Energetická bezpečnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Energetická bezpečnost je pojem hojně používaný především v posledních několika letech či posledních dvou desetiletích. Frekvence používání souvisí mimo jiné s fenoménem nazývaným Ropný vrchol (neboli tzv. Peak Oil, tedy se stavem, kdy ubývá zásob energetických nerostných surovin, tj. fosilních paliv. Jejich pravděpodobný nedostatek v blízké či vzdálenější budoucnosti nutí jednotlivé státy, respektive jejich vlády i soukromé subjekty věnovat tématu zvýšenou pozornost. Druhým důvodem je stoupající cena energetických surovin a rovněž chování některých producentských zemí, které své nerostné suroviny využívají jako zbraň v rámci své zahraniční politiky (například tzv. ropná zbraň).

Definovat energetickou bezpečnost není snadné a obecně přijímaná definice neexistuje. Ani mezi badateli v oblasti energetické bezpečnosti není přítomna dokonalá shoda na znění základních definic, jimiž obor obhajuje svou existenci a od nichž následně odvozuje svoji výzkumnou činnost. Přesto může být výchozím bodem pro její definování následující věta: Energetickou bezpečností je „dostupnost dostatečných dodávek za přijatelné ceny“.

Definiční přístupy[editovat | editovat zdroj]

Problém s definicí spočívá v tom, že její obsah vždy určuje osoba jejího autora a místo jeho působení či existence. Jiné aspekty a jiná témata bude zdůrazňovat běžná konzumentská země, jiný pohled na celou problematiku a jiné zájmy bude prosazovat země producentská. Pravděpodobně zcela odlišnou optiku zvolí konzument závislý na dodávkách energetických surovin pouze z jednoho producentského státu a navíc třeba státu s nevypočitatelným chováním.

Další dělící linií může být vztah autora definice k roli trhu v rámci energetické bezpečnosti, tedy zda preferuje tržní (hlavní roli má trh, energetické suroviny jsou pouhým zbožím) či strategický přístup k energetické bezpečnosti (zodpovědnost leží na státu, energetické suroviny mají klíčový význam pro existenci státu a jejich hodnota je vysoká).

Například OSN definuje energetickou bezpečnost jako „dostupnost použitelných energetických dodávek pro koncového spotřebitele, za tržní cenu, v dostatečném množství a včas – tak aby nebyl omezován ekonomický a společenský rozvoj země“.

Evropská unie pak k takové definici přidává ještě ohled na životní prostředí. EU definuje tři premisy energetické bezpečnosti: 1) nepřerušovaná fyzická dostupnost energetických produktů na trhu, 2) za ceny, které jsou přijatelné pro všechny spotřebitele (domácnosti i průmysl), 3) a s ohledem na ekologickou čistotu a cestu k udržitelnému rozvoji.

Zatímco předchozí definice se zaměřovaly na spotřebitele a reflektovaly jeho zájmy, UNDP World Energy Assessment z roku 2004 explicitně říká, že energetická bezpečnost není jen bezpečností spotřebitele. „Energetická bezpečnost je pojem, který se vztahuje k dostupnosti energie kdykoliv, v mnoha různých formách, v dostatečném množství a za přijatelné ceny; a to bez nepřijatelného a nevratného vlivu na životní prostředí. Tyto podmínky musí být zachovány, má-li energetika napomoci k udržitelnému rozvoji. Energetická bezpečnost má dvě dimenze – producentskou a spotřebitelskou.“

Producentský rozměr energetické bezpečnosti vnímá i americký badatel Jonathan Elkind, který prosazuje komplexní čtyřprvkovou definici. Ta pak z autorovi známých definic vyhovuje potřebám této diplomové práce pravděpodobně nejlépe. Čtyřmi prvky Elkindovy definice energetické bezpečnosti jsou:

1) Dosažitelnost (Availability) 2) Spolehlivost (Reliability) 3) Dostupnost ve smyslu ceny (Affordability) 4) Udržitelnost (Sustainability)

Do definiční roviny dosažitelnost náleží samotná fyzická držba nerostných surovin; schopnost producentů, tranzitních zemí a konzumentů shodnout se na podmínkách obchodu; existence technologií ve všech fázích spotřebitelského řetězce; dostatek kapitálu; fungující právní a kontrolní mechanismy; soulad těžby a ekologických standardů.

Spolehlivost Elkind definuje jako: existenci rozsáhlého diverzifikovaného energetického řetězce a adekvátních rezervních kapacit; krátkodobou i dlouhodobou ochranu proti teroristickým útokům, extrémním výkyvům počasí a politické nestabilitě; dostupnost adekvátních informací o globálním trhu s energetickými surovinami.

Dostupnost ve smyslu ceny určují následující faktory: nízká volatilita, tj. kolísání cen; transparentní cenotvorba; realistická cenová očekávání do budoucnosti.

Udržitelnost jako prvek energetické bezpečnosti spočívá v zajištění nízkých emisí skleníkových plynů a jiných látek znečišťujících životní prostředí, garanci pouze minimálního podílu na lokálních, regionálních a globálních hrozbách vůči kvalitě životního prostředí; ochraně energetických systémů před vlivy globální změny klimatu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Yergin, D.: Ensuring Energy Security
  • OSN: Emerging global energy security risks, The ECE Energy Series, No. 36. Geneva, OSN, October 2007
  • European Commission: EU Green Paper - Towards a European Strategy for the security of energy supply. Brussels: European Commission -Directorate-General for Energy and Transport, 2001.
  • UNDP: World Energy Assessment. Overview 2004 Update. New York: UNDP, 2004.
  • Elkind, J.: Call for a Broader Agenda. In: Elkind, J.; Pascual, C.: Energy Security. Economics, Politics, Strategies and Implications.