Existenční riziko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Existenční riziko (anglicky existential risks) je druh globálního rizika, které může ohrozit existenci lidstva, popř. života v podobě v jaké ho známe, jako celku. Pojem v akademickém prostředí etabloval švédský badatel Nick Bostrom z Oxfordská univerzity. Existenční rizika jsou výzvou pro koncepci udržitelného rozvoje. Uvádí se, že snahy o udržitelnost by měly reflektovat existenční nebezpečí a snažit se spíše o udržitelnou trajektorii a ne o udržitelný stav.[1]

Vývoj pojmu[editovat | editovat zdroj]

Ohrožení života na planetě a obavy z konce existence jsou námětem lidských úvah od nejranějších dob. Různé katastrofické vize se nalézají již ve starověkých náboženských spisech. Poslední kniha Nového zákona, Zjevení sv. Jana, jež popisuje konec světa, se stala inspirací mnoha umělcům a různým vykladačům Písma pro jejich popis a deskripci posledních dnů lidstva. Od začátku průmyslové revoluce pak narůstá počet dystopií, jež extrapolací trendů tvoří katastrofické scénáře. Na ně navazuje vznik tematické sci-fi literatury, která reaguje na příchod nových technologií a upozorňuje, že mohou mít fatální důsledky pro lidstvo (např. Čapkova hra R.U.R., jež položila základy žánru či Asimovovo kultovní dílo Já, robot).

Ve druhé polovině dvacátého století vznikla řada děl, která upozorňují na vážná ohrožení života na zemi jako důsledku degradace životního prostředí, mezi nejznámější patří Tiché jaro (Silent Spring) Rachel Carsonové (1962) či kultovní Meze růstu (Limits to Growth) manželů Meadowsových (1972). Došlo ke vzniku environmentálního hnutí a mezinárodnímu řešení této problematiky (zejm. na konferencích OSN) a vědeckému zkoumání vlivu technologií na životní prostředí a lidský blahobyt. Po roce 2000 se v akademickém prostředí začíala prosazovat koncepce globálních a existenčních rizik, která upozorňuje na nutnost multidisciplinárního přístupu. Vědci začali zkoumat na profesionální úrovni různá možná ohrožení existence lidstva.[2] Nick Bostrom založil Future of Humanity Institute na Univesity of Oxford[3] a Strategic Artificial Intelligence Research Centre[4], na univerzitě v Cambridge vzniklo Cambridge Centre for the Study of Existential Risk (CSER)[5], které patří mezi lídry v oblasti zkoumání existenčních rizik.

Jednotlivá rizika[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejzávažnějšími existenčními riziky (antropogenního původu) je zmiňována především umělá inteligence, která, pokud nebude podchycena a budována na dobrém hodnotovém rámci, může mít pro lidstvo fatální důsledky. Mezi další patří např. špatné zacházení s biotechnologiemi a nanotechnologiemi, environmentální katastrofy (z antropogenních příčin), válečné konflikty, demografické problémy a zemědělské krize. Mezi neatropogenní se řadí pád meteoritu, napadení nepřátelskými organismy, environmentální katastrofy (bez zavinění člověka), kosmické hrozby, globální pandemie, megatsunami, sopečná činnost a další.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]