Přeskočit na obsah

Ghitta Carellová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ghitta Carellová
Rodné jménoKlein Gitta
Narození20. září 1899
Satumarská župa
Úmrtí12. února 1972 (ve věku 72 let)
Haifa
Povolánífotografka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Carellová: Marie Josefa Belgická, 1946

Ghitta Carellová (nepřechýleně Ghitta Carell; 20. září 1899 – 18. ledna 1972) bylo profesionální jméno Ghitty Kleinové, naturalizované italské fotografky narozené v Maďarsku, která byla aktivní v letech 1930 až 1950. Proslavila se svými portréty, byla oblíbenou fotografkou mezi aristokracií a navzdory svému židovskému původu pomáhala vytvářet snímky využívané ve fašistické propagandě. Po pádu Mussoliniho zůstala v Itálii, ačkoli její pole vlivu bylo značně zmenšeno. Na konci 60. let emigrovala do Izraele, kde v tichosti zemřela. Její archivy, uchovávané nadací 3M, procestovaly celou Evropu a v 21. století došlo k oživení zájmu o hodnocení jejích technických dovedností.

Raný život

[editovat | editovat zdroj]

Ghitta Kleinová se narodila 20. září 1899 v Szatmárském kraji v Maďarsku Lotti Sonnenbergové a Ignáci Kleinovi.[1][2] Její otec byl židovský majitel továrny na boty a matka byla v domácnosti. Pravděpodobně studovala u fotografa Aladára Székelyho(hu) a poté odcestovala do Vídně a Lipska, aby se dále vzdělávala.[3][2] Neformálně studovala takové mistry fotografie jako jsou například Josef Székely, Ergy Landau, Olga Máté, Nickolas Muray, József Pécsi(hu) nebo Ilka Révai.[1] Její raný životopisný záznam je na informace řídký a spíše obsahoval detaily o původu z bohaté průmyslové rodiny, prestižním vzděláním a jejím „objevem“ poté, co přijela na dovolenou do Itálie a pořídila legendární fotografii dítěte, která se objevila po celé Itálii na fašistickém propagandistickém plakátu.[1]

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1924 se Kleinová přestěhovala do Itálie a rychle se zapojila do skupiny maďarských umělců a intelektuálů žijících ve Florencii.[2] Stala se známou portrétováním, kdy typicky používala ortochromatické desky ke ztlumení načervenalých odstínů pleti a dále zjemňovala obraz pomocí difúzních technik.[1] Jako zkušená retušérka ve velké míře své fotografie vylepšovala, jako například doostření detailů, zvýšení kontrastu světla a použití techniky airbrush.[4] Poté, co se naučila italsky, si kolem roku 1927 otevřela ateliér na adrese Viale Milton č. 13 ve Florencii a od této doby začala pořizovat portréty aristokratů. Její dílo z roku 1927 obsahuje podobizny hraběnky Anny Boutourline a Teresy Martini Marescotti a z roku 1928 pochází portrét baronky Bonacorsy Alliotti.[1] Začala publikovat snímky v módních časopisech pod jménem Ghitta Carellová soutěžící s britskou fotografkou Evou Barrettovou o prostor v publikacích jako L'Illustrazione Italiana(it).[1] Další často vyprávěný příběh byl o tom, že poté, co vyfotografovala Sophii Pruskou, řeckou královnu zabalenou v hermelínovém kabátku s černým závojem, který ji obepínal, byla Carellová pozvána, aby cestovala do Říma se Sophií[1], která ji představila královskému dvoru.[2]

V Římě se Carellová stala fotografkou italské královské rodiny[2] poté, co její fotografie Mafaldy Marie Savojské, pořízená v roce 1928, byla zveřejněna v březnu 1929 ve vydání Le Carnet Mondain.[1] Kolem roku 1930 fotografovala dva z architektů fašistické propagandy, Margheritu Sarfatti a Marcella Piacentiniho. Sarfatti a Piacentini byly klíčové postavy při vytváření politické identity Benita Mussoliniho a jeho kulturní politiky.[5] Pořídila fotografie, které byly shromážděny v albu rodinných příslušníků Sarfattiho a Piacentiniho.[5] Pak v roce 1931 Carellová pořídila fotografie královny Marie Josefy Belgické a Mussoliniho, které byly uvedeny vedle fotografií pořízených Barrettovou v Le Carnet Mondain.[1]

Ačkoli pokračovala v udržování studia ve Florencii, v roce 1930 se Carellová pevně usadila v Římě a v roce 1932 tam otevřela nové studio[6] na adrese Piazza del Popolo č.p. 3.[7] V roce 1933 zhotovila svatební fotografie Sarfattiho dcery Fiammetty pro Livia Gaetaniho a o dva roky později pořídila fotografie jejich prvního dítěte Roberta.[8] Několik let poté, dokud Barrettová v roce 1937 neodešla do důchodu, byly obě ženy známé jako soupeřky pro stejné klienty.[1] Ten rok Carellová nafotila sérii portrétů Mussoliniho[9], které byly zcela odlišné od předchozích snímků jeho v militaristickém postoji s rozhodným profilem. Na fotografiích Carellováové byl zobrazen v téměř hollywoodském lesku jako vytříbený intelektuál, přičemž jediným odkazem na politiku byl odznak Národní fašistické strany na klopě.[1] V této době se Carellová plně etablovala jako jedna z nejvyhledávanějších fotografek v Římě.[10]

