Gopnik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Gopnik je subkultura, jež má počátky už kolem roku 1920 a existuje v Rusku a státech bývalého SSSR.

Sami gopnici sebe gopniky nenazývají. Tento název se používá v negopnikových společenských skupinách. Tento název vznikl právě ve skupině, jejíž členové dodržují zákon a tento název je uráží. Gopnici sebe většinou nazývají slovem „Pacan“ (taky „Pacančik“ – zdrobnělina slova, nebo taky „Realnyj pacan“ – jako skutečný „pacan“, atd.), což v ruském slangu znamená kluk, chlapec. Slovo „Pacan“ vzniklo od hebrejského slova „poc“, které v překladu označuje mužský pohlavní orgán. Oproti ostatním subkulturám (hippies, gotik, punk), se gopnici nevyřadili ze skupiny ostatních lidí, a proto se nepovažují za subkulturu.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Existuje hodně teorií vzniku tohoto názvu, např.:

Popis[editovat | editovat zdroj]

Gopnici na autobusové zastávce

Gopnik má styl oblékání z konce 20. století, a to přísně stereotypně. Vlasy krátce ostříhané, nebo úplně oholené, často nosí ofinou. Na hlavě většinou nosí černou kšiltovku nebo bekovku (podobnou baretu s krátkým kšiltem). V létě nosí sportovní bundu značky Adidas (nikdy ne Puma) většinou ale padělky, jako „adidos“, „ addidasa“, atd. Občas nosí klasické černé kalhoty o velikost větší, než je jejich. V létě rádi nosí síťkovaná trička nebo tílka. V zimě nosí koženou černou krátkou bundu se zvednutým límcem. V zimě taky často nosí klasickou zimní bavlněnou čepici, a to tak, že ji mají na hlavě a čepice se opírá o uši. V místnosti se čepice zásadně nesundává. Gopnik často zastrkává košili, nebo svou bundu do kalhot, či taktéž sportovních tepláků. Na nohou nosí klasické boty „lakýrky“ se špičkou, výjimkou není ani sportovní obuv. Gopnik nosí s sebou starou ruční taštičku (tzv. Manbag), sáček se semínky od slunečnice, nůž „motýlek“, láhev piva a zapálenou cigaretu.

Gopnici nejsou vzdělaní, většinou bez práce, scházejí se na lavičkách u panelového domu, v chodbách panelového domu, v parcích nebo na zastávkách a diskutují o tom, jak někdo okradl slabšího. Z toho plyne, že většinu času tráví na ulici, kde se taky učí životu. Gopnik nemá moc vyvinutou svalovou hmotu, proto převážně útočí ve skupině. Se svou obětí vždy začíná rozhovor s nevinnou otázkou: „Nemáš cigaretu?“, nebo „Kolik je hodin?“, občas dokonce „Nepůjčil bys mi nějaký peníze?“. Pokud odpovíte se záporem, tak k vám přistoupí gopnik blíž a zeptá se: „Proč seš tak drzý?“, tím vyvolá konflikt. Pokud odpovíte kladně, tak vám sebere celou krabičku cigaret, hodinky, nebo mobilní telefon a to tak, že ho potřebuje, nebo protože kamarádi, co stojí za ním, taky chtějí kouřit.

Gopnik poslouchá ruské šansony, popovou hudbu nebo gangsta rap, či „východoevropský hardbass“. Tak jako v případě subkultury skinhead v 70. letech, tak i do subkultury gopnik se v 90. letech dostaly vlivy neonacismu a bílého nacionalismu a někteří členové subkultury začali působit jako „pouliční ochrana bílé rasy“.