Gisèle Wulfsohnová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gisèle Wulfsohnová
Narození18. března 1957
Rustenburg
Úmrtí27. prosince 2011 (ve věku 54 let)
Johannesburg
Povolánífotografka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Gisèle Wulfsohnová (nepřechýleně Gisèle Wulfsohn; 18. března 1957 – 27. prosince 2011) byla jihoafrická fotografka na volné noze, pracovala pro noviny a časopisy, specializovala se na portréty, vzdělávání, zdraví a genderové otázky. Byla známá dokumentováním různých kampaní na zvýšení povědomí o HIV/AIDS. Zemřela v roce 2011 na rakovinu plic.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Wulfsohnová se narodila 18. března v Rustenburgu na severozápadě Jihoafrické republiky. Navštěvovala Rustenburg Primary a Kingsmead College v Johannesburgu, ale imatrikulovala v Selly Park Convent.[1] Navštěvovala Johannesburg College of Art, kde v letech 1975 až 1977 studovala grafické výtvarné umění.[2]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Wulfsohnová začala svou profesionální kariéru v roce 1979 jako asistentka v temné komoře a požádala o místo fotografky, když se uvolnilo místo. The Star nejprve odpověděl s tím, že fotografky nenajímají. Wulfsohnová odpověděla: "Je na čase, abyste to udělali" a nakonec tu práci dostala. Pracovala na portrétech pro sekci 'Star Women' a 'The Women's Page'.[3] Po čtyřech letech práce v The Star přešla v roce 1983 do časopisu STYLE a v roce 1986 byla jmenována hlavní fotografkou Leadership Magazine.[4] V březnu 1987 začala pracovat na volné noze a připojila se k agentuře Afrapix jako řádná členka s Guyem Tillim, Santu Mofokengem a Cedricem Nunnem.[5]

Projekty o apartheidu[editovat | editovat zdroj]

Rozvoj jejího politického povědomí začal, když v roce 1979 cestovala do Evropy a byla vystavena zakázané literatuře, slavné knize Ernesta Colea House of Bondage. Wulfsohnová si začala intenzivněji uvědomovat sociální nerovnost, když se setkala s dalšími fotografy v rámci projektu nazvaného South Africa: The Cordoned Heart, který dokumentoval černošskou chudobu v Jižní Africe. Raději dokumentovala, jak apartheid utvářel životy jihoafrických občanů, než násilí a konflikty mezi demonstranty a policií. Jeden z jejích projektů, který začal v roce 1990, se jmenoval Malibongwe. Fotografovala také jihoafrické aktivistky, které tvrdě pracovaly na nastolení demokracie v Jižní Africe. Motivace k zahájení tohoto projektu byla založena na její zkušenosti z Afrafix.[3] Tyto fotografie z výstavy Malibongwe, Let Us Praise the Women, kterou připravilo Muzeum Apartheidu k připomenutí 50. výročí Pochodu žen v roce 1956 a byly vystaveny v Johannesburgu v roce 2006.[6]

V roce 1994 byla zaměstnána u Nezávislé volební komise s Paulem Weinbergem, Hennerem Frankenfeldem a Graemem Williamsem, aby dokumentovala první demokratické všeobecné volby v Jižní Africe. Tyto fotografie vyšly v knize s názvem An End to Waiting.[7]

Práce s HIV/AIDS[editovat | editovat zdroj]

Od konce roku 1987 Wulfsohnová dokumentovala různé iniciativy na zvýšení povědomí o HIV/AIDS. Tento projekt byl zahájen na žádost její sestřenice, aby dala tvář AIDS v Jižní Africe. Wulfsohnová zjistila, že ministerstvo zdravotnictví v Johannesburgu vytvořilo vzdělávací hru o HIV, která se hrála na klinikách s cílem zvýšit používání kondomů. Hry hrála skupina s názvem City Health Acting Troupe (CHAT). Dokumentovala herce při jejich vystoupení. Hry se obvykle hrály v čekárnách a dalších veřejných prostorách, jako je Joubert Park Clinic. Wulfsohnová začala tuto práci v roce 1987 a ukončila ji v roce 1990. V roce 1996 spolupracovala s Garym Friedmanem na projektu Puppets against Aids ve věznici Diepkloof[3][6]

