Přeskočit na obsah

Gramvousa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gramvousa
Γραμβούσα
Imeri Gramvousa
Imeri Gramvousa
Gramvousa
Gramvousa
StátŘeckoŘecko Řecko
• KrajKréta
• Regionální jednotkaChania
Topografie
Zeměpisné souřadnice
Osídlení
Počet obyvatel0
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gramvousa (řecky: Γραμβούσα) je název pro dva malé neobydlené ostrovy poblíž pobřeží poloostrova Gramvousa, který se nachází na severu ostrova Kréta v Řecku. Poloostrov Gramvousa tvoří západní část zálivu Kissamos a je jedním ze dvou párových poloostrovů v severozápadní části Kréty, přičemž druhým je poloostrov Rodopos.

Osmansko-benátské války

[editovat | editovat zdroj]
Zdi pevnosti v Imeri Gramvousa

Pevnost v Imeri Gramvousa byla postavena v letech 1579 až 1584 během benátské nadvlády nad Krétou na obranu ostrova před osmanskými Turky. Pevnost zůstala v benátských rukou během prodloužené krétské války a ve smlouvě z 16. září 1669, která vydala Krétu Osmanům, si Gramvousu spolu s pevnostmi Souda a Spinalonga ponechaly Benátky.[1] Tyto tři pevnosti bránily benátské obchodní cesty a byly také strategickými základnami v případě nové osmansko-benátské války o Krétu.[2]

Dne 6. prosince 1691, během Moreanské války, kapitán de la Giocca, původem z Neapole, zradil Benátčany tím, že předal Gramvousu osmanským Turkům za významnou finanční odměnu. Po tuto událost strávil zbytek svého života v Istanbulu a byl známý pod přezdívkou kapitán Grambousas.[2] Po předání pevnosti Turkům se krétská populace začala shromažďovat u pobřežních pevností, včetně Gramvousy, aby organizovala povstání proti novým vládcům.[3]

Řecká válka za nezávislost

[editovat | editovat zdroj]
Kapitán Emmanuel Tombazis (1784–1831)

Během řecké války za nezávislost se pevnost v Gramvouse stala důležitým bodem v boji povstalců za osvobození Kréty. V roce 1823, když Emmanouil Tombazis, řecký provizorní vládní komisař pro Krétu, přijel na ostrov, nedokázal posílit obranu pevnosti, ačkoli k tomu měl příležitost.[4] Tento nedostatek se ukázal jako klíčový moment, který přispěl k pozdějšímu dobytí pevnosti.

O dva roky později, v létě 1825, skupina odvážných Kréťanů, kteří bojovali na Peloponésu proti osmanské nadvládě, se rozhodla převzít iniciativu a podniknout odvážný útok na pevnost v Gramvousa. Skupina, vedená Dimitriosem Kallergisem a Emmanouilem Antoniadisem, přistála na pobřeží v přestrojení za osmanské vojáky a nečekaně pevnost přepadla. Díky tomuto statečnému útoku se Gramvousa stala základnou pro krétské povstalce, kteří zde začali boj za svobodu, označovaný jako „období Gramvousa“.[5]

V roce 1828 se nový guvernér Řecka, Ioannis Kapodistrias, rozhodl řešit problém pirátství v oblasti, poslal na Krétu expediční flotilu britských a francouzských lodí pod velením Alexandra Mavrocordatose. Tato výprava provedla úspěšnou operaci, při které byly zničeny všechny pirátské lodě v Gramvouse a pevnost se dostala pod kontrolu spojeneckých sil.[6] Dne 5. ledna 1828 byla pevnost posílena vyloděním Hatzimichalise Dalianise se 700 muži, čímž byla definitivně upevněna kontrola nad tímto strategickým bodem.[6]

Laguna Balos

[editovat | editovat zdroj]
Laguna Balos

Mezi ostrovem a pobřežím Kréty se rozkládá laguna nazývaná Balos. V jejím středu se nachází malý ostrůvek, který tvoří součást mysu nazývaného Cape Tigani, což v řečtině znamená „pánev“.[7] Tato oblast je oblíbenou destinací pro turisty.

Severně od laguny Balos, u mysu Korykon, leží ruiny malého starověkého římského města Agnion.[8] Mezi ruinami se nachází i pozůstatky chrámu zasvěceného bohu Apollónovi.[8]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gramvousa na anglické Wikipedii.

  1. Maltezou, Crete under Venetian rule, p. 159
  2. a b Detorakis, Turkish rule in Crete, p. 343
  3. Detorakis, Turkish rule in Crete, p. 355
  4. Detorakis, Turkish rule in Crete, p. 378
  5. Detorakis, Turkish rule in Crete, p. 381
  6. a b Detorakis, Turkish rule in Crete, p. 383
  7. MEDAL, Dominik. Pláž Balos Lagoon | Svět v detailech. Řecko v detailech [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. 
  8. a b Bálos beach. www.interkriti.org [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]