Fyzikální terapie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Fyzikální terapie je součást fyzioterapie, využívající různé formy fyzikálních energií k léčbě a prevenci poruch (jak strukturálních tak funkčních) převážně pohybového systému.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První doklady o využívání fyzikální terapie můžeme nalézt ve starověké Čině, tehdy ještě jednoduché studené zábaly nebo masáže. Ve středověké Evropě došlo k útlumu, tehdejší lázně sloužily spíše k zábavě než léčbě. O rozvoj fyzikální terapie v moderní době se mimo jiné zasloužil Vinzenz Priessnitz, jehož úspěchy v Jesenických lázních získaly uznání z řad lékařů. Většina způsobů fyzikální terapie je vyvinuta z čistě empirického pozorování.

Dělení dle formy energie[editovat | editovat zdroj]

Mechanoterapie[editovat | editovat zdroj]

Využití mechanické energie (přetlak, podtlak, trakce, mechanické vlnění) k ovlivnění tkání (svaly, lymfa, krev). Do této kategorie se řadí terapie přístroji (trakce a pasivní pohyby), Vakuum-kompresní terapie (vystavení končetin střídavě přetlaku a podtlaku), Ultrazvuková terapie, která působí rozechvěním tkáně a zahříváním, a terapie rázovou vlnou. Pod tuto kategorii se nezařazuje masáž.

Elektromagnetická terapie[editovat | editovat zdroj]

Využití elektrických proudů a magnetického pole k ovlivnění nervů a svalů. Rozděluje se dle frekvence a zda je k aplikaci třeba kontaktu s kůží. Pod kontaktní terapii spadají aplikace Galvanického (stejnosměrného) proudu, nízkofrekvenční proudy (do 1000 Hz) a středofrekvenční proudy (1-100 kHz). Pod bezkontaktní terapii spadají aplikace vysokofrekvenčních proudů (nad 100 kHz), distanční elektroterapie a magnetoterapie (magnetické pole indukuje elektrický proud ve tkáních lidského těla).

Termoterapie[editovat | editovat zdroj]

Aplikace tepla k vyvolání reakce autonomního nervového systému. Využití v balneoterapii i v domácí terapii. Dělí se na pozitivní (teplota aplikace je vyšší než teplota lidského těla), izotermní (teplota aplikace se totožná s teplotou lidského těla) a negativní (teplota aplikace je nižší než teplota lidského těla). Dále se dělí na celkovou (například kryokomora, sauna), nebo částečnou (parafínový zábal, studené obklady, ofukování chladným vzduchem).

Fototerapie[editovat | editovat zdroj]

Využití biostimulačních a fotochemických účinků fotonů. Nejčastěji se děli na nepolarizované a polarizované záření. Pod nepolarizované záření spadá aplikace viditelného světla, ultrafialové a infračervené záření. Pod polarizované záření spadá aplikace laseru a biolampy. Záření IR spektra by se dalo také zařadit do pozitivní termoterapie. UV záření se využívá spíše v dermatologii a kosmetice.

Kombinovaná terapie[editovat | editovat zdroj]

Ve fyzioterapii nejčastěji označuje kombinaci ultrazvukové terapie a elektroterapie, která se využívá pro své skvělé triggerlytické účinky. Jinak se kombinovat mohou další typy terapii, například tzv. "hydrogalvan" (aplikace galvanického proudu ve vodním prostředí).

Dělení dle požadovaného účinku[editovat | editovat zdroj]

Analgetický účinek[editovat | editovat zdroj]

Odstranění nebo oslabení bolestivých vjemů. Dělí se na primární účinek (ovlivnění senzitivních nervových vláken) a sekundární (ovlivnění metabolismu v tkáni s následným ultumením bolesti). Pro primární analgetický účinek se využívá nízkofrekvenční a středofrekvenční elektroterapie, pro sekundární lze využít termoterapii, distanční elektroterapii, magnetoterapii a diatermii. Před aplikací jakékoli analgetické metody je důležité zjistit příčinu bolesti.

Myorelaxační účinek[editovat | editovat zdroj]

Uvolnění svalových vláken. Pro tento účinek se využívá ultrazvuková terapie, elektroterapie, nebo kombinovaná terapie.

Myostimulační účinek[editovat | editovat zdroj]

Dráždění denervováných svalů pomocí elektroterapie, před určením parametrů impulsů je třeba změřit Hoorveg-Weissovu I/t křivku.

Antiedematózní účinek[editovat | editovat zdroj]

Odstranění otoku. Zde se využívá vakuum-kompresní terapie (s převahou přetlaku), ultrazvuková terapie, elektroterapie (např.: diadynamické proudy), negativní termoterapie.

Trofotropní účinek[editovat | editovat zdroj]

Podpora lokálního metabolismu buněk, cévního systému. Zde se nejlepšího a nejdéle trvajícího účinku dosáhne galvanoterapií (délka aplikace jedné procedury je 30-40 minut). Lze využít také fototerapie (biolampa, laser).

Obecné kontraindikace fyzikální terapie[editovat | editovat zdroj]

Fyzikální terapii nelze vždy aplikovat, obecně zakázána je mimo jiné při horečnatých stavech, nádorovém onemocnění. Pro aplikaci elektroterapie nesmí mít pacient kardiostimulátor nebo kovové implantáty. Čerstvá poranění kůže a jizvy také vyloučí aplikaci většinu fyzikálních terapií (s výjimkou fototerapie). Gravidita(těhotenství) je také obecnou kontraindikací. Dále aplikace FT na oblast štítné žlázy a hrtanu a poruchy citlivosti v místě aplikace. Krvácivé stavy jsou kontraindikované pro procedury, které můžou způsobit krvácení, především jsou to procedury mechanoterapie (trakce, ultrazvuk, vakuum- kompresní terapie,...). Při srdečním nebo dechovém selhávání je fyzikální terapie zakázána.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOLÁŘ, Pavel. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2009, xxxi, 713 s. ISBN 9788072626571.
  • PODĚBRADSKÝ, Jiří a Radana PODĚBRADSKÁ. Fyzikální terapie: manuál a algoritmy. Praha: Grada, 2009, 200 s. ISBN 9788024728995.
  • CAPKO, Ján. Základy fyziatrické léčby. 1. vyd. Praha: Grada, 1998, 394 s., obr. ISBN 8071693413.