V letech 1999–2000, když pracovala pro kampaň ministerstva zdravotnictví v oblasti Beyond Awareness, pořídila sérii fotografií 31 Jihoafričanů, kteří říkají veřejnosti, že mají HIV/AIDS. Tyto fotografie nazvané Living Openly byly publikovány v novinách a časopisech po celé Jižní Africe a byly vystaveny na Durban International Aids Conference v červenci 2000. Projekt Living Openly byl uveden v televizním dokumentu, který byl v srpnu 2000 odvysílán čtyřikrát. Tato výstava byla vystavena v mnoha centrech a konferencích, jako je konference Aids in Context na University of Witwatersrand v dubnu 2001 a konference Healing Through Creative Arts Conference v Museum Africa v Johannesburgu v listopadu a prosinci 2001.[8]

Závazek Wulfsohnové dokumentovat boj proti HIV a AIDS v Jižní Africe pokračoval více než 20 let a byl považován za klíčový.[6]

Další odborná práce[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 ji najali Oxfam UK a nakladatelství Frances Lincoln, aby pořídila fotografie pro dětskou knihu s názvem One Child, One Seed, která se odehrává na venkově KwaZulu-Natal.[8] Poté, co ilustrovala One Child, One Seed, byla stejným vydavatelem požádána, aby napsala a ilustrovala Bonganiho den – Den v životě jihoafrického dítěte.[9]

Gisele spolupracovala s mnoha národními a mezinárodními nevládními organizacemi, včetně Nelson Mandela Foundation, Mindset, NBI (National Business Initiative) a ActionAid UK. Vytvořila také portréty sedmi soudců jihoafrických ústavních soudů, které visí v prostoru veřejného umění ústavního soudu.[2]

Řada snímků autorky byla zahrnuta do publikace „Tenkrát a nyní“, ve které je vyzdvihována práce osmi jihoafrických fotografů, kteří pracovali během éry apartheidu a po ní.[10] Šest jejích snímků je součástí výstavy „Vzestup a pád apartheidu“.[11] Její fotografie byly také publikovány v různých publikacích po celém světě, jako jsou The Lancet, Mother Jones, The Economist, Marie Claire a Der Spiegel.[9]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Living Openly. Bat Centre, Durban, červenec 2000.
  • Malibongwe – Let us Praise the Women. Putovní výstava. Muzeum apartheidu říjen 2006 / Nadace Nelsona Mandely / Parlament Kapského Města / Slave Lodge Kapské Město / Rwanda 2013

Skupinové výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Living Openly, Bonanai Africa, Museum Afrika, 2002.
  • SA Women's Projects, Bonani Africa, Museum Afrika 2002.
  • The Fatherhood Project, Museum Afrika 2004.
  • Tehdy a nyní. Putovní výstava Jihoafrická republika, Evropa, USA, Austrálie 2007.
  • Rise & Fall of Apartheid, 2013–2014, USA, Evropa, Jihoafrická republika (Museum Afrika)
  • Ngezinyawo – Migrant Journeys, Wits Art Museum, 2014
  • Mezi stavy nouze, Nelson Mandela Foundation, 2015

Smrt a dědictví[editovat | editovat zdroj]

Wulfsohnové byla diagnostikována neoperovatelná rakovina plic v roce 2005 a žila do 27. prosince 2011. Zanechala po sobě manžela Marka Turpina a dvojčata Josepha a Samuela.

Středisko pro studium AIDS na Univerzitě v Pretorii vytvořilo ilustrovaný kalendář její práce těsně předtím, než zemřela.[12]

Poté, co zemřela, její rodina a přátelé založili stipendium na její jméno na Market Photo Workshop v Johannesburgu na podporu mladých fotografů, kteří se zavázali používat fotografii k dokumentaci důležitých společenských problémů.[2] První příjemce stipendia byla Sydelle Willow Smithová a její samostatná výstava „Soft Walls“ byla vystavena na Market Photo Workshop a v Kapském Městě.[13] Příjemcem stipendia 2014/15 byl Siphosihle Mkhwanazi[14] a jeho výstava Obvyklý podezřelý byla otevřena v červnu 2015.[15][16] Phumzile Khanyile byla jmenována jako třetí příjemkyně stipendia pro rok 2015/16.[17] Její výstava Plastic Crowns, zaměřená na otázky genderu a identity, byla zahájena na Market Photo Workshopu v únoru 2017 a byla vítězným návrhem na cenu za současnou africkou fotografii za rok 2018.[18][19] Čtvrtým příjemcem mentorství byl Thembinkosi Hlatshwayo a jeho výstava „Slaghuis II“ byla zahájena na Market Photo Workshop v únoru 2020.[20]

