Efekt reálného
Efekt reálného (francouzsky Effet de réel), někdy překládáno také jako Realistický efekt,[1] je esej francouzského sémiotika Rolanda Barthese, poprvé publikovaná roku 1968 v časopise Communications, a zároveň literárněvědný koncept v této eseji představený. Barthes pojmem efekt reálného označuje textovou strategii zmiňování předmětů, které nenesou žádnou vyprávěcí informací a svou přítomností odkazují jen na reálno samo.[2] Díky efektu reálného dosaženého značným množstvím zmíněných detailů jsou jako realistické vnímány Balzacovy nebo Dickensovy, přestože mají jinak konvenční vývojovou či milostnou zápletku.[1]
Obsah eseje
[editovat | editovat zdroj]Barthes tuto textovou strategii ukazuje na dvou textech: na Flaubertově povídce Prosté srdce, v níž je v sále, kde stojí paní Aubainová, popisováno, jak se „na starém pianě pod barometrem vršila pyramida krabic a kartonů“, a na Micheletově historickém líčení popravy Charlotty Cordayové, kde se uvádí, že když odsouzenou přišel před popravou navštívit malíř, „po půldruhé hodině někdo zaklepal na dvířka, která byla za ní“.[3]
Ve své úvaze Barthes tvrdí, že rétorický popis měl v západní kultuře dlouho primárně estetickou funkci, například epideixis byla pompézním řečnickým projevem, jehož úkolem bylo probouzení obdivu v posluchačích. Následně uvádí, že u Flauberta se sice estetický účel popisu objevuje, je však smíšen s „realistickými imperativy“. Modelem je historický diskurz, který má referovat k tomu, co se skutečně stalo, tedy k realitě. Reálno si podle Barthese vystačí samo se sebou a není nutné uvažovat o žádné další funkci. Také uvádí, že klasická kultura se po stovky let domnívala, že reálno (historie) a pravděpodobno (fikční příběh) se nikdy nemohou smísit, moderní literární realismus se však od onoho starého pravděpodobna velmi liší, a sice právě využíváním strategie „efektu reálného“. Flaubertův barometr i Micheletova dvířka jsou v textu zmíněna pouze proto, aby svou přítomností říkala, že ona jsou reálno; samo reálno je tedy v textu tím, co je označováno. To však může ve vyprávění platit pouze pro detaily, i realistický příběh se tak jako tak musí odvíjet od nerealistických postupů.[4]
Historie konceptu
[editovat | editovat zdroj]Jedním z textů, které Barthese ovlivnily, je článek Romana Jakobsona „O realismu v umění“ (1921). Jakobson naznačil některé teze, které Barthes později rozvinul, zejména vytváření iluze realismu pomocí detailu bez důsledků pro příběh a kritérium realismu v podobě shody textového modelu světa s platným kulturním modelem světa.[1] Sám Barthes poprvé zmínil efekt reálného již v roce 1967, v eseji Diskurz historie.[5]
Navazující úvahy
[editovat | editovat zdroj]Koncept efektu reálného má značný vliv nejen na uvažování o literatuře, objevuje se v bádání o všech typech děl, která vytvářejí iluzi reality.[6] Kromě literárního bádání se efekt reálného stal součástí zkoumání vizuálních médií, například výtvarného umění[7] nebo filmu.[8] Objevuje se také v úvahách o historiografických textech, používají ho jako autoři jako Frank Ankersmit[9] nebo Alun Munslow.[10] Z pozdějších teoretiků, kteří s pojmem pracovali, lze uvést rovněž sociologa Stuarta Halla. Ten však chápe efekt reálného jako obdobu pojmu ideologie, snažící se oznamováním „reality“ zakrýt to, že ve skutečnosti je performancí společenských předsudků.[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d RECKWITZ, Erhard. realistický efekt. In: NÜNNING, Ansgar; TRÁVNÍČEK, Jiří; HOLÝ, Jiří. Lexikon teorie literatury a kultury. Brno: Host, 2006. ISBN 978-80-7294-170-4. S. 660.
- ↑ SLÁDEK, Ondřej. Tři typy mimesis. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. V, Řada literárněvědná bohemistická. 2007, roč. 56, čís. 10, s. 1314. Dostupné online. ISSN 1213-2144.
- ↑ BARTHES, Roland. Efekt reálného. Aluze. 2006, čís. 3, s. 78. Dostupné online. ISSN 1803-3784.
- ↑ Barthes (2009), s. 79–81.
- ↑ CLARK, Elizabeth A. History, Theory, Text. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 2009. 336 s. ISBN 978-0-674-02958-3. S. 96.
- ↑ HERMAN, Luc. Concepts of Realism. Drawer, Columbia: Camden House, 1996. 246 s. Dostupné online. ISBN 978-1-57113-053-2. S. 165.
- ↑ MIRZOEFF, Nicholas. An Introduction to Visual Culture. London: Routledge, 1999. 274 s. Dostupné online. ISBN 978-0-415-15876-3. S. 35.
- ↑ LISTER, Martin; DOVEY, Jon; GIDDINGS, Seth; GRANT, Iain; KELLY, Kieran. New Media: A Critical Introduction. London: Routledge, 2008. 448 s. ISBN 978-1-134-08382-4. S. 137.
- ↑ ANKERSMIT, Frank. History and Tropology: The Rise and Fall of Metaphor. Berkeley: University of California Press, 1994. 244 s. Dostupné online. ISBN 978-0-520-08045-4. S. 139–142.
- ↑ MUNSLOW, Alun. Narrative and History. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2007. 208 s. Dostupné online. ISBN 978-1-137-01943-1. S. 88.