Gabinius
| Gabinius | |
|---|---|
| Rodné jméno | Vitrodorus |
| Narození | 4. století |
| Úmrtí | 374 Brigetio |
| Příčina úmrtí | vražda |
| Povolání | panovník |
| Znám jako | král Kvádů |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Gabinius (4. století? – 374 Brigetio) byl kvádský král ve druhé polovině 4. století, který byl na příkaz správce provincie Pannonia Valeria Marcelliana zavražděn. V některých zdrojích je uváděn jako Vitrodorus[1] syn kvádského krále Viduaria,[2] který vládl až do poloviny 4. století, či byl jeho bratrancem a po porážce Viduaria Konstantinem II. byl zvolen králem.
Pravděpodobně se rozhodl využít války císaře Valentiniana I. proti Alamanům, když v letech 371–372 spolu se Sarmaty a snad i Jazygy vtrhl do Panonie,[3] kde způsobil velké škody. V reakci na to císař Valentinianus I. nařídil posílení provincie Valeria stavbou dalších pevností na severní hranici říše. Římské jednotky započaly opevňovací práce i na protějším – kvádském – břehu Dunaje, na což Kvádové reagovali s pobouřením.[4][5] Celou situaci ještě zhoršil pretoriánský prefekt Maximinus, když díky svému vlivu a intrikami nechal jmenovat svého syna Marcelliana správcem provincie Valeria (dux Valeriae Ripensis). Tím nahradil Equitia, který byl ochoten od stavby pevností upustit, a který již za to převzal od Kvádů úplatek.[5] Gabinius apeloval na Marcelliana, aby zrušil výstavbu pevnosti a uzavřel s Kvády mírovou smlouvu, ale Marcellianus kvádské nabídky ignoroval. Nakonec Marcellianovou odpovědí bylo pozvání Gabinia v roce 374 na jednání do římského tábora Brigetia. Po skončení jednání na hostině byl Gabinius na příkaz Marcelliana úkladně zavražděn.[6] Tento akt pobouřil Kvády natolik, že nečekaně překročili Dunaj do Panonie, kde zabili mnoho Římanů, kteří byli v té době zaměstnáni sklizní. Ti, co nebyli zabiti, byli odvlečeni do zajetí. Celá msta byla téměř korunována zajetím Constantie, dcery Constantia II., cestující tehdy na západ na svatbu s mladým Gratianem. Constantii se před Kvády nakonec podařilo uniknout do Sirmia.[5] Kvádové se v roce 375 spojili s bývalými spojenci Sarmaty a dalšími barbary pustošili a drancovali území na jih od Dunaje. Magister militum v Illyricu Equitius vyslal proti nepřátelům dvě legie, které ale nedokázaly zkoordinovat svůj útok a v boji se Sarmaty byly poraženy.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Commentarii de regni Bohemiae incorporatarumque provinciarum juribus ac privilegiis nec non de hereditaria sucessione regiae Bohemorum familiae ... cum animadversionibus Stranskii, Balbini [online]. Dominicus a Sande, 1719, rev. 2014-07-16 [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MARCELLINUS, Ammianus. Rerum Gestarum (XML Header). perseus.chicago.edu [online]. Perseus [cit. 2020-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-10. (anglicky)
- ↑ HUGHES, Ian. Imperial Brothers: Valentinian, Valens and the Disaster at Adrianople. [s.l.]: Pen and Sword, 2013. 208 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4738-2863-6. Kapitola 12, s. 374. (anglicky)
- ↑ MARCELLINUS, Ammianus. Dějiny římské říše za soumraku antiky. [s.l.]: Arista, 2002. 849 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86410-26-5.
- ↑ a b c COOMBS-HOAR, Adrian. Eagles in the Dust: The Roman Defeat at Adrianopolis AD 378. [s.l.]: Pen and Sword 192 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4738-5234-1. (anglicky)
- ↑ GREENWOOD, Thomas. The history of the Germans First book ... the Barbaric period [online]. Bavorská státní knihovna, 1836, rev. 2009-09-30 [cit. 2020-02-11]. Dostupné online. (anglicky)