Velká retrospektivní výstava fotografického díla autorky byla otevřena v muzeu Wits Art v srpnu 2022.[21][22]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gisèle Wulfsohn na anglické Wikipedii.

  1. ↑ SASSEN, Robyn. Obituary: Gisèle Wulfsohn: indomitable spirit – Times LIVE [online]. 31 December 2011 [cit. 2020-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-13. 
  2. ↑ a b c Gisèle Wulfsohn Mentorship in Photography [online]. [cit. 2020-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c WIENAND, Annabelle. Portraits, publics and politics: Gisele Wulfsohn's photographs of HIV/AIDS, 1987–2007. Kronos. January 2012, s. 177–203. Dostupné online. ISSN 0259-0190. 
  4. ↑ Obituary: Gisèle Wulfsohn: indomitable spirit. Times Live. 31 December 2011. Dostupné online [cit. 23 May 2013]. 
  5. ↑ Afrapix timeline 1978 – 1991 | South African History Online [online]. 21 March 2011 [cit. 2020-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-25. 
  6. ↑ a b c LUDMAN, Barbara. Gisèle Wulfsohn: A self-portrait of courage [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ EWING, DEBORAH. Guide to local government elections : North-West Province : a training manual. Durban: Y Press, 1995. Dostupné online. ISBN 1-875094-02-4. OCLC 1046477442 S. Imprint. 
  8. ↑ a b Gisele Wulfsohn | South African History Online [online]. Sahistory.org.za, 8 September 2011 [cit. 2013-10-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Gisèle Wulfsohn: A self-portrait of courage | In The Paper | Friday | Mail & Guardian [online]. Mg.co.za [cit. 2013-10-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ Then and Now - Gisèle Wulfsohn [online]. [cit. 2013-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 July 2014. 
  11. ↑ Rise and Fall of Apartheid: Photography and the Bureaucracy of Everyday Life [online]. 23 February 2016 [cit. 2019-03-25]. Dostupné online. 
  12. ↑ My HIV/AIDS photo journey – Gisele Wulfsohn [online]. [cit. 2013-10-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 October 2013. 
  13. ↑ Soft Walls - A solo exhibition by Gisèle Wulfsohn Mentorship in Photography recipient Sydelle Willow Smith – News – Market Photo Workshop [online]. [cit. 2014-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 February 2014. 
  14. ↑ News – The Market Photo Workshop [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné online. 
  15. ↑ The Usual Suspect is creative storytelling | the Citizen [online]. [cit. 2015-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 September 2015. 
  16. ↑ ART AFRICA. 'The Usual Suspect:' In Conversation with Siphosihle Mkhwanazi [online]. YouTube, 6 August 2015 [cit. 2019-03-25]. Dostupné online. 
  17. ↑ 2015 Gisèle Wulfsohn Mentorship in Photography Recipient – News – Market Photo Workshop [online]. [cit. 2016-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 March 2016. 
  18. ↑ Plastic Crowns : A solo exhibition by 2015 Gisèle Wulfsohn Mentorship Recipient Phumzile Khanyile [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné online. 
  19. ↑ CAP Prize 2018 – Winners [online]. [cit. 2019-03-25]. Dostupné online. 
  20. ↑ Exhibition opening: Slaghuis II by 2019 Gisèle Wulfsohn Mentorship in Photography Recipient Thembinkosi Hlatshwayo – The Market Photo Workshop Slaghuis II [online]. 2020-02-20 [cit. 2020-07-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Exhibitions - Wits University [online]. Dostupné online. 
  22. ↑ https://www.dailymaverick.co.za/article/2022-11-14-gisele-wulfsohns-photographs-at-the-wits-art-museum-a-humane-eye-on-the-terror-years/

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gisèle_Wulfsohnová&oldid=23668693“