Přeskočit na obsah

Eufemie (členka rodu Hrabišiců)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eufemie
Úmrtí13. století
RodHrabišici
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eufemie († po 1227) byla česká šlechtična z rodu Hrabišiců.

Příbuzenské vztahy

[editovat | editovat zdroj]

Je zmíněna pouze po boku své příbuzné Svatochny v závěti Kojaty IV. Hrabišice z roku 1227. Kojata v ní Eufemii a Svatochně odkázal vesnice Drnovice a Račice.[1] O tom jak byla Eufemie se Svatochnou a Kojatou příbuzná historici vedou spory. Svatochna a Eufemie jsou na listině totiž označeny pojmem sororinae a mezi odborníky nepanuje konsensus, jak tento termín přeložit.[2]

Badatelé se dohadují také nad tím, za koho se Eufemie a Svatochna provdaly.[2] Celou diskusi odstartoval František Palacký, který ve svém díle napsal, že českomoravský šlechtic Idík ze Švábenic si za ženu vzal jednu z dcer Všebora IV. Hrabišice, jenž byl bratrem zmíněného Kojaty Hrabišice.[3] Ladislav Hosák na Palackého navázal s domněnkou, že Všeborovými dcerami byly Eufemie a Svatochna, které se provdali za Idíka a jeho bratra Slavibora. Označení obou žen sororinae v závěti Kojaty Hrabišice Hosák totiž přeložil jako neteře. Obě ženy proto pokládal za Kojatovy neteře a tím pádem Všeborovy dcery. Slavibora a Idíka považoval za jejich manžele, kvůli faktu, že na falzu z roku 1269 až 1275 hlásícím se k roku 1249 se Slavibor psal s přídomkem „z Drnovic“, což dokazuje, že vlastnil vesnici Drnovice, kterou Eufemii a Svatochně odkázal Kojata.[4] František Pokorný a Vratislav Vaníček Hosákovu domněnku později představili jako hotový fakt – Slavibor se oženil se Svatochnou a Idík s Eufemií.[5][6]

Josef Žemlička termín sororinae pochopil jako švagrové. Podle jeho výkladu z roku 1990 Kojata dvě vesnice daroval manželkám svých bratrů Hrabiše IV. a Všebora. Ze Všeborova manželství s Eufemií měla vzejít dcera neznámého jména, která se provdala do rodu pánů ze Švábenic.[7] Později v roce 2002 Žemlička však uvedl pouze to, že členky rodu Hrabišiců Eufemie a Svatohna byly provdány za pány ze Švábenic.[8] Tomáš Velímský se ve své studii vydané roku 1992 přiklonil Žemličkově původnímu názoru,[9] ale v jiném díle z roku 2002 nejdříve přijímal možnost s neteřemi,[1] následně ještě ve stejné knize však připustil obě varianty.[10] David Papajík uvedl, že je pravděpodobnější verze s neteřemi, protože kdyby si Idík a Slavibor měli vzít vdovy po Hrabišovi a Všeborovi, jednalo by se asi o 30 let starší ženy, což by bylo velmi nestandardní. Zároveň stejně jako Žemlička a Velímský poukázal na to, že ačkoli o sňatku Idíka a Slavibora s členkou z rodu Hrabišiců nejsou žádné přímé důkazy, je to velmi pravděpodobné, protože jména Idíkových a Slaviborových synů jsou typická pro rod Hrabišiců (Kojata, Všebor, Hrabiš). Celou záležitost Papajík shrnul, že je velmi pravděpodobné, že si Idík a Slavibor vzali členky rodu Hrabišiců, ale jestli se jednalo o Eufemii a Svatochnu, nelze pro nedostatek pramenů potvrdit ani vyvrátit. Jako další indicie k příbuzenství Hrabišiců a Švábeniců poslouží fakt, že Idíkův syn Vítek z Úpy na jedné z listin uvedl, že zderazský klášter křižovníků strážců Božího hrobu, který založili Hrabišici, byl založen jeho předky.[11]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici. Páni z Rýzmburka. Praha: Lidové noviny, 2002. 390 s. ISBN 80-7106-498-X. S. 41. [dále jen Hrabišici]. 
  2. ↑ a b PAPAJÍK, David. Švábenicové: Velcí kolonizátoři a jejich následovníci. Praha: Lidové noviny, 2009. 552 s. ISBN 9788074220043. S. 30. [dále jen Švábenicové]. 
  3. ↑ PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě I. Praha: Kvasnička a Hampl, 1939. S. 547. 
  4. ↑ HOSÁK, Ladislav. Příspěvky k starému rodopisu moravskému. Časopis společnosti přátel starožitností. 1936, roč. 44, s. 62–63. 
  5. ↑ POKORNÝ, František. Švábenice: rod pánů ze Švábenic. Brno: Musejní spolek 310 s. S. 203 a 206–207. 
  6. ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2. S. 174 a 526. 
  7. ↑ ŽEMLIČKA, Josef. K počátkům a rozrodu Hrabišiců. Folia Historica Bohemica. 1990, roč. 13, s. 11 a 30–31. 
  8. ↑ ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198–1253. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 964 s. ISBN 80-7106-140-9. S. 364. 
  9. ↑ VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici Všebor a Kojata a počátku vrcholně středověkého Mostu. Český časopis historický. Roč. 90, s. 324. ISSN 0862-6111. 
  10. ↑ Hrabišici, s. 127.
  11. ↑ Švábenicové, s. 30–31.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I. Praha: Jan Laichter, 1928. 1085 s. 
  • PAPAJÍK, David. Švábenicové: Velcí kolonizátoři a jejich následovníci. Praha: Lidové noviny, 2009. 552 s. ISBN 9788074220043. 
  • POKORNÝ, František. Švábenice: rod pánů ze Švábenic. Brno: Musejní spolek, 1970. 310 s. 
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. Dostupné online. 
  • VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250. Praha: Paseka, 2000. 582 s. ISBN 80-7185-273-2. 
  • VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici. Páni z Rýzmburka. Praha: Lidové noviny, 2002. 390 s. ISBN 80-7106-498-X. 
  • VELÍMSKÝ, Tomáš. Hrabišici Všebor a Kojata a počátku vrcholně středověkého Mostu. Český časopis historický. Roč. 90, s. 324. ISSN 0862-6111. 
  • ŽEMLIČKA, Josef. Počátky Čech královských 1198–1253. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 964 s. ISBN 80-7106-140-9. 
  • ŽEMLIČKA, Josef. K počátkům a rozrodu Hrabišiců. Folia Historica Bohemica. 1990, roč. 13. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eufemie_(členka_rodu_Hrabišiců)&oldid=21896905“