Gesto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Gestikulace)
Jump to navigation Jump to search
Panamské děvče

Gesto, posunek, gestikulace (z lat. gerere, jednat, konat) znamená pohyb nebo uspořádání částí těla mluvčího, který něco vyjadřuje nebo dává najevo. Gesta spolu s mimikou – která je gestikulací obličejem – jsou hlavními prostředky neverbální komunikace u živočichů i člověka. U člověka gesta často doprovázejí řeč a tvoří gestikulaci, profesně zejména u herců, řečníků a politiků. Pevně stanovená gesta jsou také součástí náboženských obřadů a liturgie. Většina je rozšířená mezinárodně, některá gesta ale mají pro různé národy odlišný význam, výjimečně i protichůdný.

Gesto v mezilidském styku[editovat | editovat zdroj]

Gesta jsou starší formou komunikace než řeč a přes obrovský pokrok v možnostech verbální komunikace stále mají vysokou důležitost. Náleží do kineziky, nauky o pohybové činnosti člověka v mezilidském styku.

Gesto většinou obrazně naznačuje to, co by šlo vyjádřit slovy, ale přece jen je srozumitelnější, když se ukáže. Mimo to, že gesta dokreslují sdělenou informaci, mohou někdy vyjadřovat i pravý opak. Tuto ambivalenci je pak nesnadné správně interpretovat. Příklad: Po drobné opravě automobilu jsme se na dotaz o ceně dozvěděli, že to „nic “nestojí, ale ruka obrácená dlaní nahoru zároveň říkala „dej“.[1]

Pro správné pochopení toho, co nám gesta sdělují, je třeba vzít v úvahu kulturní kontext. Italové například živě gestikulují, i když naslouchají, a tyto pohyby neznamenají snahu o vstup do hovoru, je to z jejich strany forma ujištění o stejném náhledu na věc atp. Arabové často gestikulují celým tělem, zatímco Angličané při hovoru vykazují jen drobnou gestikulaci rukama.[2]

Etologie[editovat | editovat zdroj]

Zejména společensky žijící živočichové dávají gesty najevo své vnitřní rozpoložení (strach, radost, útočnost a podobně). Gesta jsou druhově specifická a jsou předmětem studia etologie. Také u člověka známe řadu mimovolných gest, jako je například zdvižené obočí, svraštěné čelo, pohyby rukou v reakci na nějakou událost. Rozpřažené ruce vyjadřují přátelské přijetí, založené ruce ostych a odstup. Některá lidská gesta se patrně vyvinula z gest primátů – například úsměv, polibek nebo gesta imponování („ramena“). Zvláštním druhem gesta je pozdrav – u člověka, úklona, pokynutí rukou, zdvořilý úsměv a podobně. Totalitní režimy 20. století zaváděly specifické pozdravy rukou – napřažená pravice, zdvižená pěst.

Různost významů shodných gest[editovat | editovat zdroj]

Při vyjadřování gest je potřeba dát si pozor na to, v jaké kultuře se člověk nachází, protože ne ve všech kulturách má dané gesto stejný význam. Je potřeba si uvědomit některé rozdíly.

Příklady:

  • Rusové berou úsměv na veřejnosti za neupřímný a proto se neusmívají ani na ulici, ani například v obchodech. Jiné kultury to zase mohou považovat za zvláštní.
  • Většina národů má kývnutí hlavou vpřed za souhlas, a zavrtění (otáčení) hlavy za nesouhlas, kdežto Bulhaři naopak.

Rozdělení a typy gest[editovat | editovat zdroj]

Gesta můžeme vyjádřit celým tělem nebo různými částmi. Například hlavou (kývnutí, potřásání, „kroucení“ hlavou), očima (mrknutí, koulení očima, „vyvalené oči“, „oči v sloup“, rukama (zkřížené a založené ruce, „otevřená náruč“), prsty atd.

Podle DeVita se gesta dělí do čtyř skupin:[3]

  1. Ilustrátory - doprovázejí a ilustrují slovní sdělení; používají se k naznačení tvaru, charakteru nebo velikosti předmětu, o kterém je řeč.
  2. Afektivní projevy - vyjadřují emoce; jsou to například mimické projevy (úsměv, zamračení), gestikulace rukou, pohyby celého těla
  3. Regulátory - signály, které regulují řeč nebo jednání; například přikývnutí jako signál, že druhý může pokračovat v řeči
  4. Adaptéry - slouží k uspokojení nějaké potřeby; například poškrábání, odhrnutí vlasů, cvakání propiskou

Doprovodná gesta[editovat | editovat zdroj]

Barack Obama - nabídka
Nixon - přijetí a Brežněv - naléhavé upozornění
Lula - nabídka, dar

Příklady gest[editovat | editovat zdroj]

  • pozdravy
    • mávání rukou, případně s předmětem do strany obecný pozdrav,
    • mávání rukou směrem k adresátovi - vřelé rozloučení
    • zdvižení ruky s roztaženou dlaní - lehký pozdrav
    • salutování: napřímenou rukou ke spánku - pracovní pocta
    • úklona, poklona, pukrle - úcta a poděkování
  • vzdávání
    • zdvižení obou rukou s otevřenými dlaněmi - vzdávám se
    • pokývnutí hlavou - souhlas
  • pochvaly
    • sevřená pěst se zdviženým palcem - O.K., v pořádku, výborně
    • rozevřená ruka s ukazovákem a palcem do kroužku - výborně, skvěle
    • stranový vodorovný pohyb rukou s dolů rozevřenou dlaní - hotovo, konec
  • otázky, nejasno
    • pokrčení (pozdvižení) ramen - nevím
    • pokrčení ramen se zdvihem obočí - zdůrazněné, překvapené nevím
    • pokrčení ramen s kývnutím hlavou - snad ano, ale nevím
    • pokrčení ramen s pozdvižením rukou s roztaženými prsty - otázka
    • kývání hlavou do stran - nejasno,
  • odmítnutí
    • kroucení (otáčení do stran) hlavou - nesouhlas, odmítnutí
    • kývání zdvižené ruky s otevřenou dlaní - odmítnutí
  • výhrůžka
    • zdvižení zaťaté pěsti, případně s pohybem nebo přiložením na místo úderu (na ukazujícím nebo i na adresátovi)
    • kopnutí směrem k pozorovateli (adresátovi)
  • pokyny, výzvy
    • zdvižená ruka (ruce) s otevřenou dlaní (proti pozorovateli)
    • vodorovné točení zdvižené schoulené ruky - zdvih
    • svislé točení zdvižené schoulené ruky - start motorů. připravit
    • mávání paží s otevřenou rukou ve směru dlaně - urychlit pohyb v tomto směru dlaně
    • mávání otevřenou rukou ve směru dlaně dolů - zpomalit, brzdit
  • řečnictví, mluva
    • směřování obličeje - konkrétní adresování
    • opakované přesunování směru pohledu - adresuje všem
    • zdvižení rukou - upoutávání pozornosti
    • zdvižený ukazovák - upozornění, varování
  • sezení
    • na kraji sedadla - nakrátko, nesměle
    • s předklonem - naléhavě
    • plně opřeně - suverénně, pán situace
    • noha přes nohu - klid

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaro Křivohlavý, Jak si navzájem lépe porozumíme, kapitola Gesta, str. 72
  2. KŘIVOHLAVÝ J., Jak si navzájem lépe porozumíme, kapitola Gesta, str. 74
  3. DeVito, Základy mezilidské komunikace.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRANCK, D. Etologie. Praha: Karolinum 1996
  • FULKA, J.: Když ruce mluví. Gesto a znakový jazyk v dějinách západního myšlení. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Praha 2017, ISBN 978-80-7308-747-0
  • KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme. Svoboda, 1988. 240 str., číslo 25-095-88
  • MORRIS, D. Lidský živočich: osobní pohled na lidský druh. Praha: Knižní klub, 1997 - 223 s. ISBN 80-7176-529-5
  • SOKOL, J. Filosofická antropologie: člověk jako osoba. Praha: Portál, 2002 - 222 s. ISBN 80-7178-627-6
  • DeVITO, J. A.Základy mezilidské komunikace.Praha: Grada Publishing 1999 ISBN 0-205-49146-4

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]