Na začátku druhé světové války, v roce 1938, se Carellová dostala pod drobnohled policie,[11] ale její vysoce postavené vztahy jí umožnily zůstat v zemi navzdory židovskému původu. Po skončení války pokračovala ve fotografování významných osobností společnosti a v roce 1959 se vzdala maďarského občanství a stala se naturalizovanou Italkou. Její poslední oficiální portrét byl papeže Jana XXIII. v roce 1960. V roce 1969, darovala asi 50 000 negativů svých archivů informačnímu centru Ferrania, které byly později sloučeny do nadace 3M Foundation Italia v Miláně a přesunuty do Izraele.[2]

Smrt a dědictví

[editovat | editovat zdroj]

Carellová zemřela 18. ledna 1972 v Haifě[12] a jako ideologická fotografka byla z velké části zapomenuta nebo odmítnuta[13] až do 21. století, kdy byla obnovena kritická analýza jejích technik. V roce 2011 vyšla biografie Ghitta Carell v maďarštině[14] a v roce 2013 Roberto Dulio vydal biografii Un ritratto mondano. Fotografie Ghitty Carellové ve které znovu zkoumal její život.[15] Po vydání každé knihy byla představena výstava jejích prací.[15][11] Výstava v roce 2011, která byla také vystavena v Ženevě, začala prezentací v Maďarském národním muzeu, kdy byla díla Carellové poprvé vystavena v její rodné zemi.[11] Výstava v Římě v roce 2013 zhodnotila vlivy Walta Disneyho a Hollywoodu na dílo Carellové.[15]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Angiolo Mazzoni
    Angiolo Mazzoni
  • Antonio Muñoz Carell
    Antonio Muñoz Carell
  • Eugenio Montuori (1936)
    Eugenio Montuori (1936)
  • Isabelle Sursock assieme al Nipote il Principe Prospero Colonna
    Isabelle Sursock assieme al Nipote il Principe Prospero Colonna
  • Piero Colonna
    Piero Colonna
  • King Umberto II and Queen Marie-José of Italy
    King Umberto II and Queen Marie-José of Italy
  • Ottorino Respighi (1936)
    Ottorino Respighi (1936)
  • Countess Nicoletta Arrivabene Valenti Gonzaga
    Countess Nicoletta Arrivabene Valenti Gonzaga
  • Isabelle Helen Sursock
    Isabelle Helen Sursock
  • Princess Maria Milagros del Drago and Children
    Princess Maria Milagros del Drago and Children
  • Princesa Iolanda Margatita di Savoia
    Princesa Iolanda Margatita di Savoia
  • Umberto Notari (1878-1959)
    Umberto Notari (1878-1959)
  • Marie José of Belgium - Queen of Italy
    Marie José of Belgium - Queen of Italy

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ghitta Carell na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k Dulio 2013.
  2. ↑ a b c d e f Miraglia 1988.
  3. ↑ Dulio 2013, s. 10.
  4. ↑ Dulio 2013, s. 14.
  5. ↑ a b Dulio 2013, s. 24.
  6. ↑ Dulio 2013, s. 28.
  7. ↑ Dulio 2013, s. 35.
  8. ↑ Dulio 2013, s. 26.
  9. ↑ Dulio 2013, s. 23.
  10. ↑ Antola 2015, s. 196.
  11. ↑ a b c Mazsihisz 2011.
  12. ↑ La Stampa 1972, s. 6.
  13. ↑ La Grange 2005, s. 38.
  14. ↑ del Giardino 2011.
  15. ↑ a b c Molinari 2013.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ANTOLA, Alessandra. The Cult of the Duce: Mussolini and the Italians. Redakce Gundle Stephen. Manchester, England: Manchester University Press, 2015. ISBN 978-1-5261-0141-9. Kapitola Photographing Mussolini, s. 189–205. 
  • DEL GIARDINO, Zsazsi Chaillet Giusti. Ghitta Carell. Somorja, Slovakia: Méry Ratio, 2011. ISBN 978-8-089-28647-8. (maďarsky) 
  • DULIO, Roberto. Un ritratto mondano: fotografie di Ghitta Carell. Milan, Italy: Johan & Levi Editore, 2013. Dostupné online. ISBN 978-88-6010-086-3. (italsky) 
  • MIRAGLIA, Marina. Carell Klein, Ghitta [online]. Rome, Italy: Dizionario Biografico degli Italiani, Volume 34, 1988 [cit. 2018-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 August 2011. (italsky) 
  • LA GRANGE, Ashley. Basic Critical Theory for Photographers. Oxford, England: Focal Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-240-51652-3. 
  • MOLINARI, Luca. L'architettura e il potere nei ritratti di Ghitta Carell. Il Post. Milan, Italy: 10 November 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 April 2016. (italsky) 
  • 'A lélek fénye' – Ghitta Carell portréi [online]. Budapest, Hungary: Magyarországi Zsidó Hitközségek Szövetsége, 29 May 2011 [cit. 2018-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 December 2018. (maďarsky) 
  • E' morta a 73 anni Ghitta Carell: Ritrasse in fotografia tutti I grandi d'Europa. La Stampa. Turin, Italy: 19 January 1972, s. 6. Dostupné online [cit. 6 December 2018]. (italsky) 
  • ANTOLA, Alessandra. Ghitta Carell and Italian studio photography in the 1930s. Modern Italy. August 2011, s. 249–273. DOI 10.1080/13532944.2011.586499. S2CID 144819035. 
  • Ghitta Carell: La Fotografia della Maschera. Redakce Lombardi Martina. Milan, Italy: La Tartaruga edizioni, 1985. ISBN 978-8-885-67855-2. (italsky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ghitta_Carellová&oldid=24269015“