Přeskočit na obsah

Elektrický přenos výkonu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o přenosu výkonu ve strojích a zařízeních pomocí elektřiny. O přenosu elektrické energie pojednává článek přenosová soustava.
Otočné gondoly zaoceánské lodi
Dumper
Trolejbus s pomocným dieselagregátem manipuluje se sběrači v zastávce, kde končí trakční vedení
Německá ponorka
Lokomotiva EMD typu SW9

Elektrický přenos výkonu je technický princip přenosu výkonu z prvotního motoru na koncový článek pohonu prostřednictvím elektrické energie.

Výraz elektrický přenos výkonu je pro tento článek převzat z oboru techniky železničních hnacích vozidel, kde je zaveden.[1] Pro tentýž technický princip může být v jiných oborech užíváno jiné názvosloví (např. dieselelektrický pohon); někde (hybridní automobily) je názvosloví dosud neustálené.

Účelem je – jako u každého přenosu výkonu – překonávat rozdíl mezi momentovou charakteristikou prvotního zdroje, např. téměř konstantním krouticím momentem spalovacího motoru, a požadavky na proměnnou tažnou sílu (resp. moment) na výstupu, jakým je pohon vozidla nebo plavidla; zastává tedy funkci převodovky, obvykle s proměnným převodem. Umožňuje také vzájemně nezávislé umístění zdroje elektrického proudu a trakčního elektromotoru, propojených jen kabeláží.

Prvotním zdrojem energie bývá nejčastěji vznětový motor, méně často zážehový motor, spalovací nebo parní turbína. Tento zdroj (poháněcí stroj) je mechanicky spojen s elektrickým generátorem (poháněný stroj) a spolu tvoří motorgenerátor. Ten je zdrojem elektrického proudu pro trakční elektromotor(-y), které převádějí elektrickou energii zpět na mechanický pohyb.

Podle druhu použitého elektrického proudu se rozdělují elektrické přenosy výkonu na tři základní skupiny:

Srovnání s jinými principy přenosu výkonu

[editovat | editovat zdroj]
  • vhodnou regulací je možné sladit optimální režim prvotního zdroje a pohonu dopravního prostředku
  • dosahuje vysokého záběrového momentu při rozběhu (rozjezdu)
  • umožňuje rozběh prvotního zdroje bez zátěže bez použití dalšího konstrukčního prvku (spojky)
  • snadná reverzace
  • snadný přenos energie i mezi vzájemně se pohybujícími částmi dopravního prostředku (podvozek lokomotivy, otočná gondola s lodním šroubem)
  • snadné ovládání, spojitá regulace
  • umožňuje generátorové brzdění do odporů, případně do akumulátorů či vysoce kapacitních kondenzátorů nebo rekuperaci do sítě pro další využití
  • vyšší účinnost ve srovnání s hydrodynamickým a hydromechanickým přenosem výkonu
  • možnost kombinace s bateriovým pohonem – využíváno u ponorek a hybridních automobilů
  • vyšší hmotnost
  • složitost
  • vyšší cena

Příklady použití

[editovat | editovat zdroj]
  1. KOLEKTIV AUTORŮ. Průvodce po železnici pro přátele železniční techniky. Praha: NADAS, 1975. 288+40 s. Kapitola Přenos výkonu, s. 162. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]