Fyzikální terapie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Fyzikální terapie je součást fyzioterapie, využívající různé formy fyzikálních energií k léčbě a prevenci poruch (jak strukturálních tak funkčních) převážně pohybového systému.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První doklady o využívání fyzikální terapie můžeme nalézt ve starověké Čině, tehdy ještě jednoduché studené zábaly nebo masáže. Ve středověké Evropě došlo k útlumu, tehdejší lázně sloužily spíše k zábavě než léčbě. O rozvoj fyzikální terapie v moderní době se mimo jiné zasloužil Vinzenz Priessnitz, jehož úspěchy v Jesenických lázních získaly uznání z řad lékařů. Většina způsobů fyzikální terapie je vyvinuta z čistě empirického pozorování.

Dělení dle formy energie[editovat | editovat zdroj]

Mechanoterapie[editovat | editovat zdroj]

Využití mechanické energie (přetlak, podtlak, trakce, mechanické vlnění) k ovlivnění tkání (svaly, lymfa, krev). Do této kategorie se řadí terapie přístroji (trakce a pasivní pohyby), Vakuum-kompresní terapie (vystavení končetin střídavě přetlaku a podtlaku), Ultrazvuková terapie, která působí rozechvěním tkáně a zahříváním, a terapie rázovou vlnou. Pod tuto kategorii se nezařazuje masáž.

Elektromagnetická terapie[editovat | editovat zdroj]

Využití elektrických proudů a magnetického pole k ovlivnění nervů a svalů. Rozděluje se dle frekvence a zda je k aplikaci třeba kontaktu s kůží. Pod kontaktní terapii spadají aplikace Galvanického (stejnosměrného) proudu, nízkofrekvenční proudy (do 1000 Hz) a středofrekvenční proudy (1-100 kHz). Pod bezkontaktní terapii spadají aplikace vysokofrekvenčních proudů (nad 100 kHz), distanční elektroterapie a magnetoterapie (magnetické pole indukuje elektrický proud ve tkáních lidského těla).

Termoterapie[editovat | editovat zdroj]

Aplikace tepla k vyvolání reakce autonomního nervového systému. Využití v balneoterapii i v domácí terapii. Dělí se na pozitivní (teplota aplikace je vyšší než teplota lidského těla), izotermní (teplota aplikace se totožná s teplotou lidského těla) a negativní (teplota aplikace je nižší než teplota lidského těla). Dále se dělí na celkovou (například kryokomora, sauna), nebo částečnou (parafínový zábal, studené obklady, ofukování chladným vzduchem).

Fototerapie[editovat | editovat zdroj]

Využití biostimulačních a fotochemických účinků fotonů. Nejčastěji se děli na nepolarizované a polarizované záření. Pod nepolarizované záření spadá aplikace viditelného světla, ultrafialové a infračervené záření. Pod polarizované záření spadá aplikace laseru a biolampy. Záření IR spektra by se dalo také zařadit do pozitivní termoterapie. UV záření se využívá spíše v dermatologii a kosmetice.

Kombinovaná terapie[editovat | editovat zdroj]

Ve fyzioterapii nejčastěji označuje kombinaci ultrazvukové terapie a elektroterapie, která se využívá pro své skvělé triggerlytické účinky. Jinak se kombinovat mohou další typy terapii, například tzv. "hydrogalvan" (aplikace galvanického proudu ve vodním prostředí).

Dělení dle požadovaného účinku[editovat | editovat zdroj]

Analgetický účinek[editovat | editovat zdroj]

Odstranění nebo oslabení bolestivých vjemů. Dělí se na primární účinek (ovlivnění senzitivních nervových vláken) a sekundární (ovlivnění metabolismu v tkáni s následným ultumením bolesti). Pro primární analgetický účinek se využívá nízkofrekvenční a středofrekvenční elektroterapie, pro sekundární lze využít termoterapii, distanční elektroterapii, magnetoterapii a diatermii. Před aplikací jakékoli analgetické metody je důležité zjistit příčinu bolesti.

Myorelaxační účinek[editovat | editovat zdroj]

Uvolnění svalových vláken. Pro tento účinek se využívá ultrazvuková terapie, elektroterapie, nebo kombinovaná terapie.

Myostimulační účinek[editovat | editovat zdroj]

Dráždění denervováných svalů pomocí elektroterapie, před určením parametrů impulsů je třeba změřit Hoorveg-Weissovu I/t křivku.

Antiedematózní účinek[editovat | editovat zdroj]

Odstranění otoku. Zde se využívá vakuum-kompresní terapie (s převahou přetlaku), ultrazvuková terapie, elektroterapie (např.: diadynamické proudy), negativní termoterapie.

Trofotropní účinek[editovat | editovat zdroj]

Podpora lokálního metabolismu buněk, cévního systému. Zde se nejlepšího a nejdéle trvajícího účinku dosáhne galvanoterapií (délka aplikace jedné procedury je 30-40 minut). Lze využít také fototerapie (biolampa, laser).

Obecné kontraindikace fyzikální terapie[editovat | editovat zdroj]

Fyzikální terapii nelze vždy aplikovat, obecně zakázána je mimo jiné při horečnatých stavech, nádorovém onemocnění. Pro aplikaci elektroterapie nesmí mít pacient kardiostimulátor nebo kovové implantáty. Čerstvá poranění kůže také vyloučí aplikaci většinu fyzikálních terapií (s výjimkou fototerapie).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOLÁŘ, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2009, xxxi, 713 s. ISBN 9788072626571.
  • PODĚBRADSKÝ, Jiří a Radana PODĚBRADSKÁ. Fyzikální terapie: manuál a algoritmy. Praha: Grada, 2009, 200 s. ISBN 9788024728995.
  • CAPKO, Ján. Základy fyziatrické léčby. 1. vyd. Praha: Grada, 1998, 394 s., obr. ISBN 8071693413.