Faradayova konstanta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Faradayova konstanta vyjadřuje poměr mezi molární hmotností a elektrochemickým ekvivalentem látky, nebo též je to celkový elektrický náboj 1 molu látky úplně disociované nebo ionizované na částice s elementárním nábojem. Faradayova konstanta se používá při výpočtech pomocí Faradayových zákonů elektrolýzy.

Značení[editovat | editovat zdroj]

  • Značka konstanty: F
  • Aktuální (r. 2014) experimentálně zjištěná hodnota:
F = (96 485,332 89 ± 0,000 59) C·mol-1[1]

Výpočet[editovat | editovat zdroj]

Faradayova konstanta je tvořena součinem elementárního náboje a Avogadrovy konstanty:

F\,=\,eN_\mathrm{A}

kde:

e= 1,602 176 6208(98)×10-19 C[1]
NA= 6,022 140 857(74)×1023 mol-1[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Adjustace konstant CODATA 2014. Dostupné online. NIST, 2014 (anglicky)

Související články[editovat | editovat zdroj]