Eudaimonismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Eudaimonismus (řecká předpona eu- znamená dobro) je filosoficko-etický koncept, který hlásá, že štěstí je nejvyšší hodnotou a účelem lidstva. Etymologicky je odvozený od řeckého slova eudaimonia (ευδαιμονία), které by se dalo definovat jako stav, kdy člověku jeho vnitřní hlas přitakává, kdy má hřejivý, blahý pocit, že jedná v souladu se svým svědomím. V přeneseném slova smyslu pak eudaimonia znamená jakékoli vnitřní blaho, duševní slast, na rozdíl od hédoné - tělesných rozkoší. Eudaimonismus je názor, postoj, životní strategie, který sleduje jako cíl dosáhnout vnitřního blaha. Může jít o zjemnělý hédonismus, ale může také jít o takové ušlechtilé jednání, které bude mít za následek hřejivý pocit čistého svědomí. Štěstí v souvislosti s eudaimonií není chápáno jako příznivá náhoda, ale pocit vnitřního vyrovnání, duševního klidu, blaha, ataraxie.

Eudaimonismus zastával Démokritos, Sókratés, Aristotelés, představitelé francouzského materialismu 18. století.

Eudaimonismus se vyskytuje v helénismu a buddhistickém popisu motivu a účelu živých bytostí. Nemá mnoho společného s morálitou, protože je rovině subjektivní materiální, hypotetické a heteronomní motivace. Naopak, v některých případech může být prioritizace vyhledávání a dosahování eudaimonie interpretováno jako apatickésobecké.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]