Faradayova konstanta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Faradayova konstanta vyjadřuje poměr mezi molární hmotností a elektrochemickým ekvivalentem látky, nebo též je to celkový elektrický náboj 1 molu látky úplně disociované nebo ionizované na částice s elementárním nábojem. Faradayova konstanta se používá při výpočtech pomocí Faradayových zákonů elektrolýzy.

Značení[editovat | editovat zdroj]

  • Značka konstanty: F
  • Po redefinici SI je od r. 2019 její hodnota pevně stanovenou konstantou:
F = 96 485,332 12… C·mol-1 (přesně, vizte následující vztah)[1]

Výpočet[editovat | editovat zdroj]

Faradayova konstanta je tvořena součinem elementárního náboje a Avogadrovy konstanty:

kde:

e = 1,602 176 634×10−19 C (přesně)[1]
NA= 6,022 140 76×1023 mol-1 (přesně)[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Fundamental Physical Constatnts; 2018 CODATA recommended values. NIST, květen 2019. Dostupné online, PDF (anglicky)

Související články[editovat | editovat zdroj]