Georg von Hauberrisser

Georg von Hauberrisser
Georg von Hauberrisser
Narození	19. března 1841 nebo 9. března 1841; Štýrský Hradec
Úmrtí	17. května 1922 (ve věku 81 let); Mnichov
Místo pohřbení	Starý jižní hřbitov v Mnichově (48°7′36″ s. š., 11°33′55″ v. d.)
Povolání	architekt
Ocenění	Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1893); Řád železné koruny; čestný občan Mnichova; Honorary doctor of the Technical University of Graz
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georg Hauberrisser, od 1901 Georg von Hauberrisser (19. března 1841, Štýrský Hradec – 17. května 1922, Mnichov) byl německo-rakouský architekt.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl George Hauberrisser. Studoval architekturu v Mnichově u George Friedricha Zieblanda (1800–1873) a u Ludwiga Lange (1863–1936), kde studoval také u Johanna Heinricha Stracka (1805–1880) a Karl Boettichera a nakonec ve Vídni společně s Fridrichem von Schmidtem, který ho ovlivnil ve smyslu novogotiky. George Hauberrisser měl osm dětí, z nichž jeden syn Henry Hauberrisser (1872–1945) byl také architekt.

Hauberrisser v roce 1866 zaměstnán jako architekt v Mnichově.
Pracoval na díle "Nová radnice" v Mnichově 1867.
Dalším dílem je nová radnice v Kaufbeuren (1879–1881).
Gotický kostel Svatého srdce ve Štýrském Hradci (1881–1891).
Nová radnice Wiesbaden (1885–1887).
Novogotický kostel svatého Pavla v Mnichově (1892–1906).
Radnice Saarbrücken (1897–1900).
Navrhl také historizující formy pro řád německých rytířů v Bouzově na Moravě a také úpravy na zámku v Bruntále a na státním zámku v Opočně, kde se podílel na romantických podobách místností v první patře (apartmá knížete) na počátku 20. století za majitele Josefa Colloredo-Mannsfelda.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georg von Hauberrisser na německé Wikipedii.