Florine Langweil
| Florine Langweil | |
|---|---|
| Rodné jméno | Florine Ebstein |
| Narození | 10. září 1861 Wintzenheim, Francie |
| Úmrtí | 28. prosince 1958 (ve věku 97 let) 7. pařížský obvod, Francie |
| Povolání | sběratelka umění, kurátorka sbírky, filantropka a obchodnice s uměním |
| Ocenění | Řád čestné legie |
| Příbuzní | Richard Langweil |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Florine Langweil, rozená Florine Ebstein, (10. září 1861 Wintzenheim, Francie – 28. prosince 1958 Paříž, Francie) byla francouzská odbornice na orientální umění, obchodnice a sběratelka. Ve své době uznávána jako jedna z největších specialistek na umění Dálného východu.[1] [2]
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházela ze skromně žijící židovské rodiny hostinského Isaaca Ebsteina (1826–1884) a Barbe Ebstein (1822–1881) z francouzského Wintzenheimu poblíž Colmaru. Po úmrtí obou rodičů odešla do Paříže, kde od roku 1881 pracovala pro svého bratrance, který provozoval cukrárnu. V té době se seznámila a později provdala za židovského obchodníka s orientálními starožitnostmi Charlese Langweila (1843–1915) původem ze severočeské Budyně nad Ohří. Roku 1894 Charles Langweil rodinu se dvěma malými dětmi opustil. Langweilová se bez řádného uměleckého vzdělání zapojila do specializované oblasti orientálního umění, ve které zastoupila manžela, vedla velmi úspěšný obchod a stala se respektovanou odbornicí.[3] [4]
Odbornost Florine Langweil vystihuje nařízení francouzského ministerstva umění, které stanovilo, že bez jejího dobrozdání nebylo možné zakoupit žádné orientální umění do státních nebo státem podporovaných sbírek.[5]
První světová válka[editovat | editovat zdroj]
V období první světové války společně s dcerami působila v předních liniích jakožto ošetřovatelka raněných.[5] Během roku 1915 založila organizaci La Renaissance des foyers en Alsace na pomoc válečným uprchlíkům a poskytla desítky rekonvalescenčních lůžek pro válečné raněné. Až do roku 1919 poskytovala prostory svého domu v Courcelles na ubytování kolem třiceti vojáků v rekonvalescenci.[6] [7]
Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]
Během druhé světové války se skrývala před SS. Úspěšně zatajila svůj židovský původ a do konce války pobývala na různých místech pod jménem Langlois. V průběhu okupace Francie byla část obsáhlé sbírky Florine Langweilové na příkaz Hermanna Göringa zabavena německými jednotkami. Většina uměleckých předmětů byla na základě činnosti Commission de récupération artistique navrácena až v roce 1949.[6]
Vyznamenání a ocenění[editovat | editovat zdroj]
V roce 1921 obdržela v Alsasku Řád čestné legie za své humanitární působení během první světové války. Roku 1935 obdržela v Colmaru nejvyšší francouzské státní vyznamenání opětovně a byla povýšena na důstojníka tohoto řádu.[1] [2] Byla držitelkou mnoha zahraničních vyznamenání.[5]
V rodném Wintzenheimu je připomenuta pamětní deskou (1966) a ulicí nesoucí její jméno.[2]
- 1921
Řád čestné legie, V. třída - rytíř - 1935
Řád čestné legie, IV. třída - důstojník
Odkaz v současnosti[editovat | editovat zdroj]
Sbírka Florine Langweilové bývá příležitostně vystavena – Museum Unterlinden uvedlo část sbírky na oslavu výročí 150 let vztahů mezi Alsaskem a Japonskem v roce 2014.[8] Jednotlivá díla jsou uložena tamtéž. Muzeum totiž v období 1914–1958 obdrželo přibližně 250 uměleckých děl a většinu tvořilo dálnovýchodní umění od Florine Langweil. Darem byl získán taktéž obraz Portrait de Joseph Le Cœur od Augusta Renoira a další obrazy významných umělců. Byla jednou z mála žen, které působily jako obchodnice s uměním. V dějinách umění jsou ženy zmiňovány jen zřídka.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Association André et Berthe Noufflard: Madame Langweil. www.noufflard.eu [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b c Florine Langweil-Ebstein. wintzenheim3945.free.fr [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Madame Langweil. wintzenheim3945.free.fr [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ PIETRI, Jean-sébastien. 160 années d'échanges entre l'Alsace et le Japon. Journal du Japon [online]. 2023-05-07 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b c ŠTECH, Václav. Přes ostnaté dráty (Paměti českého tvrdohlavce). 1. vyd. Slaný: Knihovna Václava Štecha, 2010. 337 s. ISBN 978-80-254-9093-8. Kapitola Langweilové, s. 330–337. Tištěno ve feuilletonu Národních listů.
- ↑ a b Notices netDBA: LANGWEIL Florine [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Revue des établissements de bienfaisance. Gallica [online]. 1920-01-01 [cit. 2024-01-25]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Le Japon à Unterlinden - Collection Florine Langweil, Exposition à Colmar - Musée Unterlinden: dates, horaires, tarifs. jds.fr [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. (francouzsky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
ŠTECH, Václav. Přes ostnaté dráty (Paměti českého tvrdohlavce). 1. vyd. Slaný: Knihovna Václava Štecha, 2010. 337 s. ISBN 978-80-254-9093-8. Kapitola Langweilové, s. 330–337. Tištěno ve feuilletonu Národních listů.
