Eufemie Velkopolská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eufemie Velkopolská
Kněžna velkopolská (Velkopolská provincie)
Erb Władysław Odonic Plwacz.png
Manžel Vladislav I. Opolský
Úplné jméno Eufemie Velkopolská
Narození 12301239
Trzebnica
Úmrtí mezi 12811287
neznámo
Pohřbena Bazilika svatého Petra a Pavla v Poznani
Potomci Měšek I. TěšínskýKazimír BytomskýBoleslav I. OpolskýPřemek RatibořskýKonstancie Opolská
Rod Piastovci
Dynastie Slezští Piastovci
Otec Vladislav Odonic
Matka Hedvika
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eufemie Velkopolská (polsky: Eufemia Odonicówna) (mezi lety 1230 a 1239 – po 15. únor 1281) kněžna velkopolská z rodu Piastovců, kněžna opolsko-ratibořská..

Život[editovat | editovat zdroj]

Byla nejmladším dítětem[1] Vladislava Odonice a jeho ženy Hedviky (polsky Jadwiga). Její původ není znám. Přesné datum narození Eufemie také není doloženo. Historici se shodují, že se narodila v 30. letech 13 století.[2] Literatura uvádí rok 1230.[1]

Měla bratra a dvě sestry.

V roce 1251 se provdala za Vladislava I. Opolského, vévodu z Opole a Ratiboře. Manželé byli pokrevně příbuzní ve čtvrtém stupni podle kanonického výpočtu. Není známo, zda dostali potřebnou papežskou dispenzaci.[1] Historikové a vědci se domnívají, že celá záležitost byla kladně vyřešena.[3][4] Toto manželství mělo za cíl spojení záměrů Velkopolských a Opolských Piastovců. Protože již v roce 1244 daroval Vladislav I. Opolský kališské knížectví, součást kujavska (polsky Księstwo kaliskie) bratrovi Eufemie – Přemyslovi I. Velkopolskému.

S manželem měla pět dětí. (viz Vladislav I. Opolský)

Mecenášství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1258 spolu s manželem a syny finančně podpořila klášter cisterciáků v Rudě (polsky Rudy Wielkie; niem. Rudy, Groß Rauden).[5][6]

V roce 1281 dala souhlas s darem Řádu premonstrátských řeholních kanovníků ve výši 100 franských lánů v Lublině.[7] Byla zakladatelkou Kostela svaté Máří Magdalény v Těšíně.

Ovdověla v roce 1281, nebo až v roce 1282.

Od Eufemie Velkopolské vycházejí Slezští Piastovci v linii: těšínská († 1625/1706), osvětimská starší (†1405) a osvětimská mladší († 1495/1497), opolská, kozelsko-bytomská († 1354/1355), kteří byli narozeni po roce 1251.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Zemřela 15. února 1281.Mohla však žít ještě v roce 1287.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c B. NOWACKI. Przemysł I. [s.l.]: [s.n.] S. 143. 
  2. JASIŃSKI, Kazimierz. Genealogia Piastów wielkopolskich. [s.l.]: [s.n.] 
  3. SWIEŻAWSKI, Aleksander. Przemysł. Król Polski. Warszawa. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2006. S. 57. 
  4. JASIŃSKI, Kazimierz. Genealogia Piastów Wielkopolskich. [s.l.]: [s.n.] S. 47. 
  5. Dějiny Slezska v datech, s. 47
  6. Rudy (klášter) (Polsko) - Bibliografie dějin Českých zemí. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2019-02-18]. Dostupné online. 
  7. OŻÓG, Krzysztof. Eufemia w: Piastowie. Leksykon biograficzny. Kraków. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1999. S. 149. 
  8. Datum úmrtí není jisté. Starší literatura: Oswald Balzer,Genealogia Piastów, Kraków 1895,s. 238, Kazimierz Jasiński, Rodowód Piastów Śląskich, t.III, Wrocław 1977, s. 28, jako datum smrti uvádí 15. únor 1281. Podle výzkumu historiků mohla Eufemie žít ještě v roce 1287 - Krzysztof Ożóg, Eufemia ..., s. 149-150, nebo také Kazimierz Jasiński, Genealogia Piastów Wielkopolskich. Potomstwo Władysława Odonica, w: Nasi Piastowie, Poznań 1995.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MIKA, Norbert; WAWOCZNY, Grzegorz. Książęta opolsko-raciborscy. Wybrane postacie. Racibórz: Wydawnictwo i Agencja Informacyjna „WAW“, 2000. 46 s.
  • Balzer O.: Genealogia Piastów, Kraków 1895, s. 238.
  • Jasiński K.: Genealogia Piastów wielkopolskich. Potomstwo Władysława Odonica, (w:) Kronika Miasta Poznania, t. 2, 1995, s. 47-48.
  • Jasiński K.: Rodowód Piastów śląskich, t. 3, Wrocław 1977, s. 27-29.
  • Nowacki B.: Przemysł I, Poznań 2003, s. 76, 142-143.
  • Ożóg K.: Eufemia, (w:) Piastowie. Leksykon biograficzny, Kraków 1999, s. 149-150.
  • Horwat J.: Eufemia, w: Książęta i księżne Górnego Śląska pod red. A. Barciaka, Katowice 1995, s. 41.