Farizej a celník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Farizej a celník, barokní freska

Podobenství o farizeovi a celníkovi je podobenství, které se nachází jen v jednom z kanonických evangelií v Novém zákoně. Podle Lukáše 18:9-14[1] farizeus, posedlý svou vlastní ctností kontrastuje s výběrčím daní, který pokorně prosí Boha o milost. Toto podobenství ukazuje, že je třeba modlit se pokorně. Podobenství se v evangeliu nachází bezprostředně po podobenství o nespravedlivém soudci.

Podobenství je následující: A proti těm, kteří se spoléhali na sebe, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a takto se modlil v sobě: Bože, děkuji Ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nespravedliví, cizoložníci, nebo i tento celník. Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všeho, co mám. Celník však stál zdaleka a ani vzhlédnout k nebi, ale bil se v prsa a říkal: Bože, buď milostiv mně hříšnému! Říkám vám: Tento odešel do svého domu ospravedlněn, a ne onen. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.

Souvislosti a interpretace[editovat | editovat zdroj]

Během prvního století byly farizeové dobře známí pro jejich striktní dodržování Mojžíšova zákona. Na druhé straně Židé pohrdali celníky, kteří spolupracovali s římskou říší. Podobenství popisuje celníka jako toho, kdo uznává stav své ubohosti před Bohem a vyzná svou potřebu smíření se. Celník přichází k Bohu v pokoře a dosahuje odpuštění.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LK 18, 9-18, 14 (Kral, ČEP)

Zdroj[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu