildnerische Schaffen der Geisteskranken).

Po promoci nastoupil jako asistent Karla Wilmannse v psychiatrické léčebně v Heidelbergu. Jeho úkolem bylo rozšířit sbírku umění, vytvořeného mentálně nemocnými pacienty, kterou začal shromažďovat Emil Kraepelin. Když roku 1921 opouštěl kliniku, čítala sbírka více než 5 000 děl od 450 pacientů. Výsledkem Prinzhornovy práce byla kniha Bildnerei der Geisteskranken (Výtvarná tvorba duševně nemocných),[1] vydaná roku 1922 a obsahující bohaté ukázky děl pacientů. Publikace byla přijata rezervovaně ze strany psychiatrů, ale vzbudila velký zájem mezi umělci.

Autor zkoumá hranici mezi mentálním onemocněním a sebevyjádřením prostřednictvím umění a představuje jeden z prvních pokusů analyzovat práce mentálně postižených. Zásluhou Jeana Dubuffeta, který tato díla začal sbírat, protože korespondovala s jeho estetickým cítěním a preferencí autentických výtvarných projevů neovlivněných uznávanými standardy, vzniklo označení Art brut.

Po odchodu z Heidelbergu působil Prinzhorn krátce v Curychu, Drážďanech a Wiesbadenu a roku 1925 si založil soukromou psychoterapeutickou praxi ve Frankfurtu. Nebyl příliš úspěšný a nepodařilo se mu získat ani stálou pozici na Univerzitě. Roku 1929 přednášel na Sorbonně v Paříži, v USA a Kanadě.

Prinzhornovo muzeum, Heidelberg

Po třech manželstvích, která se rozpadla, odešel z veřejného života a později se odstěhoval ke své tetě do Mnichova. Během života napsal a vydal šest knih a živil se psaním esejů a pořádáním přednášek. V letech 1932–1933 pobýval v Itálii, kde se nakazil tyfem. Zemřel v Mnichově roku 1933.

Prinzhornova sbírka[editovat | editovat zdroj]

Prinzhornova sbírka byla shromážděna v psychiatrických léčebnách mezi lety 1880 - 1920 převážně v zemích s německým obyvatelstvem. Obsahuje kresby, malby, koláže, sochy a řadu textů. Po Prinzhornově smrti byla sbírka uschována v podkroví Univerzity a roku 1937 její část využili nacisté pro výstavu Entartete Kunst („Zvrhlé umění“).

Roku 2001 byla přednášková síň neurologické kliniky v Heidelbergu adaptována na výstavní prostory. Kromě toho je v budově knihovna, dobře vybavená restaurátorská dílna, depozitář, stálá expozice dřevěných soch Karla Genzela a prodejna.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výtvarná tvorba duševně nemocných (Hans Prinzhorn)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Werner Mirbach, Psychologie und Psychotherapie im Leben und Werk Hans Prinzhorns (1886-1933),Frankfurt:Europäischer Verlag der Wissenschaften 2003, ISBN 3-631-51381-X
  • Beyond Reason: Art and Psychosis - Works from the Prinzhorn Collection, Busine, Laurent, Brand-Claussen, Bettina, Douglas, Caroline, Jadi, Inge, University of California Press 1996, ISBN 9780520217409
  • Hans Prinzhorn, Artistry of the mentally ill: a contribution to the psychology and psychopathology of configuration, z 2. německého vydání přeložil Eric von Brockdorff, úvod James L. Foy, Springer-Verlag Wien, New York 1995, ISBN 3-211-82639-4
  • Thomas Röske, Der Arzt als Künstler. Ästhetik und Psychotherapie bei Hans Prinzhorn (1886-1933), Bielefeld: Aisthesis 1995. ISBN 3-927670-90-1
  • Hans Prinzhorn, Expressions de la Folie. Gallimard, Paris 1984
  • Hans Prinzhorn, Arnold Eiloart: Psychotherapy; its nature - its assumptions - its limitations: a search for essentials. J. Cape, 1932
  • Hans Prinzhorn: Bildnerei der Gefangenen. Studie zur bildnerischen Gestaltung Ungeübter, Axel Juncker Verlag, Berlin 1926 (UB Heidelberg, 81 B 412 ML); (Universität Heidelberg: II. Hans Prinzhorn, 1926)
  • Hans Prinzhorn: Bildnerei der Geisteskranken. Ein Beitrag zur Psychologie und Psychopathologie der Gestaltung, Julius Springer Verlag, Berlin 1922 (UB Heidelberg, 2001 C 3153 ML); (Universität Heidelberg: II. Hans Prinzhorn, 1922)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]