František Štůla
| Prof. PhDr. František Štůla | |
|---|---|
 prof. František Štůla | |
| Narození | 1. října 1883 Neveklov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 29. listopadu 1943 (ve věku 60 let) Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | geograf, kartograf a učitel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Štůla (1. října 1883 Neveklov[1] – 29. listopadu 1943 Praha[2]) byl český vysokoškolský pedagog (hospodářská geografie) a kartograf.
Život[editovat | editovat zdroj]
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Neveklově, v rodině Antonína Štůly, neveklovského pekaře a jeho manželky Magdaleny, rozené Šenkové.[1] Vystudoval geografii na pražské české univerzitě, studium ukončil prací Dráhy poloostrova balkánského (vyšlo 1914, 41. roční zpráva Českoslovanské obchodní akademie[3]). Po studiu vyučoval na Českoslovanské obchodní akademii v Praze.[p 1]
18. prosince 1911 byl oddán v Táboře s Ludvikou Chlupovou (* 1877).[4] (V té době bydlel v pražské Salmovské ulici, spolu s bratrem Aloisem, studujícím práv.)
V letech 1911–1913 byl policejně hlášen na Královských Vinohradech, jako ženatý, manželka zde zapsána nebyla.[5] Až do uzavření českých vysokých škol v roce 1939 učil geografii na vysokých školách, zejména na Vysoké škole obchodní. Zemřel v Praze.
Profesní kariéra[editovat | editovat zdroj]
Habilitoval se v červnu 1925 na pražské univerzitě a od školního roku 1925/26 začal vyučovat na bratislavské univerzitě jako soukromý docent. Nejspíš nepočítal s delším působením na Slovensku, protože jako bydliště uváděl Prahu. Zájem bratislavské univerzity o jeho osobu se projevil jmenováním mimořádným profesorem. Na bratislavské univerzitě též založil zeměpisný ústav, jehož byl od roku 1927 ředitelem.[6] V roce 1929 se stal řádným profesorem na Vysoké škole obchodní v Praze a stal se přednostou jejího zeměpisného ústavu.[7] Na školní rok 1931–1932 byl zvolen jejím děkanem.[8] Jako externí docent (od roku 1927 mimořádný profesor geografie[9]) též přednášel na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, a to až do roku 1938.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Vlastní[editovat | editovat zdroj]
- Všeobecný zeměpis hospodářský (vydala Unie, Praha, 1922)
- Světový oceán : (Úvod do všeobecné oceánografie fysikální) (vydal Extense university Komenského, Bratislava, 1928)
- Slované : kulturní obraz slovanského světa. Díl 3. (Zeměpisný obraz, statistika, ústavní zřízení a filosofie Slovanstva; autoři František Štůla, Antonín Boháč, Karel Kadlec et al.; vydal Vesmír, Praha, 1929)
- Hospodářský zeměpis. Díl první, Část všeobecná (Vydal Spolek posluchačů komerčního inženýrství, Praha, 1932)
- Živý atlas My a svět, I. část (podle Atlas of Today and Tomorrow od Alexandra Radó, redakce Fr. Štůla, vydal Sfinx, B. Janda, Praha, 1939)
- Ilustrovaný zeměpis všech dílů světa (redakce Fr. Machát; spoluautoři J. Čermák, V. Dvorský, B. Horák, J. Hromádka, Fr. Koláček, Vl. Novák, Fr. Štůla, vydalo Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského, Praha, 1940?)[p 2]
Překlady[editovat | editovat zdroj]
- Dobrodružné cesty (autor Sven Hedin ; upravil a přeložil František Štůla, vydala Česká grafická Unie, Praha, 1921)
Kartografické práce mapy[editovat | editovat zdroj]
- Atlantský oceán (vydala Čes. společnost zeměpisná, Praha, 1924)
- Europa : 1:3 000 000, Nach der Schulwandkarte "Europa" (vydal P. Sollors’ Nachf., Reichenberg/Liberec, 1925)
- Evropa, 1:15 000 000, dle nást. mapy Evropy Fr. Štůly (vydalo Ústřední nakladatelství a knihk. učitelstva českoslovanského, Praha, 1925)
- Nástěnná mapa světové dopravy a zámořských osad (vydalo Profesorské nakladatelství a knihkupectví, Praha,1927)
- Příruční školní mapa Protektorátu Čechy a Morava a přilehlých území, Měřítko 1:900.000 (vydal Zentral-Lehrerverlag, Praha a Brno, 1941)
- Grossdeutsches Reich und angrenzende Gebiete, měřítko 1:4 000.000 (spolu s M. Šemíkem, vydal Zentral-Lehrerverlag u. Buchhandlung, Praha, 1942)
- Evropa, měřítko 1:15 000 000(vydalo Ústřední nakladatelství a knihk. učitelstva českoslovanského, Praha, 1945)
- Příruční mapa Asie, měřítko 1:30 000 000 (autoři F. Štůla, K. Kuchař, F. Leixner, vydalo Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 1954)
Byl autorem řady školních nástěnných map (Afrika, Asie a Německo). Štůlovy mapy patří mezi nejlepší tehdejší zeměpisné pomůcky.[10]
Zajímavost[editovat | editovat zdroj]
JUDr. Alois Štůla, bratr, který se též narodil v Neveklově a který svědčil Františku Štůlovi na svatbě, se později stal prvním náměstkem primátora hl. m. Prahy.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Záznam o narození a křtu, Neveklov 1881–1896, s.14 (snímek 16)
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z4, s. 368
- ↑ Národní politika, 22.7.1914, s.1, Obzor školský a učitelský
- ↑ Matrika oddaných, Tábor 1909–1918, s.61 (snímek 64)
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, František Štůla
- ↑ MARTÍNEK, Jiří. Čeští vědci na Slovensku: Geografický ústav Univerzity Komenského [online]. Historický ústav AV ČR, 2010. Dostupné online.
- ↑ Lidové noviny, 1.10.1943, s.4, Profesor František Štůla šedesátníkem
- ↑ Národní listy, 17.5.1931, s.4
- ↑ Věstník České akademie věd a umění, 1.-3.1929, s.58 (dostupné online v NK ČR)
- ↑ NOVOTNÁ, Eva. Volná díla českých kartografů zemřelých v období 1933–1943. Geodetický a kartografický obzor. 2014, roč. 60/102, čís. 3, s. 51–59. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Českoslovanská akademie obchodní, je dodnes existující škola, založená roku 1872 jako první obchodní škola s českým vyučovacím jazykem na území Rakousko-Uherské monarchie.[1]
- ↑ Machátův Ilustrovaný zeměpis všech dílů světa vycházel u různých vydavatelů od roku 1925.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Štůla
- NOVOTNÁ, Eva. Volná díla českých kartografů zemřelých v období 1933–1943. Geodetický a kartografický obzor. 2014, roč. 60/102, čís. 3, s. 51–59. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
