Eeva Kilpiová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eeva Karin Kilpiová
Eeva Karin Kilpiová (25. října 2008)
Eeva Karin Kilpiová (25. října 2008)
Rodné jméno Eeva Karin Salo
Narození 18. února 1928 (91 let)
Khiytola
Povolání básnířka a spisovatelka
Alma mater Helsinská universita (1946–1953)
Témata poezie
Ocenění Finnish State Prize for Literature (1968, 1974 a 1984)
Pro Finlandia (1974)
Runeberg Prize (1990)
Kiitos kirjasta -mitali (2002)
Cena Aleksise Kiviho (2017)
Manžel(ka) Mikko Kilpi (1949–1966)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eeva Karin Kilpiová (* 18. února 1928 Hiitola, Finsko) je finská prozaička a básnířka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jako jedenáctiletá musela odejít z domova v Karélii, což ovlivnilo její budoucí literární dílo. Eeva Kilpi vystudovala anglickou filologii na univerzitě v Helsinkách. Než se začala živit jako spisovatelka, byla učitelkou.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V díle Eevy Kilpiové se často objevují ženské hrdinky, které jsou silné a nezávislé, ale stále hledají své místo na světě, ze svých vzpomínek čerpá pro psaní o Karélii a osudech vystěhovaných obyvatel. Později také vyjadřuje svůj ekologický pohled na svět a hlavním tématem se stává splynutí s přírodou.

V 60. letech začíná se svou tvorbou především autobiograficky laděnými romány, věnuje se karelským přesídlencům ve Finsku například v trilogii Elämä edestakaisin (Život tam a zpátky).

Mezinárodní úspěch jí přinesl experimentální román Tamara, který otevřeně popisuje sexuální vztah ženy a handicapovaného muže a uvádí tak čtenáře do několika dosud tabuizovaných témat. Zabývá se především ženskou sexualitou z pohledu ženy, otázkami genderu či skloubením sexuality s intelektuálními schopnostmi. Příběh vypráví impotentní invalidní muž, dílo však také zachycuje ženský pohled na sexualitu.

Eeva Kilpi, knižní veletrh v Turku (2008)

Dále píše také poezii, hlavně krátké a výstižné básně plné ironie a humoru popisující všední věci každodenního života, například báseň o tom, jak žena myje nádobí. Zobrazení ženy v situaci tak všední vyjadřuje to, že každá žena chce být milována. Další básně například vyzdvihují svobodu člověka, ale také zodpovědnost, která s ní přichází. Své básně vydává například ve sbírkách Laulu rakkaudesta ja muita runoja (Píseň o lásce a další básně) či Kiitos eilisesta (Děkuji za včerejšek)

Hylkkääminen (Rozchod, česky vyšlo v knize Pět finských novel, 1984) je další z krátkých novel, která popisuje mezilidské vztahy z pohledu svobodné a nezávislé ženy, která hledá lásku. Ukazuje se, že ji nenajde, dokud nezačne mít ráda sama sebe. Její vztah s Američanem je pln nejistoty a zklamání. Hrdinka přináší bolest hlavně sama sobě, když se neustále podceňuje a zavrhuje myšlenku, že by muž mohl přijet do Finska jen kvůli ní. Konverzace v angličtině ukazuje, že i když mohou lidé rozumět, po emoční stránce se nemusí nikdy pochopit. Nakonec chce tento vztah ukončit, ale nenachází odvahu, pouze si představuje, co by se všechno mohlo stát a věří jen tomu nejhoršímu. V závěru hledá štěstí v náruči jiného muže, ale pocit nejistoty stále zůstává a žena jako by nemohla být nikdy šťastná.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Almanach severských literatur. Praha: Univerzita Karlova, 2000, 208 s.
  • Pět finských novel. 2. vyd. Praha: Odeon, 1988, 309 s. 01-042-88.
  • HARTLOVÁ, Dagmar a Zbyněk ČERNÍK. Slovník severských spisovatelů: dánská literatura, faerská literatura, finská literatura, finskošvédská literatura, fríská literatura, islandská literatura, nizozemská literatura, norská literatura, švédská literatura. 2. vyd. Praha: Libri, 2004, 535 s. ISBN 80-727-7260-0.
  • HUMPÁL, Martin, Helena KADEČKOVÁ a Viola PARENTE-ČAPKOVÁ. Moderní skandinávské literatury: 1870-2000. 1. vyd Praha: Karolinum, 2006, 470 s. ISBN 8024611740.

Překlady do češtiny[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]